V nakladatelství LIBRI právě vychází: Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,Tajný život afghánských dívek,

HOMOLA, Miroslav

Miroslav HOMOLA vl. jm. Miroslav Dušan Homola (* 25. 11. 1909 Praha, † 24. 10. 1983 Praha)herec; otec herečky D. Homolové. Během hereckých studií na pražské Státní konzervatoři (1934) účinkoval v avantgardním Divadle mladých. Po škole vystřídal angažmá v Městském divadle v Plzni (1935–37), Národním divadle v Košicích (1937–39), Divadle u Karlova mostu v pražské Unitarii (1939–40), Městském divadle Kladno (1941–43), Městském divadle na Královských Vinohradech (1943–50) a od roku 1950 byl oporou souboru Městských divadel pražských, kde působil až do odchodu na odpočinek roku 1980. Uplatňoval se jako host i na jiných scénách, mj. v Činoherním klubu (Fána v Landovského hře Hodinový hoteliér), Divadle za branou (Dvě noci s dívkou) a v zájezdových estrádních souborech. Projevil se jako všestranný herec – milovník, komik a zpíval v operetách. Do zákulisí film. tvorby poprvé důvěrně nahlédl díky epizodce v němém dramatu Džungle velkoměsta (1929), ale k soustavnějšímu účinkování před kamerou se dostal až na počátku okupace, kdy se rázem prosadil jako představitel uhlazených, elegantních a vysokoškolsky vzdělaných milovníků s často zdůrazněnými komickými rysy (Konečně sami, 1940; Štěstí pro dva, 1940; Advokát chudých, 1941; Neviděli jste Bobíka?, 1944; Paklíč, 1944). Divácky vděčnou dvojroli zakřiknutého úředníčka Karla Pelikána a prohnaného bezohledného podvodníka Slámy vytvořil v Cikánově komedii Pelikán má alibi (1940). V poválečné kinematografii činil jeho roční přírůstek kolem tří rolí, většinou však menších a epizodních, mezi nimiž se nejčastěji vyskytovaly postavy nacistů, špionů a záškodníků (V horách duní, 1946; Případ Z-8, 1948; Němá barikáda, 1949; Expres z Norimberka, 1953; Tarzanova smrt, 1962; Maratón, 1968), úředníků různých kategorií (Průlom, 1946; Kariéra, 1948; Kavárna na hlavní třídě, 1953; Výstraha, 1953), vrchních a číšníků (Nejlepší člověk, 1954; Zámek pro Barborku, 1962; Strakatí andělé, 1964; Pěnička a Paraplíčko, 1971), recepčních (Kolik slov stačí lásce, 1961; Případ mrtvých spolužáků, 1976), lékařů (Ztracená stopa, 1955; Slaměný klobouk, 1971) a vyvolávačů jak ve snímku Mstitel (1959), tak – kde si ho vybaví i většina diváků – na pojízdném jeřábu v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974). Ve filmu K. Kováře Tím pádem (1979) hrál po boku své dcery starého kronikáře. Po úloze myslivce v komedii Z. Podskalského Křtiny (1981) si zahrál roku 1982 ještě ve čtyřech posledních snímcích své kariéry: voják-šmelinář (Šílený kankán), obrýlený muž (Srdečný pozdrav ze zeměkoule), vedoucí obchodu (Příště budeme chytřejší, staroušku!) a Maťátko (Příhody pana Příhody). Obdobné typy figurek mu byly souzeny také na tv. obrazovce v inscenaích (Existuje vlastně Mr. Johns, 1963; Lítost, 1970; Hračičkové, 1973; Zvony pana Mlácena, 1973; Bertillon 166; 1974; Babička je ráda, 1978; Dopis psaný španělsky, 1980) a seriálech (Hříšní lidé Města pražského, 1968–69; Pan Tau, 1969–74; Nejmladší z rodu Hamrů, 1975; Žena za pultem, 1977; Ve znamení Merkura, 1978; Inženýrská odysea, 1979; Plechová kavalérie, 1979; Dnes v jednom domě, 1979; Arabela, 1979). Byl skvělý imitátor, dabingu se ale věnoval jen minimiálně (milionář Osgood III. v Někdo to rád horké) a největší popularitu mu bezesporu přinesly četné komické scénky, zejména ty s postavou pana Hlustvisiháka, na nichž se podílel v rozhlase, televizi a estrádách s L. Lipským.

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!