V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HAVELKOVÁ, Libuše

Libuše HAVELKOVÁ rozená Drboutová (* 11. 5. 1924 Česká Budějovice, † 6. 4. 2017 Praha)herečka; bývalá manželka skladatele Svatopluka Havelky (1925–2009) a matka herce a zpěváka O. Havelky. Byla  nejmladší ze tří dětí majitele krámku s koloniálním zbožím v Českých Budějovicích. Když jí bylo šest, otec jí zemřel. Rodina se pak přestěhovala k příbuzným do Prahy. Zájem o herectví ji přivedl ke studiu na pražské Státní konzervatoři, po jejímž uzavření za okupace byla totálně nasazena na práci v Německu. Konzervatoř absolvovala hned po osvobození (1945) a vzdělání si doplnila ještě čtyřsemestrálním studiem na DAMU (1946–47). Roku 1948 stála u zrodu studentského divadla Ex-Disk v Alhambře a pak tři sezony hrála ve Státním divadle Zdeňka Nejedlého v Ostravě. V roce 1951 se vrátila do Prahy, kde působila nejprve v Armádním uměleckém souboru, respektive v Burianově divadle D 34 a od roku 1960 byla členkou činohry Národního divadla (Veselé paničky windsorské, Strakonický dudák, Měsíc nad řekou, Lucerna, Divoká kachna, Stará dobrá kapela), v jejímž souboru zůstala až do odchodu do penze v roce 1990. Předtím však také hostovala v řadě dalších scén, např. v Divadle Jiřího Wolkera, v Mostě či Mladé Boleslavi. Svým hereckým naturelem i typem od začátku inklinovala k charakterním rolím dívek a žen, které překypovaly energií, vitalitou i bodrou komediálností. Často hrála postavy mnohem starší, než byl její skutečný věk. S filmem ji poprvé spojila úloha služky Toničky, která učí domácím pracím svou třináctiletou sousedku (J. Tvrzníková), titulní hrdinku Pleskotovy adaptace knihy Marie Majerové Robinsonka (1956). V následujících třech desítkách filmů se stala oblíbenou představitelkou oddaných manželek, laskavých matek a vitálních babiček z města i vesnice. Mezi její manželskými partnery se vystřídali např. P. Spálený v dětském snímku Čeňka Duby Brankář bydlí v naší ulici (1957), V. Lohniský v dramatu Vojtěcha Jasného Zářijové noci (1957), L. Pešek ve Vošmikově psychologickém dramatu Zlé pondělí (1960), V. Brodský v komedii Z. Podskalského Spadla s měsíce (1961), J. Kemr v Danielově komedii Hledá se táta! (1961) a v Rychmanově muzikálu Starci na chmelu (1964), J. Sovák v povídce Příběhy sňatkového podvodníka z čapkovského filmu Čintamani & podvodník (1964), L. Kostelka v kriminální grotesce Jaroslava Macha „Rakev ve snu viděti…“ (1968), I. Prachař v komedii Přehlídce velím já (1969) a J. Bláha v Míkově vesnické komedii Tchán (1979). Mateřskou shovívavostí okouzlila v postavě ženy přednosty stanice (V. Valenta), u které hledá sexuální porozumnění panický elév Hrma (V. Neckář) v hrabalovské tragikomedii J. Menzela Ostře sledované vlaky (1966). V dramaticky exponované poloze se představila jako vesnická vdova Jeřábková, jejíž pohoršlivý poměr s chalupníkem (L. Boháč) dožene jejího syna (J. Satoranský) téměř k sebevraždě v Krškově psychologickém dramatu Osení (1960). Mimo tento rámec vybočila několika postavami zaměstnaných žen v různých profesích: bufetářka (Florenc 13,30, 1957), prodavačka (Král Šumavy, 1959), bytová referentka (Dům na Ořechovce, 1959), fakultní sekretářka (Nikdo se nebude smát, 1965), staniční sestra (Znamení Raka, 1966) a vedoucí pošty (Ružové sny, 1976). Mezi představitelky babiček se zařadila postavou elektrické babičky Rózy v Rychmanově černé komedii „Babičky dobíjejte přesně!“ (1983) ale i v dalších filmech (Veverka a kouzelná mušle, 1988; Nefňukej, veverko!, 1988). Sebe sama si zahrála v komedii Velká filmová loupež (1986). V posledním dvacetiletí ji návštěvníci kin vídali už jen zřídka: objevila se jako Háta v Jirešově adaptaci Havlíčkova románu Helimadoe (1993), starostlivá maminka superagenta Vaška Hrušky (J. Sypal), protagonisty Soukupovy bláznivé komedie Jak ukrást Dagmaru (2001) a bytná Hartlová v Jandourkově dobrodružné rodinném filmu s prvky fantasy Maharal – Tajemství talismanu (2007). S plejádou dalších seniorských kolegyň a kolegů se připomněla na plátně jako jedna z účastnic srazu maturantů náchodského gymnázia po 60 letech ve Štancelově poetické komedii Pamětnice (2009). Ráda se nechala obsazovat studenty FAMU do jejich školních filmů. Širokou platformu pro své postavy chápavých a moudrých matek, hospodyň a babiček nalezla na tv. obrazovce v řadě inscenací (Příběh dušičkový, 1964; Klícka, 1971; Kam uhnout očima, 1976; Paličova dcera, 1977; V zámku a podzámčí, 1981; Spor dramaturga Stroupežnického, 1982; Jako kníže Rohan, 1983; 1. máj v Národním divadle roku 1898, 1983; Případ Platfus, 1985; Než poznáš první úsměv, 1989), pohádek (Bílá kočička, 1979; O zakleté princezně, 1979; Meluzína, 1980; Co poudala bába Futéř, 1983; Království květin, 1984; Čertův švagr, 1984; O štěstí a kráse, 1986; To nám byl čert dlužen, 1988; O hloupé havířce, 1990; Království květin, 1993; O kominickém učni a dceři cukráře, 2006) a seriálů (Byli jednou dva písaři, 1972; Nejmladší z rodu Hamrů, 1975; Tajemství proutěného košíku, 1977; Inženýrská odysea, 1979; My všichni školou povinní, 1984; My holky z městečka, 1986; Chlapci a chlapi, 1988; Laskavý divák promine, 1994; Draculův švagr, 1996; Šípková Růženka, 2001; Ordinace v růžové zahradě, 2005; Maharal – Tajemství talismanu, 2006; Hraběnky, 2007; Vyprávěj, 2009). V posledních letech hojně účinkovala v tv. pořadech pro nejmenší (jako babička moderovala pásmo Kouzelná školka). Její kultivované herectví charakterizuje i vytříbená mluva (proto patřila k předním rozhlasovým umělkyním). Byla pedagogicky činná na DAMU (1952–90) a pak na pražské konzervatoři. Byla jmenována Zasloužilou umělkyní (1981) a Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (1995).

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!