KRAUSOVÁ, Jana
Jana KRAUSOVÁ rozená Pehrová (* 25. 1. 1954 Praha)
–
herečka a výtvarnice; dcera herce
J. Pehra, manželka herce
J. Krause, (poté partnerka herce
K. Rodena) a matka zpěváka a herce
D. Krause. Pochází z umělecké rodiny: zatímco otec byl herec, matky byla výtvarnicí a vodila loutky. Od pěti let vyrůstala v rodině s otčímem, tv. dramaturgem, scenáristou, hercem a konferenciérem Vladimírem Dvořákem (1925–1999). Od dětství, kdy pod vlivem otcovy práce hrála loutkové divadlo v divadle Kováček na Smíchově, projevovala výtvarný talent. Absolvovala střední uměleckoprůmyslovou školu a obor grafika a malba na AVU (1980) a věnuje se tvorbě reliéfní keramiky. Již za studií však vystupovala v Divadle na okraji a několikrát se objevila před film. a tv. kamerou. Filmaři si jí však povšimli daleko dřív, když jako školačka hrála drobnou roli puberťačky v Hanibalově příběhu
Malé letní blues (1967). Po další epizodě v Rážově dětské sci-fi
Odysseus a hvězdy (1976) vytvořila, stále ještě pod svým rodným jménem, větší dívčí role ve
Smrti mouchy (1976)
K. Kachyni, dětské komedii
Jak se točí Rozmarýny (1977) a psychologickém snímku
Podivný výlet (1977). Titulní postavu mladé sklářské výtvarnice Evy vytvořila v Adlerově příběhu
Střepy pro Evu (1978). Schéma mladé ženy mezi dvěma muži si později ještě zopakovala ve filmech
Mŕtvi učia živých (1983),
Skalpel, prosím (1985),
Pěsti ve tmě (1986), a především po boku svého muže v ústřední postavě módní návrhářky Anny Valentové v psychologcké studii Zuzany Hojdové
Příběh ’88 (1989). Postupně dospěla k postavám maminek, které hrála v rodičovských dvojicích s
J. Novotný jako klavíristka Zuzana v Troškově
Zkouškovém období (1990) a s
J. Schmitzerem v Polákově pohádkové komedii
Kačenka a strašidla (1992) a jejím pokračování
Kačenka a zase ta strašidla (1992). Její další manželské partnery ztělesnili
I. Franěk jako lékař Valenčík ve Svátkově psychothrilleru podle skutečného případu nemocničního vraha
Hodinu nevíš (2009) a Bogusław Linda coby zabitého právníka Doležala v
Jáklově kriminálním thrilleru
Kajínek (2010). Ke spolupráci ji už dvakrát přizvala mladá režisérka Maria Procházková, v jejíž debutové hořké komedii
Žralok v hlavě (2005) představovala sousedku hlavního hrdiny (
O. Kaiser) a matku dospívající dívky (
K. Leichtová) a v následujícím rodinném snímku s pohádkovými motivy
Kdopak by se vlka bál (2008) jí připadla úloha babičky malé protagonistky (Dorotka Dědková). Portrét ženy, která své problémy se stárnutím a s kritickými názory svého dospělého syna (
D. Kraus) řeší pravidelnými návštěvami psycholožky (
J. Janěková), vykreslila v postavě galeristky Evy Králové v hořké komedii
V. Chytilové Hezké chvilky bez záruky (2006). Dramaticky exponovanou a patrně svou nejlepší kreaci před kamerou předvedla v titulní roli německého filmu z českého pohraničí v období nástupu nacismu
Služka Hilda/
Hilde, das Dienstmädchen (1985). Od počátku své herecké dráhy až do současnosti se uplatňuje také v televizi: v pohádkách, inscenacích a tv. filmech (
Dědeček je lepší než pes, 1989;
Zbabělec, 1990;
Dětinské hry dospělých, 1990;
Zámek v Čechách, 1993;
Vzkříšení, 2001;
Adam a Eva 2001, 2001;
Z rodinného alba, 2002;
Království potoků, 2005;
Jasnovidec, 2005;
V hlavní roli, 2007) a především seriálech (
Život bez konce, 1982;
Dynastie Nováků, 1982;
Velké sedlo, 1984;
Pražský student, 1991;
Josef a Ly, 2004;
Ulice, 2005;
Soukromé pasti, 2008;
Přešlapy, 2009;
Zázraky života, 2010). V posledních letech je herecky vytížena také na jevišti, zejména ve spolupráci s nezávislou div. společností Studio DVA (
Dámská šatna,
Otevřené manželství,
O lásce), uvádějící své inscenace na různých scénách v Praze (Švandovo divadlo, Branické divadlo, Divadlo Palace) a v zájezdových představeních po celé republice.