LIPSKÝ, Oldřich
Oldřich LIPSKÝ (*4. 7. 1924 Pelhřimov, †19. 10. 1986 Praha) – filmový režisér a scenárista; bratr herce L. Lipského a otec filmového střihače a producenta Dalibora Lipského (* 1954). Pochází z rodiny vyhlášeného pelhřimovského cukráře a nadšeného ochotníka Viléma Lipského (1897–1983), který pěstoval lásku k divadlu u všech tří synů, kteří od dětství hráli v místním ochotnickém spolku Rieger. Jako student pelhřimovského gymnázia založil Oldřich s bratrem Lubomírem, přáteli a spolužáky Dramatické studio mladých, z něhož hned po osvobození vykrystalizovalo v Praze profesionální Divadlo satiry, kde až do zániku této scény (1949) působil jako kmenový režisér a příležitostný herec. Mezitím po několika semestrech zanechal studia na FF UK, aby se věnoval plně divadlu a záhy hlavně filmu, se kterým přišel do styku již na sklonku okupace, když jako klapka a představitel epizodní roličky mladíka ve mlýně spolupracoval na Krškově komedii Řeka čaruje (1945). Režisér V. Kubásek ho obsadil spolu s bratrem Lubomírem jako dvojici synů starosty Suchdoláka (G. Hilmar) v dramatu z konce okupce V horách duní (1946). Naposledy se na plátně objevil jako jeden z herců v Sádkově komedii Červená ještěrka (1948). Od roku 1949 pracoval v různých kinemagrafických profesích, nejprve jako asistent režie a scenárista. Film. režii si prvně vyzkoušel v tandemu s Janem Strejčkem při natáčení tendenční proticírkevní veselohry Slepice a kostelník (1950) s V. Burianem v titulní roli. Jeho smysl pro humor a nadsázku jej vedl k tomu, že celou tvorbu zasvětil komediálním filmům, jež lze rozdělit podle témat do několika skupin. Zvláštní kategorii zastupují filmy z cirkusového prostředí Cirkus bude! (1954; samostatný debut), Cirkus jede (1960), Cirkus v cirkuse (1975) a dětský, resp. rodinný film 6 medvědů s Cibulkou (1972). Zejména pro dětské diváky natočil trikový pohádkový muzikál Ať žijí duchové! (1977) a pohádku J. Wericha Tři veteráni (1983). Filmařskou vynalézavost a fantazii prokázal při realizaci titulů kombinujících komediální polohu s prvky sci-fi (Muž z prvního století, 1961; Zabil jsem Einsteina, pánové..., 1969; Srdečný pozdrav ze zeměkoule, 1982). Ke klasickým literárním předlohám se přihlásil filmy Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955) a Slaměný klobouk (1971). Originálními nápady, bláznivými zápletkami a situačním humorem se vyznačují jeho parodie a parafráze různých žánrů dobrodružné, zábavné a i brakové literatury: westernů (Limonádový Joe, 1964), komiskových seriálů s gangsterskými náměty („Čtyři vraždy stačí, drahoušku“, 1970), rodokapsů, resp. cliftonek (Adéla ještě nevečeřela, 1977), verneovských vědeckofantastických románů (Tajemství hradu v Karpatech, 1981). Ze současnosti čerpaly námět filmy Tři chlapi na cestách (1973) a velmi populární snímky Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) a „Marečku, podejte mi pero!“ (1976). Do jeho filmografie patří i hudební film Hvězda jede na jih (1958) a absurdní groteska „naruby“ Happy end (1966). Zárukou kvality mnoha jeho děl, zpravidla oceněných doma i v zahraničí, byla jména scenáristů, s nimiž spolupracoval (Jiří Brdečka, Miloš Macourek, L. Smoljak a Z. Svěrák).Velký divácký ohlas do značné míry zajistily svými kreacemi i populární herci, mezi nimiž nechyběl ani jeho bratr. Byl nositel titulů Zasloužilý umělec (1974) a Národní umělec (1979). Jeho tvůrčí profil zkompilovala Jitka Vysekalová v monografii Oldřich Lipský (1984) a režisérka Světlana Lazarova natočila vzpomínkový portrét s názvem Tak tohle je ten svět (2005) do cyklu ČT Předčasná úmrtí.