V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HLUŠIČKA, Karel

Karel HLUŠIČKA (* 25. 8. 1924 Praha, † 10. 11. 2016 Praha)herec. Pochází z rodiny pánského krejčího a poštovního zaměstnance a modistky. Za okupace, kdy úspěšně složil přijímací zkoušky na pražskou Státní konzervatoř, byl totálně nasazen v továrně na letecké přístroje a během květnového povstání 1945 se aktivně účastnil bojů. Po válce byl opět přijat na pražskou konzervatoř, ale po roce přešel na brněnskou Státní konzervatoř, kterou také absolvoval (1949). První angažmá získal v Krajském oblastním divadle v Českých Budějovicích, kde se věnoval také režii (Domy pana Sartoria). Od roku 1959 je dlouholetým členem Divadla S. K. Neumanna v Praze, respektive Divadla pod Palmovkou (Ruy Blais, Úklady a láska, O myších a lidech, Casanova, Amadeus, Caligula). Štíhlá postava a ostře řezané rysy tváře ho předurčily do rolí tvrdých poctivých chlapů nebo naopak nelítostných zločinců, které střídal od samého začátku také před kamerou. Na film. plátně se uvedl jednou z ústředních rolí v Krškově adaptaci románu Marie Majerové Nejkrásnější svět pod titulem Kde řeky mají slunce (1961), kde hrál zmrzačeného syna lakomého a tyranského mlynáře Bilanského (B. Vrbský). Během 60. let se objevoval ve filmech v drobných rolích, většinou funkcionářů (Vánice, 1962; Úplně vyřízený chlap, 1965) a vojáků (Lidé z maringotek, 1966; Maratón, 1968). Velkými, ale mnohdy schematickými úlohami ho zahrnula normalizační kinematografie v tendenčních a politicky exponovaných filmech. Kategorii neokázalých kladných hrdinů reprezentovali jak příslušníci bezpečnostních složek, poctiví a zarputilí vyšetřovatelé Cesty mužů, 1972; Zatykač na královnu, 1973; Pasáček z doliny, 1983), tak i prostí komunisté z řad družstevníků (Súdim ťa láskou, 1981) a dělníků, jakým byl zejména posunovač Jan Chýň, který se spolubojovníky přivezl nacistickým obrněným vlakem munici na pomoc bojujícím Pražanům při květnovém povstání roku 1945, v Tomanově dobrodružném dramatu Zbraně pro Prahu (1974). Naopak v dramatickém příběhu z 2. světové války režiséra Stanislava Černého Počkám, až zabiješ (1973) vytvořil postavu zcela negativní, bestiálního velitele nacistického koncentráku Dörnera. I u Tomana ale ve filmu Výstřely v Mariánských Lázních (1973) představoval nacistického vraha Eckerta, odhaleného až kriminálními orgány socialistické republiky. V bezohledně vraždícího zrádce, skrytého v masce příslušníka kontrarozvědky s krycím jménem „Strejda“ se proměnil v Soukupově dobrodružném příběhu z pohraničí poválečných let Drsná Planina (1979). Soukup ho obsadil i do dalšího dobrodružného snímku Dostih (1981), kde představoval sportovního novináře Buška, který uhání stárnoucího žokeje (L. Mrkvička) o rozhovor. Režisér F. Vláčil ho jako vrchního strážmistra SNB obsadil do své režimní úlitby Pasáček z doliny (1983). V pohádce A. Kachlíka O zatoulané princezně (1987) byl velvyslancem krále Huberta, ošetřovatele koní představoval v dětském snímku Zdenka Sirového Outsider(1986). Neodmítal hrát ani ve studentých snímcích FAMU: kriminalista (Až budeme dospělí,1982), alkoholik a hrubián Larchov (Favoritův den, 1982) a gestapák (Noční depeše, 1989). Nejcennější snímek jeho filmografie je tak postava bývalého krotitele koní z hřebčince, jehož malý syn Adam (V. Dlouhý) dokázal překonat následky dětské obrny, z humanisticky jímavého snímku K. Kachyni podle knihy Alana Marshalla Už zase skáču přes kaluže (1970). Stejně charakterově protikladné role vytvářel i v početných tv. inscenacích (mj. Moc bez slávy, 1972; Ten kůň musí pryč, 1975; Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, 1978; Poslední koncert, 1979; Zelená je tráva, 1982; Morové povětří, 1991; Omyl doktora Horna, 1992; Mistr Kampanus, 1993; Nenávist, 1999 a po dlouhé odmlce Archiv, 2009) a seriálech (Sňatky z rozumu, 1968; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Slovácko sa nesúdí, 1974; Robinzoni z Kromborgu, 1979; Dlouhá bílá stopa, 1982; Sanitka, 1984; Případ pro zvlášní skupinu, 1989; Obyčejná koňská historie, 1990; Hotel Herbich, 1999; Pra, pra, para, 2000). Intenzivně spolupracoval s rozhlasem a dabingovými studii, kde za celoživotní mistrovství v dabingu získal Cenu Františka Filipovského (2004). Jeho portrét zachytil David Laňka v knize Nekončící potlesk aneb Galerie nezapomenutelných (2000). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1995).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!