IRMANOVOVÁ, Kateřina
Kateřina IRMANOVOVÁ (* 21. 1. 1947 Praha) – psychoterapeutka a scenáristka; dcera sochaře, hudebníka a herce V. Irmanova a matka malířky, herečky, tanečnice, kulturní publicistky a vysokoškolské pedagožky Anny Irmanovové (* 1970). Ve 13 letech si ji F. Vláčil vybral, aby ztělesnila symbol holubice v chystaném filmu. Jako plavovlasá mladičká rybářská dcerka Susanne Kleistové dnem i nocí čeká na pobřeží Baltu na přílet své bílé holubice, aby s otcem a K. Smyzckem vytvořila trojici protagonistů lyrické básně Holubice (1960), jež režisérovi rázem zajistila mezinárodní úspěch. Natáčení si za pár let zopakovala v hlavní roli introvertní dívky Kateřiny ve školním filmu Jezero (1965) posluchače FAMU Rudolfa Adlera. S filmem pak nadlouho skončila. Umělecké, natož herecké ambice neměla, zajímala ji filozofie, kterou s psychologií vystudovala na FF UK a od roku 1972 se věnuje psychologii prakticky, teoreticky i pedagogicky. Působila v léčebně, nemocnici, poradně, vedla terapie i výcvik politiků a manažerů, trénink tv. a rozhlasových moderátorů, analýzy kolektivních vztahů na pracovišti ve velkých podnicích (Aliatel, ČEZ). Vyučuje v Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK. Publikuje odborné i populární stati. Její návrat do českého filmu po 40 letech iniciovala V. Chytilová, která ji žádala o konzultaci na téma týrané ženy. Nakonec se stala spoluscenáristkou hořké komedie o mezilidských vztazích Hezké chvilky bez záruky (2006), kde postižení hledají pomoc u půvobné psychožky (J. Janěková), zmáhanou vlastními problémy. Jeden z klientů poradny Benda (J. Ornest) chorobně žárlí na svou manželku v podání samotné Irmanovové.