V nakladatelství LIBRI právě vychází: Filipíny,Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,

NĚMEC, Jan

Jan NĚMEC (* 12. 7. 1936 Praha)  – filmový režisér a scenárista; bývalý manžel výtvarnice a scenáristky Ester Krumbachové (1923–1996) a zpěvačky M. Kubišové. Vystudoval režii na FAMU (1960) a už za studií asistoval např. režisérům M. Fričovi a Václavu Krškovi. Mezinárodní uznání si získal již svým celovečerním debutem podle Lustigových povídek Démanty noci (1964). I svými dalšími díly (Mučedníci lásky, 1966; O slavnosti a hostech, 1966), na nichž se významnou měrou podílela jeho tehdejší žena E. Krumbachová, potvrdil smysl pro absurdní grotesku a výtvarnou stylizaci obrazu. Během sovětské invaze v srpnu 1968 tajně natáčel a jeho materiály byly jako jediné vysílány západními televizemi. Díky své bohémské povaze se často dostával do konfliktu s představiteli komunistického režimu. Po roce 1969 mu bylo z politických důvodů znemožněno točit. Po odchodu z Československa (1974) pracoval v SRN, Švédsku, Velké Británii a USA, kde navíc přednášel na několika univerzitách o filmu. Po listopadu 1989 se vrátil do vlasti, aby opět s temperamentem bouřliváckého umělce pokračoval v tvorbě provokativních hraných filmů (V žáru královské lásky, 1990; Jméno kódu Rubín, 1996; Toyen, 2005) i nekonvenčních dokumentárních snímků pro kina i televizi (např. řada portrétů z cyklu GEN a GENUS společnosti Febio). Věnuje se též pedagogické činnosti na katedře dokumentárního filmu na FAMU. Několikrát předstoupil sám před kameru s hereckým úkolem. Ještě jako posluchače FAMU vytvořil se Z. Kutilem ústřední dvojici pohraničníků ve Vláčilově povídce Pronásledování (1959) z diptychu Vstup zakázán (1958–59). V komedii Vražda ing. Čerta (1970), ojedinělém režijním počinu E. Krumbachové, se mihl jako divák na koncertě. V emigraci si zahrál epizodku v americkém filmu režiséra Philipa Kaufmana Nesnestitelná lehkost bytí/The Unbearable Lightness of Being (1988) podle Kunderova románu, na kterém participoval i jako odborný poradce. Mladá režisérka I. Pavláskové ho obsadila do menší role ctitele v dramatu Corpus delicti (1991). V deformovaných obrazech ho zachycuje jeho vlastní, nezvykle osobní a polemický dokument Noční hovory s matkou (2001–02), na který navázal dalším introspektivním esejem Krajina mého srdce (2004), k němuž namluvil komentář.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!