JIRÁNKOVÁ, Nina
Nina JIRÁNKOVÁ provdaná Šíchová (* 1. 10. 1927 Mirošovice, okres Praha-východ) – herečka; matka filmového režiséra Petra Šíchy (*1954) a sestřenice divadelního režiséra a dramaturga Luboše Pistoria (1924–1997). V dětství se věnovala především tanci a po maturitě na gymnáziu se přihlásila na pražskou Státní konzervatoř, kterou však nacisté uzavřeli. Během okupace pracovala na venkovské farmě v rodných Mirošovicích. Po osvobození se stala opět posluchačkou dramatického oddělení Státní konzervatoře, po jejímž dokončení (1947) absolvovala ještě DAMU (1948). První angažmá nastoupila v Realistickém divadle, kde hostovala už za studií. Roku 1950 se stala členkou Městských divadel pražských, kde během svého čtyřicetiletého uměleckého působení prošla celým rejstříkem ženských postav: od dětských rolí přes mladé naivky a milovnice dozrála k charakterním úlohám tragických i muzikálových hrdinek (Škola žen, Benátská vdovička, Červený a černý, Hra o lásce a smrti, Služky, Ideální manžel, Veselé paničky windsorské, Únos Sabinek). V současnosti vystupuje na pražských div. scénách: v Divadle v Řeznické (Tetička a já) a Divadle Radka Brzobohatého (Nejstarší řemeslo). Ve filmu začínala velmi slibně v polovině 50. let. Po první drobné roli dcery správce škol Vilíma (J. Vojta) v komedii O. Lipského Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955) následovala její stěžejní postava ve Vlčkově adaptaci baladického románu Jarmily Glazarové Advent (1956). S emocionálním napětím a pravdivou něhou vykreslila portrét své tragické hrdinky Františky, svobodné matky z chudých poměrů, která ač okolnostmi přinucena k nerovnému manželství s obhroublým a mnohem starším sedlákem (G. Hilmar), dokáže se manželově ponižování vzepřít. S takto rozměrnou a charakterově členitou rolí se před kamerou, kam pak byla zvána jen velmi ojediněle, již nikdy nesetkala. Hrála nanejvýš vedlejší úlohy, např. matky (Kouzelný den, 1960), účastnice zájezdu (Aféry mé ženy, 1972), soudkyně (Jak napálit advokáta, 1980), ředitelky nebo vychovatelky dětského domova (Pasiáns, 1977; Silnější než já, 1990), manželky stranického funkcionáře (Silnější než strach, 1978), Němky Mattauschové (Až do konce, 1984) staropanenské francouzské turistky Renoirové (Trhala fialky dynamitem, 1991). S plejádou dalších seniorských kolegyň a kolegů se připomněla na plátně jako jedna z účastnic srazu maturantů náchodského gymnázia po 60 letech ve Štancelově poetické komedii Pamětnice (2009). Příležitostně se objevuje také na tv. obrazovce v inscenacích (Někoho jsem zastřelil, 1966; Buřič Jejího Veličenstva, 1969; Jana Eyrová, 1972; Někoho jsem zastřelil, 1976; Nevěsta z obrázku, 1983; Případ Platfus, 1985; Den D Dáši B, 1990; Plivník, 1991), pohádkách (Bratři, 1985) a seriálech (Malý pitaval z velkého města, 1982; Rozpaky kuchaře Svatopluka, 1985; Druhý dech, 1988; Dobrodružství kriminalistiky, 1989). V posledních letech se uplatňuje v zahraničních produkcích natáčených na našem území. Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (1997).