V nakladatelství LIBRI právě vychází: Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,Tajný život afghánských dívek,

BOHDALOVÁ, Jiřina

Jiřina BOHDALOVÁ provdaná 1. Stašová (* 3. 5. 1931 Praha)herečka a moderátorka; bývalá manželka herce R. Brzobohatého a matka herečky S. Stašové. Vyrůstala v proletářské Libni v rodině truhláře. Po maturitě učila na základní škole v Ostravě. Od dětství inklinovala k herectví, k jehož studiu na DAMU byla přijata až na třetí pokus. Po absolutoriu (1957) ji angažoval J. Werich do Divadla ABC, s jehož souborem přešla roku 1962 do Městských divadel pražských (Idiotka, Hedda Gablerová, Nepokradeš). Roku 1967 se stala členkou Divadla na Vinohradech, v němž působí dodnes. Na této scéně vyzrála v herečku se schopností podat komično jako realitu a zároveň věrohodně ztvárnit i postavy tragikomické. Dokladem toho jsou např. Líza Doolittlová ze Shawova Pygmalionu, podnikavá bufetářka Klára z Hubačovy tragikomedie Dům na nebesích, Fanka z Čapkova Loupežníka, Dolly Leviová z Wilderovy komedie Dohazovačkači Erži Orbánová z Örkönyiho Kočičí hry. V posledních letech hostuje také v Divadle Na Jezerce (Paní plukovníková, Lásky paní Katty). Její hrdinky na jevišti a posléze i ve filmu jsou zosobněním každodenních ženských trablů i švejkovské poťouchlosti, mají vyřídilku energické hospodyně či pouliční dryáčnice, důvěryhodnost chápavé sousedky, šmrnc a dobrosrdečnost hospodské kamarádky, omezenost i sobeckost měšťácké paničky i šarm lehce rozmarné a koketní madam. Na stříbrném plátně se objevila už jako dítě (Zlatý člověk, 1939; Madla zpívá Evropě, 1940; Dceruška k pohledání, 1940). Od počátku 50. let byla před kameru obsazovaná do epizodek i větších postav bezejmenných dívek (Nevěra, 1956), prodavaček (O věcech nadpřirozených, 1958), sekretářek (Honzíkova cesta, 1956; Zde jsou lvi, 1958), telefonistek (Slečna od vody, 1959), komorných (O medvědu Ondřejovi, 1959), snoubenek a nevěst (Dědeček automobil, 1956; Kasaři, 1958; Pršelo jim štěstí, 1963) a učitelek (Škola otců, 1957; Anička jde do školy, 1962; Až přijde kocour, 1963). Během 60. let se propracovala mezi nejoblíbenější komediální herečky, za což částečně vděčí režiséru M. Fričovi, který jí dal jako první šanci v hlavní ženské roli (Král Králů, 1963), ale především rozkryl vícerozměrnost jejího komediálního projevu s přesahem do tragických tónů. Vážnější polohu svého rejstříku dokumentovala rolí zpěvačky z vojenské kantýny Tonky v historickém dramatu o vzpouře českých vojáků za 1. světové války Hvězda zvaná Pelyněk (1964). Za tento svůj výkon a za roli snoubenky Zuzany Vítové z Krškovy komedie Komedie s Klikou (1964) byla odměněna Trilobitem, cenou svazu FITES. Pak až do počátku 70. let byla ženskou protagonistkou tuctu filmů: samorostlá servírka Andula v duchařské veselohře Z. Podskalského Bílá paní (1965), proti manželově nevěře revoltující tramvajačka Marie Kučerová v Rychmanově emancipačním muzikálu Dáma na kolejích (1966), manželka spisovatele detektivních románů (J. Sovák) v detektivní komedii M. Friče Přísně tajné premiéry (1967), bodrá Božka, jedna z trojice profesionálních povětrnic (J. JiráskováI. Janžurová) v komedii Z. Podskalského o trampotách trojlístku křupanských venkovských zedníků Světáci (1969), soudcova sekretářka a únoskyně dětí Zdenka Miková ve Filipově komedii Odvážná slečna (1969), novinářka Sabrina v parodii O. LipskéhoČtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970), vdavekchtivá žena v mordýřské féerii Ester Krumbachové Vražda ing. Čerta (1970) či prostitutka Anča Kulatá zvaná Paraplíčko v Sequensově úsměvném morytátu Pěnička a Paraplíčko (1970). Jednu ze svých stěžejních figur – přisprostlou i dojemně upřímnou funkcionářskou paničku Annu – zosobnila jako partnerka R. Brzobohatého v politické tragikomedii K. Kachyni Ucho (1970). Po několikaleté distanci účinkovala mj. ve snímku Všichni proti všem (1977), v kriminální komedii Buldoci a třešně (1981) a v trikové pohádce Rumburak (1984). Dalších výrazných hereckých příležitostí se ve filmu dočkala až po listopadu 1989: stárnoucí herečka-alkoholička Vendla v Mášově moralitě Byli jsme to my? (1990) a rozvrácená Viki, jež krutě doplatí na šokující zjištění o fízlování svého chameleonského manžela, ve druhém celovečerním filmu I. Pavláskové Corpus delicti (1991). V polovině 90. let dosáhla druhého tvůrčího zenitu úlohami, které speciálně pro ni napsali film. tvůrci a jimiž rozšířila sbírku svých ocenění: ohyzdná stařena s nadpřizozenou mocí Závist v Zelenkově pohádkové komedii Nesmrtelná teta (1993, Český lev a Cena na plzeňském Finále za herecký výkon), slabomyslná dobračka Fany v dojímavém psychologickém příběhu K. Kachyni Fany (1995, Český lev za herecký výkon). Na film. plátně si zopakovala svou úspěšnou jevištní postavu prodavačky z nádražního bufetu Kláry Zárubecké ve Filipově film. adaptaci Hubačovy hry pod pozměněným film. názvem Jedna kočka za druhou (1993). Její dosavadní filmografii uzavírají vedle retromuzikálu Rebelové (2001) F. Renče, kde jí připadla menší role středoškolské profesorky, především pohádkové tituly Václava Vorlíčka a Jindřicha Poláka, ve kterých představovala bytosti s kouzelnými schopnostmi: čarodějnici Bertu (Kačenka a strašidla, 1992; Kačenka a zase ta strašidla, 1992), babka bylinářka Jadwiga (Pták Ohnivák, 1997) a vodnice (Jezerní královna, 1998). Svůj hlas propůjčila animovaným pohádkovým figurkám z dětských komedií: strašidýlku Cvikýři (Strašidla z vikýře, 1987) a kouzelným chobotničkám (Chobotnice z II. patra, 1986; Veselé vánoce přejí chobotnice, 1986). Svými postavami zemitých žen, vesměs vtipnějších a odolnějších než jejich mužští partneři či protihráči, obohatila také mnoho tv. filmů a inscenací, z nichž mnohé po roce 1990 natočil Zdeněk Zelenka (Vyhnanství, 1961; Netopýr, 1961; Maltézský sokol, 1968; Buřič Jejího Veličenstva, 1969; Kat nepočká, 1971; Idiotka, 1977; Sedm kilo pro Králíčka, 1979; Pan Picwick, 1986; Ryba ve čtyřech, 1987; Mistr Kornelius, 1988; Strašidlo cantervillské, 1989; Svědkyně, 1991; Generálka Jejího Veličenstva, 1995; Isabela, vévodkyně bourbonská, 1999; Paní Piperová zasahuje, 2000; Návštěva staré dámy, 2000; Černá slečna slečna Černá, 2002; Bankrotáři, 2003; Zastřený hlas, 2005; Povodeň, 2005), pohádek (Čert a Káča, 1970Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, 1977; Královna bludiček, 1981; Jak se peče štěstí, 1981; O velkém nosu, 1983; Co takhle svatba, princi?, 1985; O princezně, která ráčkovala, 1986; O nejchytřejší princezně, 1987; Ať přiletí čáp, královno!, 1987; Rumplcimprcampr, 1997; Poklad na Sovím Hrádku, 2004; Boháč a chudák, 2005; Láska rohatá, 2009) a seriálů (Klapzubova jedenáctka, 1968; F. L. Věk, 1971; Taková normální rodinka, 1971; Chalupáři, 1975; Dobrá Voda, 1982; Létající Čestmír, 1983; Bambinot, 1984; Rodáci, 1987; Cirkus Humberto, 1988; Druhý dech, 1989; Přítelkyně z domu smutku, 1993; O zvířatech a lidech, 1994; Četnické humoresky, 2000; Pojišťovna štěstí, 2004; O ztracené lásce, 2001; On je žena!, 2005; Příkopy, 2006; Ach, ty vraždy!, 2010). Mimořádnou přízeň publika jí přinesla zejména dlouholetá činnost v ČST a ČT, kde se proslavila jako konferenciérka a interpretka zábavných pořadů (Babiččina krabička, 1964; v komické dvojici s Vladimírem Dvořákem Televarieté) a vypravěčka pohádkových tv. večerníčků (Pohádky ovčí babičky, Pohádky z mechu a kapradí, Rákosníček, Malá čarodějnice, O chytré kmotře lišce, O skřítku Racochejlovi), které namluvila i na zvukové nosiče. O její nezměrné popularitě svědčí četná umístění na předních příčkách různých anket, např. 3. místo v hlasování o Krále českého filmového úsměvu (1999) a mnohonásobné vítězství v divácké soutěži o cenu TýTý. Ve spolupráci se Slávkou Kopeckou napsala několik knih kuchařských receptů Hádej, kam půjdem na večeři? (1990), Hádej kam půjdem na oběd? (1991) a Hádej, kam půjdem na flám? (1992). Její knižní portrét publikovali ve dvou vydáních Pavel Trojan a Jiří Balvín pod názvy Jiřina Bohdalová: Tiché rozmlouvání (1998) a Všechno o Jiřině Bohdalové (2000). S Petrem Horou-Hořejšem napsala vzpomínkovou knihu Měla jsem štěstí na lidi (2006). Bilanční profil její osobního a uměleckého života natočil Viktor Polesný pro cyklus ČT Neobyčejné příběhy (2009). V roce 1985 byla jmenována Zasloužilou umělkyní. Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (2001).

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!