V nakladatelství LIBRI právě vychází: Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,Tajný život afghánských dívek,

KACHLÍK, Antonín

Antonín KACHLÍK (* 26. 2. 1923 Kladno)filmový režisér, scenárista a spisovatel; manžel herečky K. Houdlové a otec operní zpěvačky Kateřiny Kachlíkové (* 1953), která se objevila ve filmech My ztracený holky (1972), Dvacátý devátý (1974) a Hněv (1977). Pochází z dělnické rodiny. Za okupace se jako student Obchodní akademie v Praze-Karlíně zapojil do odboje, v němž pokračoval poté, roku 1944 utekl z totálního nasazení a v Praze žil do konce války v ilegalitě. Poté byl redaktor Ministerstva informací (1945–46), současně studoval čtyři semestry na Vysoké škole politické a sociální a režii na FAMU (1947–51); tu řádně ukončil až na katedře dramaturgie (1963). Stal se dramaturgem a režisérem Divadla pracujících ve Zlíně/Gottwaldově (1950–56) a pak ve FSB asistentem režie a pomocným režisérem (podílel se na filmech J. Macha). Samostatný režijní debut Červnové dni (1961) dle vlastního námětu byl poetické zamyšlení nad citovým životem hornických učňů. Z prostředí vojny čerpala hudební komedie Bylo nás deset (1963) s písněmi J. Suchého a J. Šlitra. Po psychologických filmech Pršelo jim štěstí (1963) a Třiatřicet stříbrných křepelek (1964), podle próz předloh Jana Trefulky, zkusil žánr krimi (Smrt za oponou, 1966). Povídka Milana Kundery posloužila jako námět ironického a melancholického příběhu neopětované lásky Já, truchlivý Bůh (1969), zřejmě nejlepšího snímku z celé jeho kinematografie. Zde si také sám zahrál (vedle M. Kopeckého, P. Landovského i své ženy) operetního režiséra Žoužela. V dalších téměř 20 letech ukázal velký žánrový rozptyl, ale i konjunkturalismus a oddaně sloužil normalizačnímu režimu. Po pohádce Princ Bajaja (1971) točil psychologické příběhy o mladé generaci My ztracený holky (1972) a Jezdec formule risk (1973), politicky exponované filmy jak z nedávné minulosti Zločin v Modré hvězdě (1973), Dvacátý devátý (1974), Kouzelníkův návrat (1984), tak o mravních a výrobních problémech současnosti Radost až do rána (1978), Na koho to slovo padne… (1979) a Požáry a spáleniště (1980). Vlastní kapitolu tvoří dva poeticky a tendenčně laděné snímky z jihomoravské vinařské vesnice Náš dědek Josef (1976) a O moravské zemi (1977), které měly „nahradit“ Jasného Všechny dobré rodáky. Vybočením z angažované linie tvoří nezdařená adaptace románu Alaina Fourniera Kouzelné dobrodružství (1982) a pohádka O zatoulané princezně (1987), která ještě před listopadem 89 jeho filmografii uzavřela. Často nacházel látky pro filmy u domácích spisovatelů, významných i zcela okrajových. Sám si k řadě filmů napsal scénáře či náměty. Pedagogicky působil na katedře režie FAMU (1971–90). Je autor knih Jak se narodil Švejk a zemřel Hašek (2003), Nepovedené lásky aneb Mé zakázané scénáře (2009) a Můj stříbrný vítr (2009). Kromě cen za filmy za věrné služby KSČ získal Státní cenu Klementa Gottwalda (1975) a titul Zasloužilý umělec (1978). Dnes je činný v organizacích protinacistických odbojářů. Na obrazovce se vedle dalších pořadů objevil ve snímku Po stopách hvězd: Pavel Landovský(2009).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!