V nakladatelství LIBRI právě vychází: Filipíny,Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,

CHÝLKOVÁ, Ivana

Ivana CHÝLKOVÁ (* 27. 9. 1963 Praha)herečka; životní partnerka herce a moderátora J. Krause. Pochází z rodiny profesorky ekonomické školy a administrativního pracovníka. Dětství a mládí prožila ve Frýdku-Místku, kde během školní docházky navštěvovala dramatický kroužek při Lidové škole umění. V hereckém vzdělání pak pokračovala na ostravské Státní konzervatoři a na DAMU, kterou úspěšně absolvovala (1985). Hostovala mj. v divadlech Ypsilon (Krokodýl), v Klubu v Řeznické (Sluha dvou pánů) a roku 1988 nastoupila do angažmá v Činoherním studiu Ústí nad Labem (Marat – Sade, Meteor, Stará známá historie), odkud přešla roku 1991 do pražského Divadla Na zábradlí (Pokoušení, Largo desolato, Nahniličko) a od roku 1993 je členkou Činoherního klubu (Svatava v Podivném odpoledni dr. Zvonka Burkeho, Lulu ve stejnojmenné Wedekindově hře, titulní hrdinka Ibsenovy Hedy Gablerové, Martina ve Smočkově Jednou k ránu, Joan Weberová Mametových Sexuálních perverzích v Chicagu, Savina Graziová v Masce a tváři). Za roli Saviny Graziové ve hře Luigi Chiarelliho Maska a tvář (2002)získala Cenu Sazky za nejlepší ženský herecký výkon. Příležitostně vystupovala jako zpěvačka se skupinou Žentour, v představeních divadla Sklep a muzikálových inscenacích Hudebního divadla v Karlíně (Lina Lamontová ve Zpívání v dešti, Ulla v Producentech), divadla Milénium (profesorka ve Starcích na chmelu) a Švandova divadla (Dolly Leviová v Hello Dolly!). Pro svou vysokou postavu a odměřený hlas se stala před kamerou povětšinou představitelkou rázných, emancipovaných, cílevědomých a pragmatických hrdinek. Ještě jako posluchačka DAMU debutovala v televizi a ve filmu dívčími epizodkami (Faunovo velmi pozdní odpoledne, 1983; Katapult, 1983). Po vedlejší roli atraktivní dcery vlivného funkcionáře Edity ve slov. psychologickém filmu Dušana Trančíka Iná láska (1985) na sebe výrazněji upozornila až Kachyňovou zásluhou v psychologickém snímku Dobré světlo (1986). Právě zde poprvé stvořila v postavě Majky, rozmazlené a egoistické milenky hlavního hrdiny – architekta a amatérského fotografa (K. Heřmánek), v budoucnu tak příznačný typ tvrdých a sebevědomých mladých žen, někdy obdivuhodně odolných, jindy naopak odpudivě otrlých. Skutečnou prověrkou jejího talentu na film. plátně se stala vývojově náročná role v režijním debutu I. Pavláskové Čas sluhů (1989), kde svou hrdinku Danu postihla v širokém charakterizačním rozpětí od zakřiknuté medičky až k bezohledné kariéristce, bezostyšně manipulující se svým okolím (tato úloha jí vynesla hlavní cenu za herecký výkon na ženevském festivalu Hvězdy zítřka 1990). Na její osudy režisérka Pavláskovávolně navázala černou komedií Čas dluhů (1998). Podobně rozporuplná byla její paleontoložka Inge, která v Křístkově milostném příběhu Zvířata ve městě (1989) prochází radikální proměnou od ustarané a zakomplexované staré panny v atraktivní ženu. Postupně se prosadila také jako komička se smyslem pro nadsázku, parodii a karikaturu, jak to dokumetují její výkony v komediích různého ražení a zacílení: panovačná kněžna ve volném přepisu Klímovy předlohy V žáru královské lásky (1990) J. Němce, doktorka Ulrichová, manželka advokáta (M. Donutil) v satiře Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992) V. Chytilové, vášnivá Dona Carmen v Trajkovově parodii Kanárská spojka (1993), německá milenka Uršula v Chlumského okupační komedii Stůj, nebo se netrefím (1998), ministryně české vlády a manželka zkrachovalého podnikatele (I. Trojan) v moralitě Musím tě svést (2002) A. Sedláčkové, mistrová ve Vorlově grotesce Skřítek (2005), matka mladého hrdiny Michala Kolmana (J. Mádl) v dalším Vorlově snímku Gympl (2007). Schopnost obludně groteskní sebeparodie výtečně projevila ve Šteindlerově tragikomedii Díky za každé nové ráno (1994), kde ztělesnila na ploše dvou normalizačních desetiletí dceru svérázného rusínského otce Olgu Hakunděkovou, prožívající nejrůznější životní zklamání a komentující úsměvné i hořké peripetie své rozvětvené rodiny. Za tuto ústřední ženskou roli byla oceněna Českým lvem. Režisér Václav Vorlíček ji obsadil do titulní role své pohádky Jezerní královna (1998). Neméně významnou platformu jí nabídla už na počátku kariéry tv. obrazovka, kde účinkovala v inscenacích (Povídka s dobrým koncem, 1986; Večerní svítání, 1987; Oslovská léta, 1988; Dokonalý muž, dopkonalá žena, 1988; Tvrdý chleba, 1990; O babě hladové, 1990; Závist, 1991; Váhy, 1991; Dobročinný večírek, 1992; Trio, 1994; Dva pokoje ve Versailles, 1995; Hvězda života, 1998), pohádkách (Princezna duše, 1991; Usmívat se, prosím, 1991; O spanilé Jašince, 1997; Králův šašek, 1997) a seriálech (Bylo nás šest, 1985; Druhý dech, 1989). Zákruty ženské duše dopodrobna modeluje v seriálech H. Bočana Co teď a co potom? (1991), O zvířatech a lidech, (1992-93), Když se slunci nedaří (1995), Život na zámku (1996), a především ve čtyřdílné dramatizaci románu Evy Kantůrkové Přítelkyně z domu smutku (1992), kde za ztvárnění ústřední postavy vězněné intelektuálské disidentky Marty obdržela Velkou zlatou cenu na mezinárodním tv. festivalu v Cannes. Později se pracovně sblížila hlavně s A. Sedláčkovou, s níž natočila řadu titulů pro televizi (Polobotky, 1997; Intuice, 1998; Ze života pubescentky, 1999) i pro kina (Oběti a vrazi, 2000; Musím tě svést, 2002). Z hereckých partnerů se často shledala s J. Bartoškou, ať už v televizi (Hostina, 1993; Dva pokoje ve Versailles, 1995; Hodina pravdy, 2000) nebo ve filmu (Vášnivý polibek, 1994; Má je pomsta, 1995; Stůj, nebo se netrefím, 1998). V poslední době standardně zvládla komediální seriály Hop nebo trop (2004) a On je žena! (2005). Už téměř dvě dekády patří ke stabilně nejuznávanějším a nejpopulárnějším herečkám své generace, což dokládají nejen ocenění za konkrétné výkon, ale zejména vítězství diváckých anket (Miss Film, TýTý).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!