V nakladatelství LIBRI právě vychází: Filipíny,Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,

KOLÁŘOVÁ, Daniela

Daniela KOLÁŘOVÁ (* 21. 9. 1946 Cheb)herečka; manželka herce J. Ornesta. Do svých čtyř let bydlela ve Františkových Lázních a do maturity na gymnáziu žila v Karlových Varech, kde její maminka pracovala v účtárně tamního divadla. Na jeho jevišti začala jako devítiletá hrát dětské role v pohádkách a během středoškolských studií účinkovala v amatérském div. souboru Kapsa. V mládí se rovněž věnovala různým sportům (lehká atletika, gymnastika), ale nakonec dala přednost herectví, které absolvovala na DAMU (1968). Po dvouletém angažmá v pražském Divadle S. K. Neumanna (Puk ve Snu noci svatojánské, Zuzanka ve Figarově svatbě, Kristýnka ve Věci Makropulos a Miranda v Bouři) získala roku 1970 angažmá v Divadle na Vinohradech, které zůstalo její domovskou scénou dodnes. Role sympaticky rozhodných dívek a naivek klasického i moderního repertoáru nahradila psychologicky složitějšími ženskými postavami s bohatým vnitřním světem i tragickým osudem: Mimi v Čapkově Loupežníkovi, Ofélie v Hamletovi, Beatrice v Mnoho povyku pro nic, kněžna Mstislavská v Caru Fjodorovi, královna Kunhuta v Závišovi z Falkenštejna, Agnes v Krysaři, hraběnka Maxmiliána v Tovaryšstvu Ježíšově, Valerie v Povídkách z Vídeňského lesa a hostinská v dramatizaci Kafkova Zámku. Roku 1988 hostovala v Divadle Na zábradlí (Tatarská pouť) a v posledních letech se představila publiku různých pražských scén, např. v Divadle Komedie (Lidumor, Hořké slzy Petry von Kantové), Divadle Bez Zábradlí (Tango, Play Strindberg) a Divadle Na zábradlí (Podzimní sonáta). Za svůj výkon v roli matky v Goldflamově inscenaci Bernhardova dramatu U cíle v Divadle Komedie získala Cenu Alfréda Radoka 2004. Její herecký projev se vyznačuje vysokou kultivovaností a při střízlivém používání výrazových prostředků vyznívá zcela spontánně. Ještě jako posluchačka DAMU debutovala před tv. a film. kamerami. Na stříbrném plátně se uvedla úlohou naivní a povrchní Bohunky Augustové, o jejíchž milostných vztazích se dvěma muži z ústecké chemičky (P. LandovskýJ. Somr), které mohly vyústit v tragédii, pojednává hořká komedie H. Bočana podle stejnojmenné novely Vladimíra Párala Soukromá vichřice (1967). Historická komedie Karla Steklého Slasti Otce vlasti (1969), kde hrála mladičkou královnu Blanku z Valois, ji poprvé svedla dohromady s J. Hanzlíkem, po jehož boku ji pak diváci vídali poměrně často na jevišti, na tv. obrazovce (seriál Taková normální rodinka, 1971; Podnájemníci, 1976; Otec nebo bratr, 1978; Dopis psaný španělsky, 1980) i v kinech. Historický kostým si tento pár znovu oblékl v rolích královského šenka Peška a neteře purkrabího Aleny v historickém film. muzikálu Z. Podskalského Noc na Karlštejně (1973). V adaptaci detektivky Eduarda Fikera Na kolejích čeká vrah (1970) J. Macha se s Hanzlíkem setkala jako se začínajícím kriminalistou Karlíčkem. Smysl pro konverzační humor patrně nejprůkazněji osvědčili v Novákově romantické komedii Léto s kovbojem (1976), kde ztělesnila racionální, trochu ušlápnutou psycholožku Doubravku, která se o prázdninách bláznivě zamiluje do zemitého a fanfarónského vesnického traktoristy (J. Hanzlík), s nímž pozná nové životní hodnoty. Podobnou postavu v poněkud pozměněné poloze jí nabídla role mladé rozvedené profesorky angličtiny Kláry Fišerové a matky osmiletého chlapce (T. Holý), která při prázdninovém jazykovém kursu prožije silný citový vztah ke svému problémovému žákovi (O. Kaiser), v úsměvném příběhu K. Kachyni Setkání v červenci (1978). Dále již vytvořila s různými partnery manželské a rodičovské dvojice: se Z. Svěrákem v prázdninové komedii J. Menzela Na samotě u lesa (1976) a ve Svěrákových hořkých komediích Akumulátor 1 (1994) a Vratné lahve (2006), s J. Abrhámem ve SmoljakověPodskalského komedii Kulový blesk (1978), s F. Němcem v psychologickém okupačním dramatu Jiřího Sequense Ta chvíle, ten okamžik (1981), s J. Lábusem v Rychmanově černé komedii „Babičky, dobíjejte přesně!“ (1983) a ve válečném dramatu J. Svěráka Tmavomodrý svět (2001) a opět s J. Hanzlíkem ve dvou dětských komediích z autorské dílny Oty Hofmana a Jindřicha Poláka Lucie, postrach ulice (1984) a …a zase ta Lucie! (1984), s L. Mrkvičkou v Zelenkově dětském snímku Jsi falešný hráč (1986), s Čestmírem Gebouským ve filmu o delikventní mládeži Horká kaše (1988), s J. Ornestem ve Vorlově komedii Cesta z města (2000) a s J. Sedalem v psychologickém dramatu A. Sedláčkové Oběti a vrazi (2000). V Bočanově psychologickém dramatu Pytláci (1981) hrála mladou ženu Františku, která se snaží po trpkém zklamání v manželství a práci začít nový život na vesnici. Soškou Českého lva byl oceněn její výkon v Hřebejkově psychologickém dramatu Kawasakiho růže (2009), kde ztělesnila Janu Joskovou, manželku renomovaného psychiatra a čelného disidenta (M. Huba), která stojí věrně při něm i po odhalení jeho morálního selhání, kterého se v minulosti dopustil. Z linie pochybovačných a upjatých manželek a komisních matek vybočila pouze dvěma nevelkými, ale výraznými úlohami: rezignovaná a psychicky labilní učitelka Maxová v laskavé komedii J. Svěráka Obecná škola (1991) a abatyše a králova sestra Anežka Přemyslovna v Rážově historické legendě V erbu lvice (1994). Její oduševnělou tvář s živýma očima a krátce střiženými vlasy důvěrně znají také tv. diváci z desítek inscenací a her (Konec velké epochy, 1966; Bílé noci, 1967; Klícka, 1971; Kotevní náměstí, 1972; Hodina pravdy, 1972; Králův kalich, 1974; Smrt císaře a krále Karla IV., 1978; Druhá první dáma, 1980; Případ se psem, 1988; Vernisáž, 1990; Volavka, 1991; Lékárníkových holka, 1996; Ohrada snů, 1998; Muž, který vycházel z hrobu, 2001; PF 77, 2003; Návrat zbloudilého pastýře, 2004), pohádek (Lesní ženka, 1974; O perníkové chaloupce, 1987; Bylinková princezna, 1991) a seriálů (Sňatky z rozumu, 1968; Žena za pultem, 1977; Nemocnice na kraji města, 1978, 1981, 2003; Dnes v jednom domě, 1980; Doktor z vejminku, 1982–83; Synové a dcery Jakuba Skláře, 1985; Zlá krev, 1986; Na lavici obžalovaných justice, 1998). Stabilně dlouhodobě spolupracuje s rozhlasem (roku 2000 zvítězila v rozhlasové anketě Neviditelný herec) a dabingem. Pedagogicky působila na DAMU. Počátkem 90. let přerušila hereckou dráhu, aby se aktivně zapojila do veřejného a politického života; v letech 1990–92 vykonávala funkci poslankyně České národní rady a do roku 1995 byla členkou zastupitelstva pražského magistrátu. Angažuje se v problematice integrace osob s mentálním postižením (práce pro nadaci a společnost DUHA), působí jako vyslankyně dobré vůle Českého výboru pro UNICEF a roku 1999 kandidovala neúspěšně za ODS v doplňkových volbách do senátu.

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!