V nakladatelství LIBRI právě vychází: Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,Tajný život afghánských dívek,

JIRÁSKOVÁ, Jiřina

Jiřina JIRÁSKOVÁ (* 17. 2. 1931 Praha, † 7. 1. 2013 Praha)herečka; bývalá manželka herce J. Pleskota a životní partnerka režiséra Z. Podskalského. Otec byl poštovní úředník a nadšený div. ochotník. Studovala klášterní gymnázium voršilek v Kutné Hoře, kde si jejího hereckého nadání všimla matka představená. Na její popud se přihlásila na Státní konzervatoř, kam byla přijata. Z druhého ročníku přešla na nově založenou DAMU, po jejímž absolvování (1950) strávila jednu sezonu v Krajském oblastním divadle Hradec Králové. Od roku 1951 až dodnes je členkou Ústředního divadla čs. armády, respektive Divadla na Vinohradech, kde také svého času zastávala místo ředitelky (1990–2000). V 60. letech hostovala v Činoherním klubu (Pension pro svobodné pány) a v době normalizace, kdy z politických důvodů měla po deset let zapovězeno účinkování ve filmu a televizi, vystupovala v zájezdových představeních (Žena v trysku století), která pro ni připravil Z. Podskalského. Na jevišti i v rozhlase začínala chlapeckými rolemi, od kterých se záhy odpoutala, aby rozkryla bohatou škálu svého hereckého rejstříku. Blízké jí jsou zejména psychologicky prokreslené typy energických, věcných, rezervovaných, přitom však vnitřně vášnivých žen (moderních i v historickém kostýmu), které obdařila zdravou skepsí, intelektuálním rozměrem, aristokratickou noblesou a břitkým vtipem. Vždy přitahovala pozornost svou zajímavou, inteligentní tváří s velkýma očima, charakteristickým hlasem, někdy ironickým a sarkastickým, někdy plným hořkosti a občas zabarveným chladnou odměřeností. Z více než sedmi desítek div. rolí připomeňme alespoň Annu Frankovou v Deníku Anny Frankové, Kleopatru v Shawově Caesarovi a Kleopatře, Kristinu v Královně Kristině, Alžbětu anglickou v Boltově hře Ať žije královna, Pilar v dramatizaci Hemingwayova románu Komu zvoní hrana, Kunhutu v Závišovi z Falkenštejna, Mefistofelu v Urmefistovi, Kláru Zachanasjanovou v Návštěvě staré dámy. Ve filmu debutovala epizodkou krejčové Toničky Rouskové ve středometrážním snímku Jindřicha Puše Krejčovská povídka (1953), ale širšímu publiku se zviditelnila teprve počátkem 60. let díky úlohám artistky Luisy Kopacekové v Brynychově špionážním dramatu Smyk (1960), učitelky Pazderové v Brynychově komedii Každá koruna dobrá (1961), a především hlavní rolí rozporuplné úřednice exportního oddělení kopřivnické automobilky Olgy Valentové v Daňkově adaptaci jeho div. hry Pohled do očí (1961). V civilně střídmé interpretaci pojednala potréty intelektuálně orientovaných hrdinek a citově frustrovaných a znuděných manželek v tematicky závažných dílech příslušníků mladé a nejmladší režisérské generace z okruhu nové vlny 60. let (E. Schorm, Antonín Máša, Pavel Juráček), kde její mužské partnery představovali V. Brodský (Každý den odvahu, 1964), J. Pleskot (Bloudění, 1966; Hotel pro cizince, 1966) a L. Suchařípa (Případ pro začínajícího kata, 1969). K nim lze přiřadit také její redaktorky z Gajerových filmů: tragikomedie Jak se zbavit Helenky (1967) a detektivky Flirt se slečnou Stříbrnou (1969). Trochu laskavější rysy vtiskla postavám maminek ve filmech konfrontujících úsměvně vztah dětí a dospělých (Kdy brečí muži, 1964; Povídky o dětech, 1964; Dědeček, Kyliján a já, 1966; Naše bláznivá rodina, 1968). Hereckou bezprostřednost, ženský šarm a smysl pro komickou nadsázku v širokém spektru komediálního projevu znamenitě a vrchovatě zúročila v konverzačních, situačních a satirických komediích svého partnera: písařka Dáša (Einstein kontra Babinský, 1963), jedna z trojice slečen pochybné pověsti Marcelka (Světáci, 1969), policejní asistentka a řidička Alžběta (Ďábelské líbánky, 1970), skriptka (Trhák, 1980) a perfektní sekretářka Karolína (Křtiny, 1981). Po nucené, téměř desetileté odmlce se na přelomu 70. a 80. let opět vrátila před kameru. Vedle postav zkušených, energických a rozhodných žen na vedoucích postech – ředitelka školy (Jak svět přichází o básníky, 1982; Motýlí čas, 1990), ředitelka výzkumného ústavu (Katapult, 1983), vedoucí podniku bytové a oděvní kultury (Příběh ’88, 1989) – potvrdila své herecké kvality dvěma znamenitými kreacemi pod vedením K. Kachyni v charakterních úlohách vitálních a osaměle žijících stárnoucích žen, jejichž soukromí je nečekaně a pozitivně ovlivněno osudy jiných žen: rázovitá zdravotní sestra řečená Babi, zaučující do tajů své profese mladičkou kolegyni (A. Mihulová) na venkovském obvodu v jímavém psychologickém snímku na motivy literární předlohy A. Branalda Sestřičky (1983), a ambiciózní primářka Jiřina Venclovská, kterou soužití se slabomyslnou sestrou (J. Bohdalová) naučí vnímat jinak své okolí, v komorním tragikomickém příběhu Fany (1995). Zatím naposledy ji návštěvníci kin viděli jako abatyši v pohádce J. Stracha Anděl Páně (2005) a babičku v Janákově teenagerské komedii Rafťáci (2006). Od počátku 90. let ji však filmaři dost opomíjejí, o to víc ji však zaměstnává televize, kde za půlstoletého účinkování nashromáždila poměrně objemné konto rolí ze seriálů (Rodina Bláhova, 1959; Sňatky z rozumu, 1968; Dnes v jednom domě, 1979; Zlá krev, 1986; Rodáci, 1987; Bylo nás pět, 1994; Život na zámku, 1995, 1999; Pojišťovna štěstí, 2004, 2006, 2008; Dobrá čtvrť, 2005), inscenací a filmů (Vražda potřebuje reklamu, 1964; Konečná stanice, 1965; Cesta řeky k moři, 1966; Ještě špetku tymiánu, 1966; Dreyfusova aféra, 1968; Motýl a smrt, 1968; Meze Waltera Hortona, 1969; Aurelián, 1969; Večírek, 1969; Obavy komisaře Maigreta, 1970; Ohnivé ženy mezi námi, 1987; Čeleď brouků finančníků, 1989; Talisman, 1991; Zámek v Čechách, 1993; Záskok pro Sissi, 1995; Kožené slunce, 2002; Povodeň, 2005) a pohádek (O labuti, 1982; O houbovém Kubovi a princi Jakubovi, 1986; Koho ofoukne větříček, 1990). Nedílnou součástí její umělecké tvorby byla práce pro rozhlas. Po listopadu 1989 se aktivně zapojila do veřejného a politického života; angažuje se v problematice zdravotnictví a sociální, působí jako vyslankyně dobré vůle Českého výboru UNICEF a roku 1999 neúspěšně kandidovala za Občanskou demokratickou stranu v doplňkových volbách do senátu. Ve spolupráci s Alexem Koenigsmarkem publikovala knižní zpovědi Jiřina Jirásková o sobě (1999) a Jiřina Jirásková: osobně (2008). Bilanční profil její osobního a uměleckého života natočil J. Strach pro cyklus ČT Neobyčejné příběhy (2009). Roku 1988 jmenována Zasloužilou umělkyní. Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (2001). V divácké anketě TýTý (2009) vstoupila do Dvorany slávy.

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!