V nakladatelství LIBRI právě vychází: Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,Tajný život afghánských dívek,

BEK, Josef

Josef BEK (* 21. 12. 1918 Hradec Králové, † 5. 5. 1995 Praha)  – herec a zpěvák. Jako syn nádražního zřízence a kuchařky vystudoval obchodní akademii v Hradci Králové (1937), kde pak pět let pracoval jako úředník městské spořitelny a současně se věnoval ochotnickému divadlu. Hrozba totálního nasazení ho přivedla roku 1942 k profesionálnímu angažmá v Českém divadle v Olomouci, kde svou všestrannost projevil v operetě, opeře a činohře (Jánošík, Lazebník sevillský, Othello, Hrátky s čertem). Od roku 1954 až do odchodu do důchodu (1990) byl oporou Městských divadel pražských, na jejichž scéně vytvořil desítky různorodých charakterních a komediálních rolí klasického a moderního repertoáru (Gazdina roba, Jak se vám líbí, Obrácení Ferdyše Pištory, Amfitryon, Hrátky s čertem, Ideální manžel) a později též postavy z amerických muzikálů (Řek Zorba v Já k čertu žiju rád! a Don Quijote v Muži z kraje La Mancha). Přízeň obecenstva si od počátku získával jako představitel mužných romantických a lidových hrdinů, jejichž přímost, ráznost a optimistické naladění podtrhával zvučným melodickým hlasem a širokým úsměvem. Objektiv kamery ho poprvé zachytil jako desetiletého chlapce v němém filmu Antonína Vojtěchovského Jménem Jeho Veličenstva (1928), kde hrál syna hlavního hrdiny, popraveného vojáka (J. Průcha). O start a rychlý vzestup jeho film. kariéry se zasloužil až režisér Karel Steklý, když mu svěřil ve své adaptaci sociálního románu Marie Majerové Siréna (1947) úlohu kladenského horníka Karla Hampla, kterou zahájil plejádu kladných, nekomplikovaných, vitálních a bodrých chlapíků, často s rysy milovníků. Zpočátku se jednalo většinou o značně schematické a stereotypní postavy mladých, uvědomělých dělníků a řemeslníků (Případ Z-8, 1948; Občan Brych, 1958; Můj přítel Fabián, 1953; Policejní hodina, 1960), funcionářů (Žízeň, 1949; V trestném území, 1950; Lidé jako ty, 1960), vojáků (Němá barikáda, 1949; Ztracená stopa, 1953; Strakonický dudák, 1955; Zlaté kapradí, 1963), a zejména příslušníků bezpečnosti v důstojnických hodnostech (Akce B, 1951; Expres z Norimberka, 1953; Zlatý pavouk, 1956; Konec cesty, 1959). Nejvýmluvněji všechny tyto kategorie reprezentují slévač Toník Krouský ze Steklého sociálního dramatu podle Olbrachtova stejnojmenného románu Anna proletářka (1952), funkcionář sociální demokracie Toník z Vlčkova historického dramatu podle románu Antonína Zápotockého Rudá záře nad Kladnem (1955), vysloužilý dragoun Martin Kabát z drdovské pohádky J. Macha Hrátky s čertem (1956) a prozpěvující řidič rychlíkového autobusu Jan Chalupa z Machovy satirické komedie Florenc 13,30 (1957). Několikrát ztělesnil také autentické historické osobnosti: novinář Karel Havlíček Borovský (Revoluční rok 1848, 1949), malíř Jakub Schikanedr (Mikoláš Aleš, 1951), tkadlec, zedník a průkopník sportovního lyžování Bohumil Hanč (Synové hor, 1956). K jeho divácky nejvděčnějším rolím patřila postava sympatického nadporučíka a později kapitána VB Líbala z Čechovy volné detektivní trilogie 105% alibi (1959), Kde alibi nestačí (1961) a Alibi na vodě (1965), ve které vytvořil s K. Högerem dvojici úspěšných kriminalistů. Z jednostranného rejstříku dokázal na plátně vybočit i do psychologicky vrstevnatějších poloh, jak dokládá zejména postava herce zvaného Baryton v podobenství E. Schorma Den sedmý – osmá noc (1969). S nástupem normalizace se značně zmenšil počet a velikost jeho hereckých úkolů ve filmu, s nímž se rozloučil úlohou ředitele textilní továrny Salivara v Drhově adaptaci eroticky zabarveného Páralova románu Muka obraznosti (1989). Od počátku svého vysílání ho poměrně dost zaměstnávala také televize, kde účinkoval v inscenacích (Žena pro hrdinu, 1962; Harlemská tragédie, 1963; Existuje vlastně Mr. Johns, 1963; Láska jako trám, 1967; Dáma v jezeře, 1970; Hodina pravdy, 1972; Osamělý jezdec, 1979; Střecha pod vodou, 1981; Talisman, 1991; Dáma a smrt, 1993), pohádkách (mj. Čertouská poudačka, 1966; Zlatovláska, 1973; Nezbedná pohádka, 1976; O ptáku Ohniváku, 1980; O chamtivém strašidle, 1985; Pohádka z Kampy, 1986; Jak se princ učil řemeslu, 1987; O podezíravém králi, 1989; Zmatky kolem Katky, 1990; Koho ofoukne větříček, 1991) a seriálech (Klapzubova jedenáctka, 1967, Hříšní lidé Města pražského, 1968–69, Pan Tau, 1969–74; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Chalupáři, 1975; My z konce světa, 1975; Nemocnice na kraji města, 1977; Inženýrská odysea, 1979; Okres na severu, 1981; Bambinot, 1984; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Pomalé šípy, 1994) a v hudebních a zábavných pořadech (Babiččina krabička, 1964; Pletky paní operetky, Televarieté). Pověst srdečného lidového umělce si upevnil svou nenuceností, šarmem a bezprostředností při vystupování na estrádních pódiích v operetním a lidovém repertoáru. Své zkušenosti a životní osudy popsal spolu s Petrem Hořcem (1926–2002) v memoárových knihách Toulavý den (1988) a Každý den radost (1992, 2007). Nositel titulu Zasloužilý umělec (1969). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1993).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!