HRABÁNEK, Vladimír
Vladimír HRABÁNEK (* 22. 1. 1938 Praha, † 21. 8. 2008 Praha) – herec a divadelní inspicient. Pocházel z rodiny šoféra. Vyučil se frézařem v ČKD Sokolovo v Praze, kde i pracoval. Během učení se začal věnovat ochotnickému divadlu a další jevištní praxi získal v Malém avantgardním jevišti (MAJ). Roku 1960 neuspěl při konkursu na herce do divadla Semafor, ale přijat byl na místo technika s povinností hrát malé role. Když se divadlo plně profesionalizovalo, stal se zde inspicientem a hercem. Této scéně sloužil téměř padesát sezon až do smrti. S českou kinematografií ho poprvé spojila nevelká role Zrzka, jednoho z mladých obyvatel židovského ghetta v Brynychově okupačním dramatu Transport z ráje (1962). Během 60. let se rychle rozrostlo jeho film. konto o významná díla mladých tvůrců z okruhu nové vlny (J. Menzel, Pavel Juráček, E. Schorm) i režisérů starší generace (J. Krejčík), pro které byl ideálním představitelem floutkovských vojáků (Neschovávejte se, když prší, 1962; Kdyby tisíc klarinetů, 1964; Každý mladý muž, 1965), fízlů a tajných (Farářův konec, 1968; Skřivánci na niti, 1969) a vesničanů (Cesta hlubokým lesem, 1963; Den sedmý – osmá noc, 1969). Byl ale také železničářem (Ostře sledované vlaky, 1966), muzikantem (Svatba jako řemen, 1967) nebo vandrákem (Případ pro začínajícího kata, 1969). Ačkoliv mu byly na plátně souzeny výhradně epizodní role, jejich počet se přiblížil k 80 a dokázal některé své figurky bodrých a samorostlých chlapíků s charakteristicky chraplavým hlasem a jadrným projevem proměnit v nezapomenutelné komické etudy. Zpravidla hrál různé řemeslníky a dělníky (Případ mrtvého muže, 1974; „Marečku, podejte mi pero!“, 1976; Lvi salónů, 1978; Panelstory aneb Jak se rodí sídliště, 1979; Požáry a spáleniště, 1980), řidiče a taxikáře (Hra o jablko, 1976; Já to tedy beru, šéfe…!, 1977; Útěky domů, 1980; Co je vám, doktore?, 1984), prodavače (Jáchyme, hoď ho do stroje!, 1974; Radikální řez, 1983), zřízence (Adéla ještě nevečeřela, 1977; Vesničko má středisková, 1985), příslušníky Bezpečnosti (Člověk není sám, 1971; Blázni, vodníci a podvodníci, 1980), četníky (Božská Ema, 1979), strážné (Obžalovaný, 1964; Slasti Otce vlasti, 1970), průvodčí (Já už budu hodný, dědečku!, 1978) i různé pochybné existence. Dětští diváci ho znají z filmů s pohádkovými příběhy jako strýce Matěje (Kaňka do pohádky, 1981), velitele stráží (Tři veteráni, 1983), drába (S čerty nejsou žerty, 1985) a pobudu zvaného Baron (Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko, 2001). Stejně rázovitými typy se prezentoval na tv. obrazovce v četných inscenacích a filmech (Dobře placená procházka, 1966; Hrozné děti, 1969; Dveře, 1976; Historky z Ražické bašty, 1979; Kdo chce kam…, 1981; Oslovská léta, 1988; Klauni a vlastenci, 1991), pohádkách (Jak Anče s komtesou k modrému nebi přišly, 1972; Pošťácká pohádka, 1982) a seriálech (Pan Tau, 1969–72; F. L. Věk, 1970–71; Arabela, 1979; Návštěvníci, 1983; Létající Čestmír, 1984; Bambinot, 1984; Přejděte na druhou stranu, 1988; Chlapci a chlapi, 1988; O zvířatech a lidech, 1993; Zdivočelá země, 1997; Hotel Herbich, 1998; Policajti z předměstí, 1999; Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, 2002). Své vzpomínky shrnul v knize Sloužil jsem v Semaforu (2005).