CHVALINA, Josef
Josef CHVALINA (* 30. 4. 1920 Praha, † 19. 11. 1982 Praha)
–
herec; manžel herečky
L. Vostrčilové. Jako absolvent dramatického oddělení pražské Státní konzervatoře (1941) nastoupil první angažmá v Zemském divadle v Brně (1941–42), odkud po jeho zrušení nacisty přešel do Horáckého divadla v Třebíči (1942–43). Veškerou následující div. činnost už vykonával výhradně v Praze, kde prošel řadou scén: Nezávislé divadlo v Alhambře (1943–44), činohra Divadla 5. května (1945–48), Realistické divadlo (1948–49), Divadlo státního filmu (1949–51), Divadlo československé armády, respektive Divadlo na Vinohradech (1951–64, 1979 až 1982), Divadlo S. K. Neumanna (1967–68) a Divadlo Na zábradlí (1964 až 1965, 1969–79). Hostoval též v Semaforu (1966–69). Nejbližší mu byly typy nenápadných mužíků, ustrašených úředníčků, zbabělých maloměšťáků či konformních a úslužných příslušníků inteligence, jejichž kontury vykreslil jednoduchými gesty a střídmou mimikou a tragikomické rysy zvýrazňoval spíš hlasovou dikcí. Ve filmu začínal ještě jako konzervatorista epizodkou studenta v Cikánově komedii
Studujeme za školou (1939). Za okupace navštívil barrandovské ateliéry ještě jednou, když hrál zaměstnance obchodu v Holmanově melodramatu
Bláhový sen (1943). Znárodněná kinematografie ho zpočátku zahrnula i pěti rolemi ročně, byť se jednalo vesměs o figurky mladých vojáků (
Nikola Šuhaj, 1947;
Kariéra, 1948), dělníků (
Případ Z-8, 1948;
Pára nad hrncem, 1950;
Bylo to v máji, 1950) a úředníků (
Velká příležitost, 1949;
Zocelení, 1950;
Plavecký mariáš, 1952). Vytvořil však i výraznější postavy, jako byl např. domýšlivý advokátní písař Alois Netrefný zvaný Percy v
Grussově poláčkovské komedii
Hostinec „U kamenného stolu“ (1948), sázkový makléř Melichar v Hubáčkově detektivce
V trestném území (1950) a banderovský špión Fenda v dobrodružném filmu
J. Macha Akce B (1951). Závažnějších úkolů před kamerou se dočkal teprve ve druhé polovině 60. let ve film. adaptacích známých literárních děl současných českých autorů. Pro režiséra
H. Bočana se stal ideálním představitelem urputného Josefa Zátureckého, který se vehementně domáhá u mladého kunsthistorika (
J. Kačer) lektorského posudku na svou pseudovědeckou studii o Mikoláši Alšovi, v adaptaci tragikomické novely Milana Kundery
Nikdo se nebude smát (1965). S
Bočanem natočil ještě přepis Páralova stejnojmenného románu
Soukromá vichřice (1967), kde mu připadla vedlejší role zaměstnance chemičky Josky Nejtra, navštěvujícího s manželkou (
E. Geislerové) každou neděli rodinu svého nadřízeného (
J. Somr) za účelem pravidelné partie kanasty. Jeho filmografie, čítající něco přes šedesát položek, obsahuje i jednu titulní roli, docenta Zajíce v
Rychmanově detektivní komedii podle Škvoreckého povídky
Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc? (1969). Díky své fyziognomii byl filmaři nejčastěji obsazován do rolí úředníků („
Rakev ve snu viděti…“, 1968;
Přehlídce velím já, 1969) a vysokoškolsky vzdělaných mužů s tituly lékařů (
Poklad byzantského kupce, 1966;
Znamení Raka, 1966;
Na kolejích čeká vrah, 1970), inženýrů (
Akce v Istanbulu, 1975) a profesorů (
Zelená vlna, 1982;
Putování Jana Amose, 1983). Podobné charaktery ho neminuly ani v televizi (
Podivný příběh jedné lásky, 1966;
Pekař Jan Marhoul, 1969;
Hrozné děti, 1969;
Drama na lovu, 1969;
Mordová rokle, 1969;
Na shledanou v lepších časech, 1974). Uplatnil se též jako kultivovaný recitátor a interpret v rozhlase a pedagog na pražské lidové konzervatoři a na DAMU (umělecký přednes).