V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HUSÁK, František

František HUSÁK (* 24. 5. 1936 Praha, † 8. 11. 1991 Praha)herec; bývalý manžel tanečnice Marcely Martiníkové (* 1940), výtvarnice Věry Boudníkové-Špánové (* 1946) a loutkoherečky Naděždy Herbstové-Husákové (* 1952). Ze vzdoru proti rodičům, kteří z něho chtěli mít úředníka, se přihlásil do hornického učiliště, odkud po roce přešel na vojenskou školu Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové. Po maturitě chtěl jít studovat medicínu, ale nebyl přijat. Během vojenské prezenční služby se začal věnovat divadlu a recitaci a na popud herce F. Vnoučka se rozhodl pro herectví, které absolvoval na DAMU (1959). S několika spolužáky pod vedením J. Kačera nastoupil do Divadla Petra Bezruče v Ostravě, na jehož scéně se během šestiletého angažmá vyprofiloval v mnohostranného herce mimořádně autentického projevu (Cyrano z Bergeracu, Krysař, Večer tříkrálový). Roku 1965 odešel s několika kolegy a bývalými spolužáky do Prahy, aby na devět let posílil soubor nově vzniklého Činoherního klubu (Crackmiller v Pikniku, pan O'Brien v Pensionu pro svobodné pány, Petr v Albeeho Stalo se v zoo, Štěpán Fjodorov v Camusových Spravedlivých, Kallimach v Mandragoře, úředník ve hře Aleny Vostré Na koho to slovo padne, školní inspektor v Revizorovi, Ríša v Landovského hře Hodinový hoteliér, Jepichodov ve Višňovém sadu, Tělegin ve Strýčku Váňovi). Roku 1974 se rozhodl k radikálně změně, k níž ho motivovaly eticko-estetické ohledy a touha rozvíjet fantazii dětí. Opustil Prahu a usadil se v Českém Krumlově, kde se věnoval práci s dětmi jako učitel literárně dramatického oddělení Lidové školy umění v Českém Krumlově, jako metodik Okresního kulturního střediska, jako iniciátor a vedoucí zájmového kroužku pro romské děti Poforos a jako člen loutkové scény Malé divadlo v Českých Budějovích (1976–79). K profesionální činohře se vrátil v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1979–82) a Západočeském divadle Cheb. Roku 1983 přijal angažmá v pražském Divadle Na zábradlí (Macbeth, Ifigenie v Aulidě, Vlkodlak), jemuž už zůstal věrný až do své předčasné smrti. Úvodní lekce před kamerou si odbyl ještě jako student epizodkou jednoho ze svatebčanů v povídce Otrhaná písnička z Brynychova filmu Pět z milionu (1959). K soustavnější film. činnosti ho přiměli režiséři spříznění či přímo spojení s poetikou Činoherního klubu: Antonín Máša (Hotel pro cizince, 1966), J. Menzel (Ostře sledované vlaky, 1966; Zločin v šantánu, 1968), J. Krejčík (Svatba jako řemen, 1967). Jeho asketický typ chlapecky plachého, vyzáblého blondýna oduševnělé tváře se smutnýma očima jej předurčoval k tragikomickým postavám, jakou byl např. zneuznaný balnibarbský básník, který před svou veřejnou popravou nedokáže doříct žádné ze svých provolání k obecenstvu, v Juráčkově podobenství Případ pro začínajícího kata (1969). Navždy však zůstane spojován především se svou divácky nejvděčnější úlohou neduživého a trochu flegmatického Ludvy Homolky, manžela korpulentní a rázné Heduš (H. Růžičkovou), z Papouškovy trilogie rodinných komedií Ecce homo Homolka (1969), Hogo fogo Homolka (1970) a Homolka a tobolka (1972). Režisér Jaroslav Papoušek si ho vybral rovněž za protagonistu své hořké komedie Všichni musí být v pyžamu (1984), kde představoval bývalého účetního Řehoře Maršíčka, který se po infarktu zapřisáhne, že bude žít klidným a střídmým životem, ale nové zaměstnání kontrolora nemocných mu opět přivodí zdravotní potíže. Ve více než půl stovce filmů různých žánrů a kvalit vystřídal vedlejší postavy širokého spektra profesí a stavů. Hrál např. houslistu (Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, 1967), mnicha (Údolí včel, 1967), komorníka („Pane, vy jste vdova!“, 1970), zřízence psychiatrické kliniky (Jáchyme, hoď ho do stroje!, 1974), železničáře (Boty plné vody, 1976), pilota (Poplach v oblacích, 1979), policejního vyšetřovatele (Velká neznámá, 1970; Plaché příběhy, 1982), agronoma (Matěji, proč tě holky nechtějí?, 1981), kočího (Jára Cimrman, ležící, spící, 1983), lakýrníka (Proč nevěřit na zázraky, 1977), lékaře (Sestřičky, 1983; Prokletí domu Hajnů, 1988; Sedm hladových, 1988), rejtara (Čarovné dědictví, 1985), psychologa (Pavučina, 1986) a úředníka (Svět nic neví, 1987). Už za své ostravské éry si vyzkoušel specifikum tv. herectví, které prohloubil účinkováním v desítkách inscenací (Láska vojenská, 1967; Podezření, 1970; Medvěd pro hosta, 1974; Síť na bludičku, 1982; Vnitřní zrak, 1983; Profíci, 1985; Případ Kolman, 1985; Ďáblovy peníze, 1985) a řadě seriálů (Sňatky z rozumu, 1968; Bambinot, 1984; Třetí patro, 1985; Vlak dětství a naděje, 1985; Rodáci, 1987; Druhý dech, 1989). Jeho portrét zachytil filmový a divadelní publicista David Laňka (* 1974) v knize Nekončící potlesk aneb Galerie nezapomenutelných (2000).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!