V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

LIŠKA, Pavel

Pavel LIŠKA (* 29. 1. 1972 Liberec)  – herec; vnuk herce M. Lišky a manžel tanečnice a herečky K. Liška-Bokové. Odmaturoval (1988) v oboru mechanik (seřizovač přádelnických strojů) na Středním odborném učilišti textilním v Liberci. V patnácti letech se nadchl divadlem, jemuž se začal amatérsky věnovat, a pravidelně navštěvoval představení místní profesionální scény. Po absolvování hereckých studií na JAMU (1994) byl se spolužáky M. DanielemJ. Poláškem angažován v brněnském HaDivadle (Myškin v Idiotovi, Menichim v Jóbovi, Allen v Equusovi, Solenij ve Třech sestrách, Tichý v Pozdním odpoledni dr. Zvonka Burkeho, Béďa ve Smrti Heberta Perny), od roku 2003 je členem souboru pražského Divadla Na zábradlí (Push-Up 1–3, Perfect Days, Gazdina roba, Záplavy, Platonov je darebák!, Troilus a Kressida, Ubu se baví, Tartuffe Games, Podněcování a trest, Cesta hořícího muže, Milada, Louis a Louisa). Hostoval a hostuje i na jiných scénách: Národní divadlo v Praze (vodník Michal v Lucerně, Romeo v Romeovi a Julii), Divadlo Ungelt (Bouřlivé jaro), Slovácké divadlo Uherské Hradiště (Jak přišla basa do nebe) a brněnské divadlo Husa na provázku (Kníže Myškin je idiot). S pojmem nezávislé scény jsou spojeny i některé jeho tv. projekty, především alternativní zábavný pořad Komediograf (2003), který vyšel z úspěšného divadelního kabaretu, které léta uváděl s T. Matonohou v HaDivadle. Pro film ho objevil režisér Saša Gedeon, když ho obsadil do titulní role své smutné komedie Návrat idiota (1999). Postava Františka, pozorujícího „idiota“ s průzračně čistou duší a upřímným pohledem, který se v mezních situacích a partnerských rošádách svých známých orientuje lépe než oni sami, příznivě uspěla u kritiky (nominace na Českého lva) i diváků. Bohužel rubem tohoto úspěchu bylo, že na poměrně dlouhou dobu uvízl Liška v kategorii prostoduchých a psychicky nevyrovnaných jedinců, různě vykořeněných antihrdinů, kteří veřejně demonstrují jak to horší, tak to lepší, co se v každém člověku skrývá. Ať už šlo o zastydlého puberťáka Láďu, zoufalého fanouška Michaela Jacksona, který si v hořké vesnické tragikomedii Bohdana Slámy Divoké včely (2001) nedokázal udržet dívku (T. Vilhelmová), o prokouknutého lháře Vláďu Ptáčníka z Hřebejkovy hořké komedie Pupendo (2003) nebo o agresivně vulgárního pouličního zloděje a podvodníka Emana z Hřebejkovy smutné komedie Horem Pádem (2004). Mezitím se na plátně objevil jako nudista Franta v tragikomedii V. Chytilové Vyhnání z ráje (2001), přihlouplý čert Urugal v pohádce Romana Vávry Čert ví proč (2003), dezorientovaný Honza Beďura v Morávkově smutné komedii Nuda v Brně (2003) a koktavý a posléze zavražděný Marloweův klient Charlie Brown v Marhoulově detektivní parodii Mazaný Filip (2003). Výsledkem tvůrčího a lidského souznění s režisérem Bohdanem Slámou byli další ústřední hrdinové, jímž se moc nedaří naplnit životní touhy: obětavý Toník v psychologickém filmu z neutěšeného prostředí provinčního industriálního města Štěstí (2005) a homosexuální pedagog Petr Odehnal v dramatu z jihočeské vesnice Venkovský účitel (2008). Protihráčem J. Třísky v roli šíleného a všemocného Markýze ho učinil režisér Jan Švankmajer, v jehož filozofickém hororu Šílení (2005) ztělesnil nešťastného Jeana Berlota, trpícího utkvělou noční můrou. Bizarně stylizovanou polohu „dospělého dítěte“ předvedl v Dražanově podobenství Jarmareční bouda (2010). Naopak civilně prostými rolemi, nezatíženými citově extrémními polohami, byly postavy mladšího řidiče zájezdového autobusu Karla ve Vejdělkově prázdninové komedii podle Vieweghova románu Účastníci zájezdu (2006) a rozvedeného otce Matěje v Hřebejkově komedii Nestyda (2008). Na rozdíl od divadla a filmu ho televize zatím příliš nevytěžuje, objevil se např. v několika inscenacích a filmech (Uniforma, 2001; Bouřlivé jaro, 2002; Hodina klavíru, 2007; BrainStorm, 2008; Setkání v Praze, s vraždou, 2008; Divnolásky, 2008; Zasaženi bleskem, 2009), pohádkách (Janek nad Janky, 2004; O bílé paní, 2008; Dům U Zlatého úsvitu, 2009) a seriálech (Detektiv Martin Tomsa 2, 1997; Černí baroni, 2004; Bazén, 2005; Profesionálové 1, 2, 2009, 2010).Věnuje se i dabingu a namluvil také Rožánka ve Svěrákově kombinovaném snímku Kuky se vrací (2010).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!