V nakladatelství LIBRI právě vychází: Filipíny,Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,

MENZEL, Jiří

Jiří MENZEL (* 23. 2. 1938 Praha)režisér a herec; syn spisovatele, novináře a dramaturga animovaných filmů Josefa Menzela (1901–1975) a švagr režiséra dokumentárních filmů Rudolfa Grance (1931-1996). Absolvoval režii na FAMU (1962) a upozornil na sebe již povídkou Smrt pana Baltazara, která se stala součástí generačního manifestu české nové vlny – kolektivního filmu podle próz Bohumila Hrabala Perličky na dně (1965). Světový úspěch včetně amerického Oscara získal film. adaptací Hrabalovy novely Ostře sledované vlaky (1966). Smysl pro tragikomické vidění života obyčejných lidí projevil v dalším hrabalovském filmu Skřivánci na niti (1969, premiéra až roku 1990), který byl oceněn Zlatým medvědem na MFF v Berlíně 1990. Těžištěm jeho tvorby zůstaly především humorně nostalgické adaptace literárních děl B. Hrabala (Postřižiny, 1980; Slavnosti sněženek, 1983; Obsluhoval jsem anglického krále, 2006), Vladislava Vančury (Rozmarné léto, 1967; Konec starých časů, 1989), Vladimíra Vojnoviče (Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina, 1993) a jemně stylizované komedie (Na samotě u lesa, 1976; Báječní muži s klikou, 1978; Vesničko má středisková, 1985). Od počátku 60. let se stále častěji objevoval jako herec ve filmech i v div. inscenacích (Pension pro svobodné pány v Činoherním klubu). Ještě jako posluchač FAMU se objevil v roličce studenta se stravenkou ve středometrážním absolventském filmu V. Chytilové Strop (1961). K pravidelnému účinkování se dostal až o tři roky později, kdy vedle několika epizodních rolí, jako byl např. dezertující voják Schulze v semaforském protiválečném muzikálu Kdyby tisíc klarinetů (1964), vytvořil zajímavou postavu mladého, pro pravdu zapáleného právníka Horáčka, obhájce dělnického ředitele Kudrny (V. Müller), v soudním dramatu režisérů Kadára a Klose Obžalovaný (1964). Následovaly další malé role a epizody, které budily dojem, že Menzel, jehož hlavní ambicí byla evidentně film. režie, s herectvím spíš jen tak koketuje pro vlastní potěšení. Obsazovali ho nejen jeho spolužáci z FAMU Antonín Máša (Bloudění, 1965; Hotel pro cizince, 1966) a E. Schorm (Každý den odvahu, 1964; Návrat ztraceného syna, 1966), ale tuto radost si plnil i ve vlastních filmech: cyklista v povídce Smrt pana BaltazaraPerliček na dně, psychiatr Brabec v Ostře sledovaných vlacích (1966). Ovšem brzy po Obžalovaném následovaly další velké a náročné role, které prokázaly, že je schopen plnohodnotného hereckého výkonu. Na plátně díky své subtilní fyziognomii a nedramatickému, jemně komediálnímu projevu s civilní dikcí ztělesňoval především svobodné mladé muže, roztěkané, nesmělé a nešikovné zmatkáře, mnohdy ve svém jednání a chování pasivní a slabošské, ale schopné i smělých a zásadních činů, či dokonce nečekaného odporu. Ač vycházejí vždy ze stejného typu, pokaždé jim vtiskl punc originality, což se mu dařilo zejména díky nejrůznějším slabostem, pro které má shovívavé pochopení. To platí o Herbertu Lágusovi, jednom ze tří nápadníků titulní hrdinky (Krystyna Mikolajewská) v Moskalykově psychologickém dramatu podle Lustigovy novely Dita Saxová (1967), kouzelníkovi a provazochodci Arnoštkovi z vlastní poetické komedie Rozmarné léto (1967), klaunovi z vlastní hudební komedie Zločin v šantánu (1968), novém zaměstnanci krematoria Dvořákovi z Herzově tragikomedie Spalovač mrtvol (1968). Ústřední mužskou postavu mladého profesora matematiky Ludolfa, učícího na dívčím gymnáziu, vytvořil v muzikálu Pavla Hobla Třicet panen a Pythagoras (1973). Od poloviny 70. let doplňoval téměř pravidelně svou galerii film. hrdinů dalšími velkými a drobnějšími úlohami, většinou z řad příslušníků inteligence s vysokoškolskými tituly. Do první kategorie ústředních hrdinů spadají prostopášný a značně sobecký porodník MUDr. Josef John v komedii V. Chytilové Hra o jablko (1976), technik, fotograf a vynálezce Jan Kolenatý (jeho reálným předobrazem byl Jan Kříženecký) ve vlastním retrofilmu o průkopnících kinematografie u nás Báječní muži s klikou (1978), mladý konstruktér ing. Štěpán Pavlík, posedlý touhou stát se kosmonautem, ve Svobodově úsměvně laděném příběhu o velkém snu Modrá planeta (1979), lékař MUDr. Marek, který se marně snažil zachránit svou dívku, automobilovou závodnici (D. Veškrnová) před jistou smrtí v „upířím“ voze, v Herzově sci-fi hororu Upír z Feratu (1981), a vědec doktor Janský, na němž mají provést výzkum pozemské civilizace dva „ufouni“ (M. LasicaJ. Satinský) ve fantastické komedii O. Lipského Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982). Druhou, početnější skupinu reprezentují menší postavy lékařů (Utekajme, už ide!, 1986; Marta a já, 1990; Obecná škola, 1991), inženýra (Fandy, ó Fandy, 1983), dvorního malíře (Jak si zasloužit princeznu, 1995), režiséra (Má je pomsta, 1995), emigrujícího židovského podnikatele (Všichni moji blízcí, 1998) a hraběte (Útěk do Budína, 2002). Dvakrát vstoupil do světa Hrabalových pábitelů pod vedením jiných režisérů, kteří ho shodně pověřili úlohami intelektuálů milujících stejně tak literaturu jako hospodskou atmosféru: v Kolihově Něžném barbarovi (1989) to byl samotný Hrabal řečený Doktor a v tragikomedii debutující Věry Caisové Příliš hlučná samota (1995) mu připadla rolička Hanťova přítele profesora. Jeho hereckých kvalit si cení i řada evropských filmařů, z nichž nejvíc maďarští režiséři: Lívia Gyarmáthyová (Každou středu/Minden szerdán, 1979; Koportos, 1979), Géza Böszörményi (Srdeční problémy/Szívzür, 1981), Gyula Maár (Felhöjáték/Hra v oblacích, 1983), Sándor Simó (Franciska vasárnapjal/Každou neděli, 1996) a István Szabó (Rokonok/Příbuzní, 2006). Renomovaný francouzský režisér Costa-Gavras mu svěřil jednu z hlavních rolí, emigranta Stana, v komedii podle stejnojmenného románu Tadeusze Konwického La petite apocalypse/Malá apokalypsa (1992). Zatím naposled se na film. plátně objevil jako ironický a předvídavý nádražák Oskar v koprodukční čes-polské retrokomedii Operace Dunaj(2009). Herecky se uplatnil také v tv. inscenacích a filmech, např. Povídka malostranská (1981) a Švédská zápalka (1982) či seriálech Draculův švagr (1996), Hospoda (1995–96) či Vyprávěj (2009). Od konce 60. let se Menzel věnuje úspěšně též div. režii na českých scénách (Semafor, Divadlo Na zábradlí, Činoherní klub, Divadlo na Vinohradech) i v zahraničí (Basilej, Bochum, Budapešť). Byl uměleckým ředitelem Divadla na Vinohradech (2000–02). Jeho časopisecké fejetony vyšly v knižních souborech Tak nevím (1996) a Tak nevím podruhé (1998). Jeho tvorbu přibližují monografie Kateřiny Pošové Jiří Menzel (1992), kniha rozhovorů s Martinem Nezvalem a Petrem Volfem Muž, který zůstává (1992) a sborník Ostře sledovaný Jiří Menzel (2003). Kromě cen za konkrétní jednotlivá díla (mj. laureát Státní ceny Klementa Gottwalda 1968 za Ostře sledované vlaky) mu byla za celoživotní dílo a umělecký přínos udělena řada cen, např. Křišťálový glóbus na MFF v Karlových Varech (2003), Český lev (1996), od francouzské vlády titul důstojníka Řádu umění a literatury (1991) a od Václava Havla státní vyznamenání Medailí Za zásluhy (1996).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!