KRAUS, Jan
Jan KRAUS (* 15. 8. 1953 Praha) – herec, dramatik, moderátor a režisér; bratr spisovatele I. Krause, manžel herečky J. Krausové, otec zpěváka a herce D. Krause životní partner herečky I. Chýlkové. Ve filmech účinkoval již od dvanácti let. Poprvé se na plátně objevil v epizodní roli malého ctitele ve snímku Káťa a krokodýl (1965). Do paměti diváků se však zapsal rolemi odvážných kluků (Na Žižkově válečném voze, 1967; Lišáci, Myšáci a Šibeničák, 1970) a mladistvých darebáků (Dívka na koštěti, 1971; Kvočny a Král, 1974). Nejčastěji byl obsazován režisérem Václavem Vorlíčkem do pohádek (Jak se budí princezny, 1977; Princ a Večernice, 1978) a filmů ze současnosti (Dva muži hlásí příchod, 1975; Bouřlivé víno, 1976). Podílel se na námětu a scénáři zakázaného studentského filmu Evžen mezi námi (1981, 1990), v němž vytvořil hlavní roli naivního textaře Evžena. Zaujal rovněž v postavě div. scénografa Honzy v psychologickém snímku Zuzany Zemanové Příběh ’88 (1989) a jako bonvivánský podnikatel Ota v hořké komedii A. Sedláčkové Musím tě svést (2002). Nepohrdá však ani menšími či epizodními rolemi: židovský šejdíř Salamon Fux v Kachyňově Hanele (1998), strážník ve Vorlíčkově zfilmování tv. večerníčku Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001), policista ve Vorlově němé grotesce Skřítek (2005), otec mladého hrdiny Michala Kolmana (J. Mádl) ve Vorlově Gymplu (2007) a literární kritik Viktor Lukas v Mašínově milostném retropříběhu 3 sezóny v pekle (2009). Od mládí hojně účinkoval v tv. inscenacích, pohádkách (Princ a chuďas, 1971; Domek u lesa, 1985; Vicherák – bouřlivá hora, 1987; Řád saténových mašlí, 2000; Dopisy v krajkách, 2000; Královský slib, 2001) a seriálech (Stříbrná pila, 1978; Arabela, 1979; Lékař umírajícího času, 1983; Velké sedlo, 1984; Hříchy pro pátera Knoxe, 1991; Hříchy pro diváky detektivek, 1995; Zdivočelá země, 1997; On je žena!, 2004; Josef a Ly, 2004). Jako film. režisér debutoval autorskou satirickou komedií Městečko (2003). V 80. letech spoluzaložil Náhradní divadlo a vystupoval ve Studiu Bouře. Napsal úspěšnou divadelní hru Nahniličko (Poněkud dojatý aneb dryák o třinácti obrazech), jež měla premiéru v Divadle Na Zábradlí (1995). Již před rokem 1989 zkoušel různé podnikatelské aktivity. Zatímco nyní se věnuje div. i film. herectví spíš okrajově, své schopnosti soustředil do psaní (mj. pravidelné sloupky v časopise Týden) a zejména moderování. V televizi i rozhlase působil a působí jako moderátor společenských či politických talk show (Sauna, Další, prosím, Občan Kraus, Přesčas, Co vy na to, pane Kraus?, Haló, taxi, Uvolněte se, prosím, Show Jana Krause) nebo pořadů (Ze života zvířat). Angažuje se v různých občanských iniciativách a v letech 2002–09 byl předsedou FITES. Své články a komentáře z let 2000–04 shrnul v knižních výborech Tak to vidím já (2005) a Tak to vidím já 2 (2005). Se svými vzpomínkami a vyhraněnými názory se svěřil Janu Hůlovi v knize Výslech Jana Krause (2001) a kolegyní E. Holubové v knize Pravdu, prosím! (2006).