V nakladatelství LIBRI právě vychází: Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,Tajný život afghánských dívek,

KŘÍŽ, Pavel

Pavel KŘÍŽ (* 18. 4. 1961 Brno)  – herec. Od dětství se chtěl stát lékařem, ale navštěvoval také dramatické kroužky, hrál v amatérském div. souboru Pírko a v Dětském studiu Divadla Na provázku. Když nebyl z kádrových důvodů přijat na gymnázium, dal nakonec před medicínou přednost herectví, které vystudoval na Státní konzervatoři v Praze (1984). Ještě jako konzervatorista debutoval ve filmu, zkoušel v Rubínu s Divadlem na okraji (muzikál Sladce a moudře) a hostoval v Divadle E. F. Buriana, kam hned po škole nastoupil do angažmá (RacekVojcek). Roku 1987 přešel do Činoherního klubu (Ivanov) a současně v Divadle Na zábradlí jako host alternoval s J. Potměšilem roli Scipia v Caligullovi. Roku 1988 emigroval do Kanady, kde ve Vancouveru vystřídal nejprve řadů zaměstnání (taxikář, řidič, fotograf, nemocniční zřízenec), aby pak po absolvování kursů psychoterapie působil jako terapeut tělesně postižených v domovech pro seniory. Příležitostně spolupracoval se zájezdovými divadly, s rozhlasem i tamní českou amatérskou scénou (Divadlo za rohem). Po návratu domů v 90. letech pokračoval opět v herecké dráze před kamerou i na jevišti. Od roku 1996 je členem činohry Národního divadla, kde vynikl zejména v postavách ruských dramatických děl (Trofimov ve Višňovém sadu a Alexej Šatov v Běsech). Na film. plátně se poprvé objevil v menší chlapecké roli Pinkavova prázdninového příběhu pro dospívající dívky Kopretiny pro zámeckou paní (1981). Mezi nejpopulárnější herce jeho generace jej katapultovala hlavní role poeticky založeného gymnazisty, studenta medicíny a posléze lékaře Štěpána Šafránka, jehož poetické srdce se neustále zklamává ve svých láskách a velmi problematicky se vyvíjí také jeho profesní kariéra, v pentalogii komedií D. Kleina Jak svět přichází o básníky (1982), Jak básníci přicházejí o iluze (1984), Jak básníkům chutná život (1987), Konec básníků v Čechách… (1993) a Jak básníci neztrácejí naději (2003). Dramaticky vyhrocenější typ svých subtilních a intelektuálně orientovaných hrdinů, kteří urputně hájí své postoje a ideály před deformujícími vnějšími vlivy, vytvořil ve dvou filmech se závažnou tematikou. V Kopřivově psychologicko-společenském dramatu Zámek „Nekonečno“ (1983) se jeho středoškolák Pavel Brychta ocitá kvůli revoltě proti otcovské autoritě ve výchovném ústavu pro mládež. Naproti tomu jeho mladý učitel Miroslav Dudek z Kleinova psychologického snímku Kdo se bojí, utíká (1986) svádí zdánlivě marný souboj v zapadlém pohraničním městečku několik let po válce s příslušníky cikánské komunity o výchovu jejich dětí. Kromě těchto náročnějších úloh a menších jinošských postav (Levé křídlo, 1983; Atomová katedrála, 1984; Noc smaragdového měsíce, 1984) se na plátně prezentoval spíše v komediální poloze jako šlechetný a neohrožený kovář Mikeš ve Švédově pohádce O statečném kováři (1983), šaramantní falešný pojišťovák Bucifál v adaptaci Hrabalových povídek Andělské oči (1994) D. Kleina, snaživý nacistický důstojník Ebermann v okupační komedii Jiřího Chlumského Stůj, nebo se netrefím (1998) a reportér ve Filipově bláznivé komedii Nebát se a nakrást (1999). Od studentských let se objevoval také na tv. obrazovce (Malý vodní had, 1984; Logaritmus lásky, 1985; Studentská balada, 1986), kde své účinkování rozvinul ve větší míře zejména v poslední dekádě, ať už v inscenacích, filmech (Píseň o lítosti, 1999; Vůně vanilky, 2001; Kobova garáž, 2003; I ve smrti sami, 2004; In nomine patris, 2004; Psí kus, 2005), pohádkách (Lolinka a kníráč, 1998; Malvína, 2003; O svatební krajce, 2003) a seriálech (Hotel Herbich, 1999; Zdivočelá země, 2001; Hop nebo trop, 2004; Ulice, 2005; Náves, 2005). Spolupodílel se na tv. vzdělávacím magazínu Manažerem vlastního zdraví (2001–02). Popularitu si upevnil vítězstvím v tv. soutěži StarDance.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!