V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ADAMOVÁ, Jaroslava

Jaroslava ADAMOVÁ provdaná Albertová (* 15. 3. 1925 Praha, † 16. 6. 2012 Praha)  – herečka. Již během hereckých studií na Státní kozervatoři v Praze (absolvovala roku 1946) statovala v Národním divadle a hrála v divadélku Větrník. První angažmá získala v Městském divadle na Vinohradech (1946–50), pak byla postupně členkou Divadla hlavního města Prahy v Karlíně, Divadla estrády a satiry, Divadla satiry, Divadla ABC a Městských divadel pražských (1961–90), kde stále hostuje. Zásadní vliv na její formování měli režisér Jiří Frejka a [[WERICH Jan|J. Werich]]. Vypracovala se v jedinečnou interpretku dramaticky vypjatých postav, vnitřně rozporných až tragicky ženských charakterů, zmítaných a zraňovaných nejrůznějšími vášněmi, protikladnými city a rozmary, zvláště v moderním repertoáru (Návštěva staré dámy, Hedda Gablerová, Lištičky, Mouchy, Play Strindberg, Drobečky z perníku, Bláznivá ze Chaillot, Stěhování duší). Osvědčila se rovněž v komediálních polohách, kde prokázala smysl pro satirickou nadsázku a cit pro konverzační humor (Limonádový Joe, Podivná paní Savageová, Ideální manžel, Jezinky bezinky, Popel a pálenka). Svůj sonorní hlas s příznačnou intonací uplatňuje v uměleckém přednesu (pořady v pražské Viole, např. v Cocteauově monodramatu Lidský hlas, 1971), rozhlase a dabingu (namlouvala např. Jeanne Moreau, Sophii Loren a Katherine Hepburn). Za celoživotní mistrovství v dabingu získala Cenu Františka Filipovského (1995). Její herecké kvality nebyly dostatečně využity filmaři, kteří jí nabídli pouze několik málo příležitostí. Před kamerou debutovala hlavní rolí švadleny Marie Klímové v Burianově sociálním dramatu Chceme žít (1949). Pak se dlouho objevovala na plátně jen v menších úlohách (Padělek, 1957; Útěk ze stínu, 1957; Škola hříšníků, 1965; Panenství a kriminál, 1969), až ji obsadil režisér Petr Weigl do postavy zlé kněžny Runy v poetické adaptaci Zeyerovy pohádky Radúz a Mahulena (1970) a později jí svěřil ještě úlohu ježibaby ve film. adaptaci Dvořákovy opery Rusalka (1978). V kinech ji diváci mohli shlédnout už jen v rolích lékařek (Zrcadlo pro Kristýnu, 1975; Příběh ’88, 1989), jako starou venkovskou léčitelku Lucku v Trojanově baladickém vesnickém dramatu podle novely Květy Legátové Želary (2003), poté hrdinčinu matku Alžbětu v romantické komedii Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh (2009), pacientku paní Vilémovou ve Svátkově dramatu nemocničního vraha Hodinu nevíš (2009) a především zemitou venkovskou babičku Evženii, která se rozhodne po šedesátiletém manželství rozvést s svým opileckým mužem Řehořem ([[LANDOVSKÝ Pavel|P. Landovský]]), v komorním rodinném dramatu Lenky Kny Stínu neutečeš (2009). Lépe se podařilo zachytit její herecký temperament v televizi (Kočár nejsvětější svátosti, 1962; Zločin lorda Savila, 1967; Souboj, 1969; Alexandre Dumas starší, 1970; Jana Eyrová, 1972; Lucie a Marta, 1985; Něžné hry, 1991; Den dobrých skutků, 2000; Společnice, 2000; Nezvěstný, 2002; Setkání v Praze, s vraždou,2008; Zasaženi bleskem, 2009) a spíše výjimečně hrála i v seriálech (Dobrodružství kriminalistiky, 1989; O ztracené lásce, 2001). Významná je její dlouholetá pedagogická činnost na pražské konzervatoři a na DAMU. Již s titulem zasloužilé umělkyně (1967) se stala laureátkou státní ceny Klementa Gottwalda (1969). Za celoživotní mistrovství obdržela Cenu Thálie (1996) a prezident V. Havel ji vyznamenal Medailí za zásluhy (2001). Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (1993). Bilanční profil její osobního a uměleckého života natočil Martin Kubala pro cyklus ČT Neobyčejné příběhy (2009). Její uměleckou tvorbu analyticky zhodnotila Zuzana Sílová v monografickém sborníku DISK a generace 1945: o Jaroslavě Adamové a Jaromíru Pleskotovi (2006).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!