MACHÁČKOVÁ, Kateřina
Kateřina MACHÁČKOVÁ (* 30. 11. 1949 Praha)
–
herečka; dcera herce a divadelního režiséra
M. Macháčka a operní pěvkyně Věry Štiborové (1926–1988), bývalá manželka herce
P. Svojtky a poté divadelního režiséra, dramaturga a překladatele Ivana Zmatlíka (* 1944), matka divadelního režiséra Petra Svojtky (* 1972). Díky profesím otce, matky i otčíma režiséra Otto Haase (1921–1980) žila odmalička divadlem, jehož zákulisí důvěrně poznávala v různých koutech republiky (České Budějovice, Bratislava a Martin), kde právě její rodiče působili. Vystudovala herectví na DAMU (1972) a po měsíčním angažmá v pražském Divadle Jiřího Wolkera přešla do Divadla S. K. Neumanna (nyní Divadlo pod Palmovkou), jemuž zůstala věrná dodnes. Zde svůj herecký projev tříbila pod vedením
O. Krejči, Jana Grossmana a Petra Kracíka ve výrazných ženských postavách tragického i komediálního charakteru z děl světové dramatiky: Marie Grekovová v
Platonovovi, Drahunka v Albeeho hře
Kdopak by se vlka bál, královna Gertruda v
Hamletovi, zelená princezna v
Peeru Gyntovi, Auguistas v
domu doni Bernardy, Evíra v
donu Juanovi, Emilie v
Kouzelníkovi z Lublinu či Anisja ve
Vládě tmy. K prvním kamerovým zkouškám do film. ateliérů na Barrandově ji koncem 60. let přivedlo účinkování v muzikálu
Gentlemani, ve kterém jako gymnazistka zaskakovala na jevišti Hudebního divadla v Karlíně. Zjev jemné a přitom temperamentní blondýny zaujal režiséra
V. Čecha a svěřil jí poměrně velkou dívčí roli zhrzené milenky hlavního hrdiny (
M. Pavlata) v hudebním filmu
Bylo čtvrt a bude půl (1968). V
Čechově následujícím muzikálu
Svatá hříšnice (1970), za jehož předlohu posloužila známá div. hra Františka Langra
Obrácení Ferdyše Pištory, ztvárnila již titulní postavu členky Armády spásy Terezky, která přispěla k napravení pražského zloděje Ferdyše Pištory (
M. Štěpánek). Filmaři ji pak dlouho stereotypně obsazovali do postav sympatických mladých dívek a žen, subtilních, něžných, ale v kritických okamžicích projevujících nezvyklou sílu milostného citu: ošetřovatelka v porodnici z Brynychova milostného příběhu
Jakou barvu má láska (1973), pražská dívka Jana v povídce
Chebský fenik z Jirešova filmu
Lidé z metra (1974), statečná Božka, udržující styk s partyzány, v okupačním dramatu Ivo Nováka
Poslední ples na rožnovské plovárně (1974), studentka Vysoké školy zemědělské Ilona v psychologickém snímku
H. Bočana Plavení hříbat (1975), těhotná manželka řidiče autobusu (
V. Jandák) v Hanibalově příběhu všedního dne
Dobrý den, město (1976). Podobným typem hrdinek vstoupila do 80. let. Nejvýznamnější z nich byla servírka Anita, která svou pevnou a neochvějnou láskou přispěla k tomu, že její chlapec (
O. Kaiser) se vzdal svých fantastických a nerealizovatelných snů, ve filmu Stanislava Strnada
Sny o Zambezi (1982). Učitelka v mateřské školce Olina Tomková, o jejíž lásku soupeří v Muchnově
Únosu Moravanky (1982) dva venkovští mladíci (
L. Sobota a
J. Wimmer), a žárlivá a poněkud hysterická Marta Dobešová v psychologickém filmu
H. Bočana Vinobraní (1982) byly postavy do značné míry povrchní a schematické. Hodnou manželku nepolepšitelného bigamisty (
J. Bartoška) hrála v Jirešově hořké komedii podle Páralova románu
Katapult (1983). Její dosavadní filmografii uzavírají role maminek chlapeckých hrdinů v dětském kombinovaném filmu Břetislava Pojara
Motýlí čas (1990) a v situační komedii Marie Poledňákové
Dva lidi v zoo (1990), kde se před kamerou vzácně setkala se svým otcem v roli svérázného starého zoologa Montelíka. V Cieslarově pohádce
Dešťová víla (2010) ztělesnila Zemi. Více možností jí zprvu nabídla televize, kde se prosadila jako pohledná představitelka moderních dívek, pohádkových princezen, manželek i klamaných partnerek v řadě inscenací a filmů (
Žižkův meč, 1970;
Mášenka, 1971;
Lidé na křižovatce, 1971;
Pan Puntila a jeho sluha Matti, 1973;
Měsíční kámen, 1973;
Dívka jako ty, 1975;
Rána jistoty, 1977;
Kufr plný nadějí, 1977;
Jen se spolehni, 1983;
Jehlice sluneční paní, 1990;
Ohrožené prázdniny, 1990;
Rukama nevinnosti, 1995;
Nadměrné maličkosti: Učitelky s praxí, 2006) a seriálů (
Dynastie Nováků, 1982;
Rozpaky kuchaře Svatopluka, 1985;
Cirkus Humberto, 1988;
Život na zámku, 1995). Na obrazovce propůjčila svůj půvabný zjev a herecké umění s pronikavým smyslem pro hudebnost díla velkým postavám operním (
Rusalka, 1975;
Káťa Kabanová, 1975;
Don Carlos, 1979), operetním (
Polská krev, 1978;
Netopýr, 1983) i muzikálovým (
Bandité, 1984;
Pan Pickwick, 1986). Žádná jí však nepřinesla takovou popularitu jako úloha středoškolské profesorky Marie Králové z rodinného seriálu
Život na zámku (1995, 1999). Z deníků svého otce připravila k vydání knihu
Zápisky z blázince (1995). Zdramatizovala Goethovo
Utrpení mladého Werthera a Felliniho film
Ginger a Fred. Píše sloupky do časopisů.
