V nakladatelství LIBRI právě vychází: Filipíny,Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,

LANGMAJER, Jiří

Jiří LANGMAJER (* 3. 6. 1966 Plzeň)herec; bratr herce L. Langmajera. Pochází z rodiny úřednice a bývalého operního pěvce. Absolvoval studium herectví v hudebně-dramatickém oddělení pražské Státní konzervatoře (1987). Už jako konzervatorista, který sbíral zkušenosti před tv. kamerou i ve filmu, vystupoval na prknech snad většiny pražských kamenných a malých scén (Divadlo Jiřího Wolkera, Národní divadlo, Divadlo E. F. Buriana, Studio Bouře, Černé divadlo Jiřího Srnce, Panoptikum, Prozatímní divadlo F. R. Čecha). Po listopadu 1989 byl členem herecké skupiny Armádního uměleckého souboru. Roku 1992 se stal mladou posilou souboru Divadla pod Palmovkou, kde vyspěl v předního charakterního herce při ztvárňování zásadních a titulních postav, naplněných hledačstvím pravdy a etických hodnot, ale balancujících občas na pokraji poloh psychopatologických – v inscenacích většinou zahraničních autorů (Peer Gynt, Hamlet, Život je sen, Návrat domů, Platonov, Jak se vám líbí, Slečna Julie, Idiot, Anton Ignatěvič Keržencev,Pravý západ, Ubohý vrah, Oidipús vladař,Kean aj.). Za titulní roli obávaného Caliguly ze stejnojmenné inscenace mu roku 1999 udělila Herecká asociace Cenu Thálie jako umělci do 33 let. Svůj všestranný múzický talent prověřil během hostování v jiných pražských divadlech: Hudební divadlo v Karlíně (President, Josefína), Viola (Nestřílejte divokou svini), Divadlo v Řeznické (Obchodník s deštěm), Národní divadlo (Kristinčin návrat). Roku 1998 přijal angažmá v Divadle na Vinohradech (Maškaráda, Ze života hmyzu, povídky z Vídeňského lesa), aby se v roce 2000 vrátil zpět na své domovské jeviště v Divadle pod Palmovkou. Návštěvníkům Letních shakespearovských slavnostní na Pražském hradě se představil jako Edgar v Králi Learovi (2002), Hamlet (2003) a šašek ve Večeru tříkrálovém (2005). Zcela poprvé se širší veřejnosti zviditelnil na film. plátně v hlavní roli naivního zednického učně Edy Mařáka, o jehož milostných trampotách a vyrovnávání se s tvrdostí a chladnou kalkulací světa dospělých vypráví hořká komedie Jaromíra Borka Kluk za dvě pětky (1983). Klukovsky vyhlížející tvář s patkou do čela určila zpočátku před kamerou jeho typ nesmělých a smolařských mladíků, které brzy nahradily postavy lehkomyslných floutků a frajírků: Bursík ve Smyczkově smutné komedii Krajina s nábytkem (1986), donchuánský svobodník Milan Kouba v Tučkově situační komedii ze života vojáků základní služby Copak je to za vojáka… (1987), jeden z obžalovaných násilnických vlajkonošů Jirka ve Smyczkově fiktivním dokumentu o agresivním chování fotbalových fanoušků Proč? (1987), platonický ctitel spolužačky Šárky (T. Brodská) v komorním psychologickém snímku E. Schorma Vlastně se nic nestalo (1988), záletnický vojín Gašparik, příslušník pomocných technických praporů v baladickém příběhu slov. režiséra Martina Hollého Tichá bolest (1990) a sukničkářský student Honza ve Šteindlerově hořké komedii Díky za každé nové ráno (1994). Sexu a kariérismu podřizují své mnohdy slabošské, bezradné a bezcharakterní jednání také jeho pozdější film. hrdinové, opět výhradně mladí muži ze současnosti: v lásce ke dvěma sestrám (A. GeislerováT. Vilhelmová) nerozhodný Emil v Gedeonově smutné komedii Návrat idiota (1999; nominace na Českého lva za vedlejší roli), samolibý ředitel hudebního vydavatelství Zikmund v Jakubiskově erotické černé komedii Post coitum (2004), správce horské chaty Milan v teenagerské komedii debutujícícho Karla Janáka Snowboarďáci (2004), ideálů zbavený a zcyničtělý inženýr Borek Trojan v Polesného film. verzi Páralova románu Milenci & vrazi (2004) a sukničkářský doktor Karel Pištělák v Troškově komedii Doktor od Jezera hrochů (2010). Strůjcem dramatického napětí mezi členy terapeutické komunity pro zbavení se drogové závislosti se stala jeho postava autoritativního Milana s mafiánskou minulostí, za jejíž ztvárnění v psychologickém dramatu s kriminální zápletkou debutujícího režiséra Roberta Sedláčka Pravidla lži (2006) byl nominován na Českého lva. Souboj s divokými přírodními živly podstoupí jeho hrdina dobrodružného thrilleru F. Renče Na vlastní nebezpečí (2008), čtyřicátník Saša Dluhoš, který se na základě starých dokumentů rozhodne zjistit okolnosti otcovy údajné smrti. Ryze zápornými rysy oplývají figury, do kterých se vtělil ve film. pohádkách režisérů Jana Schmidta a Václava Vorlíčka: ničemný bratr zvaný Nejchytřejší (Jak si zasloužit princeznu, 1994), podlý princ Wolf (Pták Ohnivák, 1997) a zrádný dvořan Iver (Král sokolů, 2000). Významné místo v jeho umělecké činnosti zaujímá už od studentských let tv. tvorba, kde jeho civilní projev nalezl velké uplatnění v desítkách inscenací (Náušnice, 1986; Stopy ve skle, 1987; Opožděná vražda, 1988; Čeleď brouků finančníků, 1989; Chlapská čest, 1990; Miláček Ornifle, 1992; In flagranti, 1993; Baron Prášil, 1994; Německý uprchlík, 1995; Andělský smích, 1996; Trampoty pana Humbla, 1997; Ex offo, 1998; Útěky, 2003; PF 77, 2003; In nomine patris, 2004; Muž a stín, 2007; Divnolásky, 2008; Oběti: Karambol, 2008; Devatenáct klavírů, 2008), pohádek (O bílé laňce, 1987; O čarovné Laskonce, 1989; Pohádka o touze, 1991; Světýlka z blat, 1993; Zázračné meče, 2002; Vánoční panenka, 2004; Kouzelný přítel, 2004) a seriálů (Vlak dětství a naděje, 1985; Černá země, 1985; Třetí patro, 1985; Druhý dech, 1989; Pomalé šípy, 1993; Bylo nás pět, 1994; Zdivočelá země, 1997; O ztracené lásce, 2001; Ordinace v růžové zahradě, 2005–06; Hraběnky, 2007; Soukromé pasti, 2008; Kriminálka Staré Město, 2010). Propůjčil hlas disneyovskému Aladinovi v americkém tv. seriálu, v celovečerním filmu i v jeho volném pokračování Aladin a král zlodějů. Rád pracuje pro rozhlas, kde namluvil desítky pohádek pro děti.

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!