V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ORNEST, Jiří

Jiří ORNEST (* 27. 9. 1946 Praha, † 9. 4. 2017 Praha.)herec; syn herečkyJ. Smejkalové a divadelního režiséra a překladatele Oty Ornesta (1913–2002), synovec básníka Jiřího Ortena (1919–1941) a herce Z. Ornesta, manžel herečky D. Kolářové a nevlastní bratr herečky a rozhlasové a tv. moderátorky Ester Janečkové (nar. 1972). Vystudoval herectví na DAMU (1968) a hned nastoupil do angažmá v Divadle E. F. Buriana (Racek, Poprask na laguně, Scénář, Jak se vám líbí, Vějíř lady Windermerové), odkud po jeho zrušení roku 1991 odešel do Divadla Na zábradlí, kde působil nejen jako herec (Pokoušení, Ztížená možnost soustředěníStrýček Váňa, Balada o vídeňském řízkuMalý pogrom v nádražním bufetu, Platonov je darebák, My, hrdinové, Náměstí HrdinůZázrak v černém domě, 35,4 Vypadáme jako blbci, Tartuffe Games, Asanace), ale také jako překladatel (Dlouhá plavba domů), autor (Kdo je tady pán, Tragédie mstitele) a režisér (Nahniličko, V Altánu, Happy End, Podněcování a trest, Milada, Pyreneje). V 60. letech založil s P. Svojtkou div. skupinu Růžový palouček, v 70. letech spoluzakládal tzv. Divadlo ve Foyer a roku 1987 s J. Krausem zformoval Náhradní divadlo. Za roli Ludwiga Vosse v Bernhardově hře Ritter, Dene, Voss získal Cenu Alfréda Radoka 1996. Pro film ho objevil režisér Václav Gajer, který mu svěřil roli svazáka Buchala v povídce Jak se kalí ocel z triptychu Místo v houfu (1964). Po několika drobných chlapeckých úlohách (Jak se zbavit Helenky, 1967; Těch několik dnů…, 1968; Nevěsta, 1970) se začal na film. plátně objevovat soustavněji až od poloviny 70. let v postavách intelektuálů s nejrůznějšími tituly i bez nich: novinář (Třicet panen a Pythagoras, 1973), lékař (Zrcadlo pro Kristýnu, 1975; Nechci nic slyšet, 1978), docent z výzkumného ústavu genetiky (Kam doskáče ranní ptáče, 1986), inženýr (Svět nic neví, 1987) či sympatický psycholog z nápravného zařízení pro mládež (Zámek „Nekonečno“, 1983). V pohádce K. Kachyni Malá mořská víla (1976) hrál pobočníka prince Jižní říše (P. Svojtka) a v politicky exponovaném a tendenčním dramatu z historie KSČ Dvacátý devátý (1974) A. Kachlíka ztělesnil vysokého komunistického funkcionáře Evžena Frieda. Nepříliš početnou galerii svých film. postav postupně obohatil o tragické i komické figury podkarpatských chasidských Židů, které ztělesnil v adaptacích próz Ivana Olbrachta: správce posvátné lázně Mojše Kahan v dostálově smutné komedii Golet v údolí (1995) a nešťastný otec titulní hrdinky (L. Jelínková) v Kachyňově baladě Hanele (1999). Na postavu arogantního vnitráka Přemka z Hřebejkovy muzikálové retrokomedie Šakalí léta (1993) navázal úlohou hokejového fanouška Pavelece, který svým neurvalým chováním psychicky terorizuje své okolí, v hořké komedii Marka Najbrta Mistři (2004). Do této kategorie psychicky či charakterově narušených mužů spadá i notoricky žárlivý manžel Benda, který v hořké komedii V. Chytilové Hezké chvilky bez záruky (2006) nalezne klid až poté, co zabije svou ruskou ženu (K. Irmanovová). Několikrát také nosil uniformy strážců zákona (povídka Zimní vítr 1951 z triptychu Boty plné vody, 1976; Smrt mouchy, 1976; , 1995). Výstižné portréty vykreslil v postavách rybařícího pána v úvodní povídce Agáta z Kramešova stejnojmenného čechovovského filmu (1999) a prvorepublikového herce židovského původu Arnošta Fantla v Najbrtově okupačním dramatu Protektor (2009). S manželkou D. Kolářovou tvořil rodičovský pár ve Vorlově komedii Cesta z města (2000). Do širšího povědomí se zapsal především jako investigativní reportér v tv. satirickém pořadu Dvaadvacítka (1998), který připravoval ve spolupráci s J. Krausem  a Josefem "Žluťákem" Hrubým. Na obrazovce se divákům představil také v řadě inscenací (Konec velké epochy, 1965; Obavy komisaře Maigreta, 1970; Krásné Sabinky, 1971; Veselé paničky windsorské, 1974; Profíci, 1985; Neklidná zimní sezóna, 1986; Sama uprostřed noci, 1989; Vernisáž, 1990; Šťastlivec Sulla, 1991; Zítra to spustíme, 1992; Misie, 1994; Celý muž, 1997; Úlet, 2003; Na rozchodnou, 2008), pohádek (Blankytná pohádka, 1986; Neklejte, princi, 1993; Róza, strážné strašidlo, 1994) a seriálů, kde se tenkrát vyhnul normalizačním opusům (Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Hříchy pro pátera Knoxe, 1992; Hříchy pro diváky detektivek, 1995; Ďábel v Praze, 1996; Vlna, 2008; Soukromé pasti, 2008; Zázraky života, 2010) aj. Často spolupracoval s rozhlasem, namlouval audioknihy (Malý princ, Alenka v kraji divů, Cesta, Mistr a Markétkaa svou uměleckou všestrannost prokázal i jako textař.

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!