V nakladatelství LIBRI právě vychází: Filipíny,Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,

JELÍNEK, Rudolf

Rudolf JELÍNEK (* 27. 2. 1935 Kutná Hora)  – herec; manžel herečky Jarmily Hlavaté (1936–2000). Narodil se jako první z pěti dětí obchodníka se smíšeným zbožím. Během studií na reálném gymnáziu jevil zájem o techniku, ale nakonec dal přednost divadlu, které hrál od dětství s kutnohorskými ochotníky. Po absolvování herectví na DAMU (1957) sbíral zkušenosti na oblastních scénách v Beskydském divadle v Novém Jičíně (1957–60) a Divadle F. X. Šaldy v Liberci (1960–63). S příchodem do Prahy byl angažován nejprve v Divadle S. K. Neumanna (1963–66), odkud přešel do souboru Divadla za branou (1966–72) O. Krejči, po jehož zrušení se stal v roce 1973 členem Divadle na Vinohradech (Strakonický dudák, Atlantida, Brooklynská idyla, Král Krysa, Veselé windsorské paničky, Car Fjodor, Obchodník s deštěm), kde strávil přes třicet sezon. Nyní je seniorskou oporou Divadla Příbram (O myších a lidech, Othello, Donaha!) a hostuje i v pražském Divadle Na Jezerce (Lásky paní Katty). S filmem se seznámil už jako gymnazista, když statoval ve Vlčkově hudební agitce Zítra se bude tančit všude (1952). Z postu komparsisty ho mezi chlapecké protagonisty vynesla úloha Jardy Duchoně v Pleskotově adaptaci knihy Marie Majerové Robinsonka (1956). Jeho výrazně mladistvý vzhled štíhlého, modrookého a kudrnatého blonďáka vyhovoval přesně typu romantických klukovských milovníků a sympatických hrdinů. Hlavní mužskou postavu velkoměstského opraváře výtahů Oty Josífa, jenž se tajně ožení s absolventkou zdravotnické školy (J. Panýrková) kvůli její výhodnější pracovní umístěnce, vytvořil v Novákově příběhu o současné mládeži Štěňata (1957). Jeho stoupající popularitu urychlila zejména role mladého žokejského adepta a vášnivého čtenáře rodokapsů Tomáše Boučka, který mezi zaměstanci státního hřebčince odhalí pachatele loupeže a napomůže jeho dopadení, v Polákově dobrodružném snímku s kriminální zápletkou Smrt v sedle (1958). Současné mladé muže hrál ve filmech z dělnického prostředí Lidé jako ty (1960), Černá dynastie (1962) a Začít znovu (1963). Do světa fantazie i vesmírných výšin, kde jsou konfrontovány poznatky moderní civilizace s duchem a myšlenkami předchozích epoch, ho zavedla úloha zamilovaného astronauta Toníka v poetické pohádkové komedii Karla Zemana Baron Prášil (1961), kde mu byl protihráčem v titulní roli M. Kopecký. Několikrát před kamerou oblékl vojenskou uniformu různých armádních složek, nejprve v hodnosti vojína (Váhavý střelec, 1956) a pak v poddůstojnických a důstojnických šaržích (Král Šumavy, 1959; Souhvězdí Panny, 1965; Černý vlk, 1971; Kronika žhavého léta, 1973; Osvobození Prahy, 1976). Ve vojenské uniformě také zpodobnil dvě autentické osobnosti protinacistického odboje: rotmistr Kubiš s krycím jménem Strnad, jeden z parašutistů, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha, v Sequensově rekonstrukci skutečné události z nacistické okupace Atentát (1964) a velitel čety Svobodovy čs. jednotky Antonín Sochor ve Vávrově válečné fresce Sokolovo (1974). Normalizační kinemografie ho zahrnula vesměs jednostrannými typy tvrdých mužů s kladnými či zápornými rysy, kteří se v politicky exponovaných a poněkud schematických filmech dobrodružných a detektivních žánrů pohybovali na obou stranách zákona – jako socialističtí policisté a kriminalisté (Zatykač na královnu, 1973; Motiv pro vraždu, 1974; Město nic neví, 1975; Zátah, 1985), nebo naopak jako zločinci nejrůznějšího kalibru (Kdo přichází před půlnocí, 1979; Mravenci nesou smrt, 1985). Zajímavé vybočení ze stereotypu jednoznačných figur znamenala psychologicky vrstevnatější úloha nejstaršího ze tří synů starého rolníka (J. Kroner), neúspěšného redaktora Martina Hudce utápějícího v alkoholu své profesní i životní frustrace, ve slov. filmu Štefana Uhra Kosenie Jastrabej lúky (1981). Do komiky zkarikovaný byl jeho generální ředitel předválečného cukrovarnického koncernu Antropius, jenž svým zbabělým jednáním uvrhne za protektorátu do smrtelného nebezpečí seriózního starožitníka Příhodu (V. Ráž), v autorské tragikomedii Karla Steklého Příhody pana Příhody (1982). Předtím i potom se objevil v příbězích s historickými náměty ze vzdálené i nedávné minulosti (Romaneto, 1980; Hra o královnu, 1980; Ta chvíle, ten okamžik, 1981; Hodina života, 1981; Podivná přátelství herce Jesenia, 1985). Ačkoliv zanechal rozmanitý rejstřík rolí ve fondu ČST díky desítkám inscenací (Láska vojenská, 1967; …ani kapka vojenské krve, 1968; Žižkův meč, 1970; Zločin na Zlenicích hradě, 1971; Čestné kolo, 1973; Bratři Kipové, 1979; O zakleté princezně, 1979; Přišel na večeři, 1981; Načasovaná smrt, 1981; Spor dramaturga Stroupežnického, 1982; Sardinky aneb Život jedné rodinky, 1986), všechny jeho výkony dodnes zastiňuje svou kontroverzní popularitou komunistický kriminalista major Jiří Hradec ze Sequensova propagandistického seriálu 30 případů majora Zemana (1974–79) a jeho film. epizody Rukojmí v Bella Vista (1980). Nedílnou součástí jeho herecké tvorby je práce v dabingu. Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (2005).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!