V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

MAJER, Vladimír

Vladimír MAJER (* 21. 2. 1892 nebo 1894 Plzeň, † 5. 11. 1957 Praha)herec, režisér a scenárista; manžel operní pěvkyně a herečky F. Majerové. Pocházel z rodiny hudebně založeného lékaře, který v něm od dětství pěstoval lásku k hudbě (učil se hře na klavír a housle; ve Vídni byl žákem skladatele Františka Ondříčka). Vystudoval obchodní akademii a dva roky pracoval jako pokladník ve vídeňské Živnobance. Bez vědomí rodičů však toto úřednické místo opustil, navštěvoval tamní soukromou hudební konzervatoř a uplatnil se na menších div. scénách i ve filmu. Po návratu do Plzně se stal opět zaměstnancem banky. Brzy dal ale přednost uměleckým zájmům a zběhl k divadlu. Za 1. světové války sloužil jako válečný filmový reportér. Roku 1916 nastoupil angažmá v Městském divadle v Plzni a po třech sezonách pokračoval v jevištní činnosti již natrvalo v Praze. Střídavě vystupoval v Hašlerově kabaretu v Lucerně a v Městském divadle na Královských Vinohradech (vrah v Riceově Postranní uličce, lord Cecil ve Vějíři lady Windermeerové, Krüger v Bobřím kožichu, císař Zikmund v Janu Žižkovi, král v Hamletovi, Porthos v Nezvalových Třech mušketýrech, Jaroslav Hašek v Langrově Jízdní hlídce), v jehož souboru setrval do roku 1941. Pak hrál a režíroval v holešovické Uranii (1941–44). Kvůli své kolaboraci s nacistickým režimem (člen aktivistické organizace Zeleného hákového kříže, pronacistická agitace mezi svými kolegy a účinkování v německém propagandistickém filmu) byl po osvobození vyšetřován a odsouzen na tří měsíce do vězení. K herectví se mohl vrátit až po osmileté distanci, když se mezitím živil většinou manuálními pracemi. Posledních několik lét svého života stravil jako člen zájezdového Vesnického divadla (1953–55) a Armádního uměleckého divadla (1955–57). Vysoká, mohutná postava, pádné gesto, vnitřní dynamika projevu, dramatický výraz robustního obličeje, plastická mimika a chraplavý hlubší hlas – to byly Majerovy charakteristické výrazové prostředky, jimiž spolehlivě a účinně disponoval na jevišti a současně i před kamerou. Skromné zkušenosti z vídeňských film. ateliérů krátce po vzniku republiky uplatnil a dále rozvíjel v produkci rodících se českých film. výroben. První kinematografické pokusy učinil v Pragafilmu (po odchodu Antonína Fencla se stal jeho šéfrežisérem), pro který natočil tři melodramatické filmy, z nichž se však ani jeden nezachoval: Píseň lásky (1919), Dáma s růží (1919) a Tanečnice (1919). Jako námět jeho nejvýznamnějšího filmu Magdalena (1920) posloužil stejnojmenný veršovaný román J. S. Machara se zřetelným sociálně kritickým podtextem. Svou režijní filmovou dráhu zakončil dvěma méně náročnými filmy společnosti Thespis: Manželé paní Mileny (1921) a Nad propastí (1921). Jeho další spolupráce s filmem se omezila jen na herectví. Jako představitel vesměs negativních a nesympatických postav, surových typů, intrikánů a padouchů nejrůznějšího kalibru hrál v šestadvaceti němých a patnácti zvukových filmech. Vyzkoušel si úlohy napříč všemi sociálními vrstvami. Věrohodně zpodobnil muže s vysokoškolskými tituly (Nad propastí, 1921; Láska slečny Věry, 1922; Džungle velkoměsta, 1929; Turbina, 1941; Čtrnáctý u stolu, 1943), ředitele a podnikatele (Píseň života, 1924; Květ ze Šumavy, 1927; Rukavička, 1941; Advokát chudých, 1941), strážce zákona (Chudá holka, 1929; Pancéřové auto, 1929), umělce (Marwille detektivem, 1922; Josef Kajetán Tyl, 1925) a stejně tak lupiče (Drvoštěp, 1922; Chyťte ho!, 1924; Peníze nebo život, 1932; Rozpustilá noc, 1934), povaleče (Hraběnka z Podskalí, 1925; Pasák holek, 1929) a dělníky (Děvče z Podskalí, 1922; Velká přehrada, 1942). Po válce se na plátně objevil už jen dvakrát – jako četník ve Steklého adaptaci Haškova románu Dobrý voják Švejk (1956) a příslušník SS na nákladním autě v Blumenfeldově detektivce Zlatý pavouk (1956). Nezanedbatelné byly jeho organizační aktivity (21. 6. 1919 zvolen předsedou odborové organizace film. herců Sdružení česko-slovenského filmového herectva). Do roku 1945 také často vystupoval v rozhlase.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!