V nakladatelství LIBRI právě vychází: Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,Tajný život afghánských dívek,

CHYTILOVÁ, Věra

Věra CHYTILOVÁ (* 2. 2. 1929 Ostrava, † 12. 3. 2014 Praha, † 12. 3. 2014 Praha)režisérka a scenáristka; manželka fotografa Karla Ludwiga (1910–1977) a kameramana Jaroslava Kučery (1929–1991), matka výtvarnice T. Kučerové a kameramana Štěpána Kučery (* 1968). Pochází z rodiny živnostníka: otec byl jako bývalý legionář nájemcem nádražních restaurací. Po maturitě na dívčím reálném gymnáziu v Prostějově studovala architekturu v Brně (1948–49), školu nedokončila a po odchodu do Prahy se živila jako technická kreslička a laborantka. K filmu ji přivedlo umělecké prostředí kolem prvního manžela a krátká kariéra manekýnky, díky níž dostala ve filmu M. Friče Císařův pekař – Pekařův císař (1951) roli jedné z dvorních dam. Natáčení ji tak zaujalo, že v letech 1953–57 prošla na Barrandově profesemi klapky, skriptky, asistentky režie a pomocné režisérky. V krátké satiře V. Svitáčka a Jána Roháče Konec jasnovidce (1957) se objevila jako dívka v plavkách a větší roli dcery nacistického generála (V. Trégl) si zahrála ve školním cvičení svého německého spolužáka Erwina Stranky Generál (1960). Ve své školní hrané etudě Kočičina (1960) propůjčila hlas kočce. Po čtyřleté praxi vystudovala režii (v ročníku Otakara Vávry) na FAMU (1957–62), kde upoutala už školními filmy. Absolvovala středometrážním hraným dokumentem o životě manekýnky Strop (1961). Jako jedna z vůdčích postav české nové vlny (přispěla povídkou do hrabalovského „manifestu“ Perličky na dně, 1965) tíhla k symbolickému vyjadřování ve formě excentricky stylizovaných moralit a filozofických alegorií (Ovoce stromů rajských jíme, 1969), provokovala stavěním vyostřených etických dilemat a bouráním zavedených formálních klišé. Její filmy získaly řadu ocenění na zahraničních MFF: O něčem jiném (mj. Velká cena z Filmového týdne v Mannheimu) a Sedmikrásky (mj. Velká cena v Bergamu), zatímco doma vyvolaly v květnu 1967 interpelaci v tehdejším komunistickém Národním shromáždění. V letech 1969–76 jí byla práce v kinematografii znemožněna, později natáčela s obtížemi a jen díky své úpornosti. Zákaz se jí podařilo prolomit hořkou komedií o mužském egoismu Hra o jablko (1976; mj. Stříbrný Hugo na MFF v Chicagu). I v dalších titulech hrané tvorby nekompromisně a nemilosrdně reaguje s trpkou satirou a v metaforické podobě na deformavané lidské vztahy ve vyhrocených situacích, společenské problémy i politické ovzduší normalizace (Panelstory aneb Jak se rodí sídliště, 1979; Kalamita, 1981; Vlčí bouda, 1986; Šašek a královna, 1987; Kopytem sem, kopytem tam, 1988), ale i polistopadové doby (Dědictví aneb Kurvahošigutntag, 1992; Pasti, pasti, pastičky, 1998; Vyhnání z ráje, 2001; Hezké chvilky bez záruky, 2006). Diváci jí také mohli zahlédnout v její komedii Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983) mezi návštěvníky koncertu v Rudolfinu. Vášnivé zaujetí režisérky pro morální otázky i hledání neotřelého obrazového vyjádření se projevuje i v její tvorbě dokumentární, která též vesměs vyvolává kladné ohlasy (mj. Čas je neúprosný, 1978, Chytilová versus Forman, 1981, Praha – neklidné srdce Evropy, 1984, T. G. M. – osvoboditel, 1990, Vzlety a pády, 2000, Trója v proměnách času, 2003, Pátrání po Ester, 2005). Od 90. let natočila pro společnosti Febio mnoho portrétů zajímavých osobností (mj. Anastaz Opasek, B. Polívka, A. Branald, J. Kodet, Jiří Weiss, M. Donutil, Otakar Motejl, Eduard Haken) i dokumentů do tematických tv. cyklů GEN, GENUS, V.I.P., Oko, Jak se žije…., Táta jako máma, Velcí a malí, České milování. Po listopadu 89, v novém politickém i uměleckém kontextu, si dílo drží umělecky, eticky a společensky „podvratný“ tón, který ale ve svobodném světě ztrácí naléhavost. Sama se nejprve angažovala v boji proti privatizaci Barrandova a odstátnění českého filmu, poté působila v zastupitelstvu hlavního města Prahy (1994–98) a neúspěšně kandidovala do Senátu. Roku 1994 režírovala v Divadle Na zábradlí hru britského dramatika Martina Crimpa Story, v roce 2001 krátce moderovala publicistický pořad Přesčas v ČT. Je profesorkou FAMU a vede katedru režie. O jejím díle vznikly krátké tv. dokumenty: portrét v cyklu GEN: Věra Chytilová pohledem Ireny Pavláskové (1993), Rozhovor k pětašedesátinám (1994), Věry Chytilové divadelní story (1995) a středometrážní film Cesta (2004). Její tvorbě i životu se věnují sborníky editorů Miloše Fryše Věra Chytilová mezi námi (1989, 2006), Jana Lukeše Vzdor i soucit Věry Chytilové (2009) a monografie Tomáše Piláta Věra Chytilová zblízka (2010). Roku 1992 jí ve Francii udělili titul Rytíř umění a literatury, roku 1998 získala české státní vyznamenání Medaili Za zásluhy, je držitelkou Ceny za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii z MFF v Karlových Varech (2000) i Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu (2001).

 

 

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!