V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

KOTRBOVÁ, Jorga

Jorga KOTRBOVÁ (* 26. 4. 1947 Praha)  – herečka; bývalá manželka herce Z. Žáka a matka herečky Tamary Kotrbové-Komínkové (* 1971). Přála si být veterinářkou, ale všechno změnil a nasměroval film, když si ji jako čtrnáctiletou vybral režisér K. Kachyňa za představitelku plavovlasé dívenky Lenky s klukovskými zájmy, o jejímž přátelství s černým hřebcem vypráví lyrický snímek Trápení (1961). Na základě filmu ji pozvali z Divadla na Vinohradech k záskoku v roli Betty Parisové v Millerově Honu na čarodějnice, což definitivně rozhodlo o jejím budoucím povolání. Už během hereckého studia na DAMU hostovala v pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého, kam bezprostředně po absolutoriu (1969) nastoupila do angažmá. Pro drobnou postavu a senzitivnost hrála zpočátku dospívající, často svéhlavé a prostořeké dívky (Anička Karasová ve Stříbrném větru), ale poměrně záhy se propracovala k největším dramatickým postavám domácího i světového repertoáru, jakými byly Ofelie v Hamletovi, Líza Doolittlová v Pygmalionu, Mariana v Tartuffovi, Anouilhova Antigona, Jana Riceová v Komikovi, Hilda v Noci leguána, Rosalinda v Jak se vám líbí, Duňa v Zločinu a trestu aj. Od roku 1993 je členkou Divadla Na zábradlí, kde vynikla v Léblových inscenacích (Naši furianti, Racek, Hrdina západu, Kočičí hra, Strýček Váňa). Po svém mimořádně úspěšném film. debutu následovala řada menších dívčích postav ve filmech Jiřího Weisse (Zlaté kapradí, 1963; Třicet jedna ve stínu, 1965), Petra Schuhoffa (Láska nebeská, 1964), Zbyňka Brynycha (Místo v houfu, 1964) a Ivo Nováka (Maratón, 1968). Soucit diváků probouzela jako zootechnička Jiřinka Pazderková, která nečekanou návštěvou rodiny svého nápadníka (P. Landovský) způsobí řadu nedorozumění, v komedii Františka Filipa Utrpení mladého Boháčka (1969). S Landovským se sešla vzápětí při natáčení Gajerova psychologického dramatu Flirt se slečnou Stříbrnou (1969), kde jí připadla vedlejší role nadějné spisovatelky Cibulové. Rozdychtěnost dětství, jemnost mládí a hloubku poznání vložila do postavy vzdorovité Anděly, nejmladší dcery titulní hrdinky (Z. Rozsypalová) v Gajerově filmu Kateřina a její děti (1970). Tyto postavy se postupně vyhranily do dívek spíše lehkomyslných, nezodpovědných, nevěrných, až zcela bezcharakterních mladých žen. V jemnější podobě byla těmito rysy vybavena málem nevěrná nevěsta vojáka základní služby (L. Potměšil) v Novákově úsměvném příběhu podle Štorkánovy novely Půlnoční kolona (1972), naplno je odhalila jako svobodná matka Julka Vávrová, která se ve Vorlíčkově lidové komedii Dva muži hlásí příchod (1975) zcela nezodpovědně provdala za nezkušeného a rozmazleného mládence (J. Hanzlík), aby ho záhy opustila a odešla za svým bývalým milencem a otcem jejího dítěte. V pohádce Bořivoje Zemana Honza málem králem (1976) hrála pyšnou princeznu, kterou Honza (J. Korna) sice uzdravil od ztráty řeči, ale před ní i před kralováním dal přednost svému milovanému děvčeti (N. Konvalinková). Příliš jednoznačný typ chamtivé maloměšťácké paničky jí nabídly satirické komedie Otakara Fuky Pátek není svátek (1979) a V podstatě jsme normální (1981), v nichž vytvořila s P. Kostkou manželskou dvojici Novákových. Po boku svých kolegů z Divadla Na zábradlí se po desetileté odmlce připomněla na film. plátně rolí tety v Tycově komedii (1995). Dříve byla vytížena také prací v televizi, kde účinkovala v četných inscenacích (Smutný půvab, 1963; Krádež na malém rynku, 1974; Pan Kobkán vdává dceru, 1977; Vzorná tchýně, 1980; A na konci je začátek, 1981; Smrt pedofila, 2003) a pohádkách (Drobínek, 1970; Zlatovláska, 1973; Pasáček Jirka, 1975). Její hlas zná veřejnost důvěrně z četných dabingových rolí (např. seriál MASH).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!