V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

LERAUS, Vladimír

Vladimír LERAUS (* 28. 7. 1905 Beroun, † 29. 6. 1991 Praha)herec. Otec strojvedoucí, nadšený ochotník, nebránil jeho touze po divadlu. Po maturitě na berounském gymnáziu studoval čtyři semestry francouzštinu a češtinu na FF UK v Praze a současně navštěvoval hodiny herectví u Anny Suchánkové (1886–1969). Vzdal se vysokoškolského studia, aby se věnoval výhradně divadlu. Z prvního angažmá v činohře Slovenského národního divadla v Bratislavě (1927–29) přešel na tři sezony do Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a pak do roku 1941 působil v Zemském divadle v Brně, kde se formovaly základy jeho herecké techniky, založené především na bravurním zvládnutí hlasové stránky role (titulní hrdinové ve Vrchlického a Fibichově melodramatu Námluvy Pelopovy, v Shakespearově Othellovi a Sofoklově Králi Oidipovi). Umělecky nejplodnějším obdobím jeho herecké tvorby byla spolupráce s Jiřím Frejkou v Městském divadle na Královských Vinohradech (1941–52), pod jehož vlivem dospěl k niternějšímu prokreslení postav (Don Quijote v Dykově Zmoudření dona Quijota). Od roku 1952 až do odchodu penze (1974) byl členem činohry Národního divadla v Praze (Filip Dubský v Našich furiantech, Veršinin ve Třech sestrách, baron Krüg v Bílé nemoci, Pelops ve Smíru Tantalově, Železnov ve Vasse Železnovové, lankrabě hesenský v Novokřtěncích, Chrysald ve Škole pro ženy). Od počátečních milovnických a hrdinských typů se vyhranil v předního charakterního herce, který inklinoval spíše k lyrice než k heroické tragice. Film zdaleka jeho talentu nevyužil. Ještě za brněnského angažmá jej poprvé oslovili filmaři, přesněji řečeno divadelní režisér A. Podhorský, v jehož ojedinělém kinematografickém počinu – melodramatu ze studentského prostředí Hřích mládí (1935) – hrál s dalšími brněnskými kolegy vysokoškoláka Karla Hlubinu, který pozve své spolužáky na prázdniny do otcova mlýna. Teprve za okupace vzbudil pozornost sympatickou postavou očního lékaře Pavla Průši, který přispěje k uzdravení milované slepé dívky (V. Matulová), ve společenském komorním dramatu J. A. Holmana Modrý závoj (1941). V psychologickém dramatu Gabriela (1941) režiséra M. J. Krňanského byl v roli slavného dirigenta Štěpána Tuzara sympatickým protihráčem K. Högera v partnerství tentokrát M. Glázrové. Rozpačitěji vyzněl jeho výkon ve vesnické postavě statkáře Navrátila v rádoby senzualisticky laděném filmu Krňanského Žíznivé mládí (1943). Zestátněný film ho až do poloviny 70. let zaměstnával jakžtakž pravidelně, ovšem rozsah a závažnost úkolů se pohybovaly na pomezí malých a epizodních rolí. Víc než ve filmech ze současnosti hrál v historických komediích a dramatech příslušníky inteligence, hodnostáře, představitele exekutivy i muže urozeného rodu: lékaře (13. revír, 1946; Průlom, 1946; Bílá spona, 1960; Případ mrtvého muže, 1974), inženýry (Zde jsou lvi, 1958; Lidé jako ty, 1960), profesory (Klíč, 1971; Všichni proti všem, 1977), advokáty a soudce (Psohlavci, 1955; Rudá záře nad Kladnem, 1955) a ředitele podniků a institucí (Anna proletářka, 1952; Slovo dělá ženu, 1952; Strakatí andělé, 1964). Jmenovitě zasluhují připomenout postavy pána města v Cikánově kostýmní komedii Alena (1947), uherského vyslance v komediální variaci golemovské legendy M. Friče Císařův pekař – Pekařův císař (1951), sultána Sauda v Krškově orientální pohádce Labakan (1956), plukovníka Krause von Zillerguta v Steklého zfilmování Haškova románu Dobrý voják Švejk (1956). Ve Vávrově husitské trilogii postupně ztělesnil pražského purkmistra (Jan Hus, 1954), pražského arcibiskupa (Jan Žižka, 1955) a Šimona od Bílého Lva (Proti všem, 1956). S diváky se rozloučil rolí dvořana, do které ho obsadila spolu s jeho souputníky G. NezvalemR. Schránilem režisérka V. Chytilová v absurdní komedii Šašek a královna (1987). Z jeho tv. tvorby zmiňme aspoň inscenace Radúz a Mahulena (1959), Zločin na Volavčím jezeře (1961), Kdo je vinen (1973), Ohnivý máj (1973) či Královský gambit (1974). Svým kultivovaným hlasem, jehož kvalit hojně využíval v recitaci a před rozhlasovým mikrofonem, doprovodil řadu dokumentů. Jeho jméno je neodmyslitelně spojeno s jazykolamem, který slouží pro artikulační cvičení: „Roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír hrála Klára Králová.“ Od roku 1965 nositel titulu Zasloužilý umělec.

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!