V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HYBNER, Boris

Boris HYBNER (* 5. 8. 1941 Vyškov)mim, herec, režisér, choreograf a divadelní podnikatel; bývalý manžel malířky J. Kremanové a otec herečky V. Hybnerové. Po maturitě nastoupil do chemičky v Litvínově, následně pokračoval ve studiích na zemědělské škole a poté na pedagogickém institutu v tehdejším Gottwaldově. Tam založil kabaret Reflektor. Profesionální uměleckou dráhu zahájil v pantomimickém souboru L. Fialky v Divadle Na zábradlí (1964–65), několik let pak vystupoval jako sólista (Revue Alhambra, Laterna magika) a roku 1966 založil s C. Turbou amatérskou skupinu Pantomima Alfreda Jarryho, která se posléze profesionalizovala (1968–72). Své tvůrčí pojetí němého groteskního divadla, inspirovaného americkými film. groteskami němé éry, rozvíjel od poloviny 70. let jako autor, protagonista a režisér s vlastním souborem Gag (1978–96), kde uvedl např. originální programy Na konci zahrady jménem Hollywood, Concerto grosso, Gagman (též jako tv. seriál) a Někdo to rád – Horror. V rámci popularizace žánru se věnuje pedagogické činnosti na DAMU. Divákům v kinech se poprvé představil po boku svých kolegů mimů O. Šimánka, C. Turby a M. Sládka jako Rybář ve slovenské moderní pantomimické pohádce Údolie večných karaván (1968), kterou podle námětu Tibora Vichty natočil Miroslav Horňák. Čeští filmaři ho od konce 70. let příležitostně obsazují ve svých filmech do drobných rolí: Bystrozraký (Kočičí princ, 1978), malíř pokojů (Panelstory aneb Jak se rodí sídliště, 1979), Bosňák (Julek, 1979), profesor biologie (Jára Cimrman, ležící, spící, 1983), holohlavý muž (Rozpuštěný a vypuštěný, 1984), kouzelník (Pelíšky, 1999), šašek (Čert ví proč, 2003), úplatný pojišťovák (Pupendo, 2003), terapeut (Rafťáci, 2006), klenotník Max Rosen (Poslední vlak, 2007), skořápkář (U mě dobrý, 2008) a Belzebub (Peklo s princeznou, 2009). Je rovněž autorem scénáře k Taušově psychologickému filmu o drogové závislosti Kanárek (1999) a memoárové knížky Clownovo pozdní blues (2002). Jeho portrét zachytil Otakar Brůna v knize Největší pieroti (1998).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!