KRONER, Jozef
Jozef KRONER (* 20. 3. 1924 Staškov, okres Čadca, † 12. 3. 1998 Bratislava)
–
slovenský herec; otec herečky
Z. Kroner, bratr herce
Ľ. Kronera a manžel herečky Terézie Hurbanové (* 1924). Pocházel z početné rodiny železničáře a nadšeného ochotníka. Po návratu z totálního nasazení pracoval do roku 1948 jako kreslič v Povážských strojírnách v Povážské Bystrici, kde hrál ochotnické divadlo. První profesionální angažmá získal ve Slovenském komorním divadle v Martině (1948–56), odkud přešel do činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde vytvořil během svého třicetiletého působení plejádu postav různých charakterů (
Bílá nemoc,
Pohled z mostu,
Svatá Jana,
Dobrý člověk ze Sečuanu,
Podivuhodné odpoledne dr. Zvonka Burkeho). Jeho naturelu se stal vlastní tragikomický typ se smyslem pro pocity vyděděnců a drobných, osudem nebo společností ušlápnutých lidí. Před kamerou se uplatňoval od počátku 50. let v charakterních i komických postavách. Z rozsáhlé galerie postav, které vytvořil na film. plátně, vynikají zejména pokladník dobročinného spolku Jožko Púčik v tragikomedii
Statočný zlodej (1958), maloměstský truhlář Tono Brtko v Oscarem oceněné Kadárově a Klosově tragikomedii
Obchod na korze (1965; mj. Zvláštní uznání poroty za herecký výkon na MFF v Cannes), potetovaný pan Benda v grotesce
Muž, který stoupl v ceně (1967), hotelový detektiv Ctibor v Solanově přepisu Karvašovy novely
Pán si neželal nič (1970), starý ovčák Paľo Cesnak v Zacharově
Očovském pastorále (1973), starý klaun ve
Fričově adaptaci Bassových povídek
Lidé z maringotek (1966), zbojník Pacho v
Ťapákově ironické komedii
Pacho, hybský zbojník (1975), starý rolník Martin Hudec v Uhrově rodinném dramatu
Kosenie Jastrabej lúky (1981), zedník, včelař a kronikář Michal Pichanda v Jakubiskově venkovské sáze
Tisícročná včela (1983). Velké herecké příležitosti mu od 70. let poskytovali ve svých filmech významní maďarští režiséři Gyula Maár (
Végül/Nakonec, 1973), Péter Gothár (
Megáll az idő/
Čas se zastaví, 1981) a Károly Makk (
Egymásra nézve/
Jiný pohled, 1982). Popularitu mu přineslo také účinkování v tv. seriálech (
Slovácko sa nesúdi, 1975, 1983;
Bez ženské a bez tabáku, 1982) a inscenacích. Svůj vypravěčský talent uplatnil nejen prostřednictvím podmanivého hlasu na gramofonových nahrávkách a v rozhlasových pořadech, ale dokázal ho projevit také literární formou jako autor vzpomínkových knih
Herec na udici (1970),
Herec nejen na udici (1974, 1982),
Za krásou a rybami,
Neobyčajný testament (1982). Jeho život a tvorbu přibližuje kniha rozhovorů Jozefa Leikerta a Márie Mackové
Osud tak chcel (1999, 2003) a sborník
Jozef Kroner: talent, intuícia, pokora herca (2003), který sestavila Dagmar Podmaková. Poctu jeho lidským a uměleckým kvalitám vzdal Fero Fenič dokumentem
Trate života Jozefa Kronera (1987). Laureát Státní ceny (1952) za postavu profesora Poležajeva v martinském divadle, Státní ceny Klementa Gottwalda (1966) za herecký výkon ve filmu
Obchod na korza, nositel titulů Zasloužilý umělec (1967) a Národní umělec (1978).