V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

MOUČKA, Jaroslav

Jaroslav MOUČKA (* 9. 11. 1923 Studená, okres Jindřichův Hradec, † 26. 12. 2009 Praha)herec. Otec byl obchodní cestující a matka švadlena. Učil se kamnářem, pekařem, knihkupcem a nakonec úspěšně strojním zámečníkem a soustružníkem. Neprošel žádným hereckým školením a vybaven pouze zkušenostmi z ochotnických pokusů v Jihlavě nastoupil bezprostředně po osvobození profesionální div. dráhu v Horáckém divadle Jihlava jako inspicient s hereckou povinností. Ve stejných funkcích byl angažován v Městském divadle v Kladně (1946–47), pak se stal hercem Městského divadla v Olomouci (Čestné uznání Divadelní žatvy 1948). V sezoně 1949–50 byl členem činohry Národního divadla, kam následoval Jindřicha Honzla. Dostával však málo hereckých příležitostí, proto roku 1950 odešel do Divadla pracujících v Gottwaldově. Nejdelší a nejplodnější etapu své div. tvorby strávil na jevišti Divadla na Vinohradech (1953–94), kde z jeho půl druhé stovky rolí připomeňme alespoň Jana Husa, Bláhu v Paličově dceři, myslivce v Pleskotově inscenaci Babičky, Jílkova Silvestra, hejtmana v Revizorovi, Serďuka ve hře Sviť, sviť, má hvězdo, a především jeho lidského čerta Trepifajksla z Drdovy pohádky Dalskabáty, hříšná ves, kterého si později zopakoval i před tv. kamerou. Už jeho první kroky na jevišti napovídaly, že bude mít blíže k rolím charakterním a komediálním než k milovníkům. Svých postav se zmocňoval bez složitých psychologií, jeho naturelu byl bližší svět obyčejných lidí, kde mohl rozehrát svou robustní komiku, dobrosrdečný humor a schopnost charakterizace jen v několika hlavních rysech přesně voleným detailem. Postavy prostých dělných lidí minulosti i přítomnosti, moudrých, bezprostředních, zemitých, bodrých a přímočarých chlapů, kteří se nebojí zápasu s nepřízní osudu, zůstaly hlavní osou také jeho herecké činnosti ve filmu a televizi. Na plátně se uvedl roličkami dělníka v Makovcově dramatu Případ dr. Kováře (1950), delegáta u ministra v satiře Zaostřit, prosím! (1956) a havíře v pohádce M. Friče Dařbuján a Pandrhola (1959). Soustavněji se však zapojil do film. práce až v 60. letech, kdy definitivně zakotvil v pražském divadle. Hrál prosté vesničany (Kde řeky mají slunce, 1961; Objev na Střapaté hůrce, 1962; Handlíři, 1963; Vrah skrývá tvář, 1966; Noc nevěsty, 1967; Poslední ples na rožnovské plovárně, 1974) a dělníky různých profesí: řidiče (Noční host, 1961; Červnové dny, 1961; Smrt si říká Engelchen, 1963), minéra (Tažní ptáci, 1961), brigádníka v dole (Lucie, 1963), železničáře (Na laně, 1963), stavěče jeřábu (Hrdina má strach, 1965), montéry (Dívka s třemi velbloudy, 1967; V každém pokoji žena, 1974), zednického mistra (Světáci, 1969), mistra ve válcovně (Dobrý den, město, 1976) či buldozeristu (Odysseus a hvězdy, 1976). Představoval uniformované strážce zákona za první republiky a okupace (Čintamani & podvodník, 1964; Maratón, 1968; Nie, 1978), častěji však příslušníky VB socialistického státu (Smyk, 1960; Odvážná slečna, 1969; Jeden z nich vrah, 1970; Poprask na silnici E 4, 1979). V detektivkách zločiny buď řešil jako vyšetřující kriminalista (Na kolejích čeká vrah, 1970; Vím, že jsi vrah…, 1971; Zatykač na královnu, 1973; Případ mrtvého muže, 1974; Případ mrtvých spolužáků, 1976; Třetí skoba pro Kocoura, 1983), či z nich byl podezírán (Vrah skrývá tvář, 1966; Smrt černého krále, 1971), anebo je skutečně páchal („Čtyři vraždy stačí, drahoušku“, 1970; Velká filmová loupež, 1988). Několikrát se objevil v historickém kostýmu: venkovan Jakub ve Vláčilově baladě Ďáblova past (1961) a nejstarší Kozlíkův syn Jan ve Vláčilově středověké fresce Marketa Lazarová (1967), hofmistr Smrk ve Steklého komedii Svatby pana Voka (1970). S nejrůznějšími partnerkami vytvářel manželské a rodičovské dvojice: s L. Roubíkovou (Dívka s třemi velbloudy, 1967), Z. Hadrbolcovou (Tři chlapi na cestách, 1973), V. Tichánkovou (Černá dynastie, 1962; Dobrý den, město, 1976), B. Böhmovou (Handlíři, 1962; Panenství a kriminál, 1969). Nevytvořil však ve filmu postavu srovnatelnou s jeho největšími div. a tv. kreacemi. Mezi náročnější film. role patří nesympatický tajemník sociálnědemokratické odborové organizace za první republiky Knor ve filmu z hornického prostředí Bitva o Hedviku (1972), který pro FSB natočil polský režisér Julian Dzedzina. Jeho pravým opakem byl uvědomělý krejčovský tovaryš Dolejš, za kterého se po zklamání v lásce k důstojnickému hejskovi provdá hrdinka (E. Trejtnarová-Hudečková) Strnadova filmu Čas lásky a naděje (1976), natočeného podle sociálního románu Antonína Zápotockého Rozbřesk. Zvláštní kategorii jeho kladných hrdinů tvoří figury levicově orientovaných mužů a stranických a jiných funkcionářů z filmů většinou politicky exponovaných, ale i tendenčních: předseda místní organizace KSČ zvaný Havran ve Skalského dramatu Cesta hlubokým lesem (1963), ředitel výzkumného ústavu Vaňátko v Machově komedii Přehlídce velím já! (1969), Vagera v politickém dramatu K. Kachyni Ucho (1970), tajemník MNV Mlčoch ve Vorlíčkově tendenční komedii Bouřlivé víno (1976) a ředitel šachty Kodet v komedii H. Bočana Parta hic (1976). Epizodní, ale výraznou postavou starého kapitána labské plavby Navrátila, do jehož vilky se vloupal mladý dobrodruh (O. Kaiser), si zahrál v moralitě Stanislava Strnada Sny o Zambezi (1982). Jeho filmografii uzavírají úlohy hostinského v Soukupově kostýmní komedii Svatba upírů (1993) a dědečka v Troškově pohádce Z pekla štěstí (1999). Vytvořil desítky velkých tv. rolí. Kromě okresního tajemníka Pláteníka z propagandistického seriálu Okres na severu (1981) a čerta Trepifajksla z Dalskabát, hříšné vsi (1977) uvádíme ještě další tituly jeho inscenací, filmů a pohádek: Fučík (1956), Mordová rokle (1956), Bezejmenná hvězda (1957), Vesnice Mladá (1958), Rok života (1960), V těžkých letech (1962), Romance štědrovečerní (1963), Krásná Rama (1965), Řeč o Puškinovi (1968), Jak chodí babičky spát (1968), Dlouhé odpoledne (1969), Alexandre Dumas starší (1970), Kat nepočká (1971), Chléb a písně (1971), Babička (1971), Klícka (1971), Země zlatých plodů (1973), Adam a Gabriel (1973), Poklad krále Davida (1973), Generál chudých (1974), Sám proti městu (1974), Střílej oběma rukama (1976), Grandle (1979), Scapinova šibalství (1980), Jak se peče štěstí (1981), Zelená je tráva (1982), Příjemce platí v dolarech (1982), Nade mnou země (1984), Panská 8 (1984), O loupežníku Olbramovi (1985), Kdo probudí Pindruše (1987). Na obrazovce ho diváci pravidelně vídali také v seriálech (Hříšní lidé Města pražského, 1968–69; Sňatky z rozumu, 1968; F. L. Věk, 1971; Taková normální rodinka, 1971; Byli jednou dva písaři, 1972; Byl jednou jeden dům, 1974; Nejmladší z rodu Hamrů, 1975; Chalupáři, 1975; Matka, 1975; Muž na radnici, 1976; Nemocnice na kraji města, 1977; Plechová kavalérie, 1979; Dynastie Nováků, 1982; Rozpaky kuchaře Svatopluka, 1984; My všichni školou povinní, 1984; Bambinot, 1984; Synové a dcery Jakuba skláře, 1985; Bylo nás šest, 1985; Zlá krev, 1986; Gottwald, 1986; Chobotnice z II. patra, 1986; Malý pitaval z velkého města, 1987; Panoptikum Města pražského, 1986–87; Život na zámku, 1995, 1999). Nezanedbatelný díl svého hereckého umění zasvětil rozhlasu a dabingu. S Aťkou Janouškovou (* 1930) namluvil populární animovaný seriál Tip a Tap (1971). Profil jeho umělecké tvorby do jisté míry poznamenala činnost ve stranických, odborářských a svazových orgánech. Nositel titulu Zasloužilý umělec (1978) a laureát Státní ceny Klementa Gottwalda (1982). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1993).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!