KREJČÍK, Jiří
Jiří KREJČÍK (* 26. 5. 1918 Praha)
–
filmový režisér a scenárista; otec kameramana a tv. režiséra Jiřího Krejčíka ml. (* 1955). Vyrůstal s maminkou a nevlastním otcem, psychiatrem. Původně chtěl být pilotem (vykonal zkoušky do vojenské letecké školy v Prostějově) nebo technikem. Po maturitě na reálce studoval dva roky na ČVUT v Praze a po zavření vysokých škol (1939) pracoval jako úředník. Už během války začínal u soukromých film. výroben točit reklamní a dokumentární filmy, v jejichž tvorbě pokračoval i po osvobození. Záhy však přešel jako režisér do hraného filmu, kde debutoval přepisem Nerudových povídek
Týden v tichém domě (1947). Ve FSB pak natočil šestnáct celovečerních filmů, jejichž tématem byla zejména konfrontace morálního étosu jedince s upadlou etikou společnosti. Pro své výpovědí, čerpající často z literárních a dramatických předloh, volil nejčastěji žánr psychologického dramatu (
Svědomí, 1948;
Morálka paní Dulské, 1958;
Probuzení, 1959;
Vyšší princip, 1960), satirické komedie (
Pension pro svobodné pány, 1967;
Svatba jako řemen, 1967;
Prodavač humoru, 1984) a podobenství (
Božská Ema, 1979). Pro své vyhraněné postoje se v období normalizace dostal k film. režii zcela výjimečně, jen příležitostně režíroval v pražských divadlech a v televizi (
Silvestr svobodného pána, 1979;
Povídka malostranská, 1980;
Milenci paní Suzanne, 1985;
Nepočestná, 1988). Pověst kontroverzního umělce ho provázela i ve svobodných podmínkách po roce 1989, kdy se angažoval proti privatizaci barrandovských studií, realizoval s velkými obtížemi několik dokumentů (
Praha… bude naše, 1995;
Maturita v listopadu, 2000;
Národ v sobě, 2002) a tv. dramatických titulů (
Muž, který neměl důvěru, 1991; D
ědictví slečny Innocencie, 2003;
Slečna Julie, 2005;
Osudové peníze, 2010). Divákům se zviditelnil ve výrazných film. postavách, při jejichž ztvárnění nezapřel svůj pověstný smysl pro humor a recesi: nenasytný řezník pan Karel v hrabalovské tragikomedii
J. Menzela Slavnosti sněženek (1983), rozvážný profesor kardiologie Stárek v Hřebejkově retrokomedii
Pelíšky (1999) a stařičký gymnaziální profesor Porkert ve
Štancelově poetické komedii o srazu maturantů po 60 letech
Pamětnice (2009). Na obrazovce si zahrál ve dvou rodinných seriálech: režiséra (
Bylo nás šest, 1985) a domácího Bílka (
Josef a Ly, 2004). Kromě mnoha cen za konkrétní díla získal mj. Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu (1999), Cenu Vladislava Vančury za celoživotní usilování Trilobit (2000), státní vyznamenání ČR Medaile Za zásluhy II. stupně v oblastui kultury (2001), Cenu za mimořádný umělecký přínos světovému filmu na MFF Karlovy Vary (2005).