V nakladatelství LIBRI právě vychází: Filipíny,Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,

HAPKA, Petr

Petr HAPKA (* 13. 5. 1944 Praha, † 25. 11. 2014 Okoř)

skladatel a klavírista; syn operetní zpěvačky rakouského původu Jiřiny Dinesenové (1905-1987) a klavíristy Břetislava Lehára, bývalý manžel herečky Z. U. Keslerové. Osvojil si však jméno otčíma, akademického malíře Josefa Hapky (1912-1987). Od pěti let se učil hrát na klavír, v letech 1960–66 studoval violu u Bohumila Klabika, zpěv u Karla Bermana a dramatické umění u O. Nového  na pražské Státní konzervatoři a současně se uplatňoval jako klavírista a komponista v divadlech malých forem (mj. Divadlo dnešního dne, Proton, Paravan). V letech 1967–70 byl dirigentem a autorem scénické hudby Divadla za branou. Pro náš pavilon na světové výstavě EXPO 67 v Montrealu složil hudbu k programu Girotron. Jako autor písní šansonového typu se začal prosazovat už v 60. letech, kdy vytvořil autorskou dvojici s textařem Petrem Radou. Klíčový přínos pro domácí populární hudbu měla Hapkova dlouhodobá spolupráce se zpěvačkou H. Hegerovou, v níž nalezl ideální interpretku svých šansonů a jejíž repertoár obohatil v průběhu více než 40 let množstvím kvalitních titulů. Některé z nich (včetně velkého hitu, duetu Levandulová) obsahuje i jejich společné album Potměšilý host (1987), které celé otextoval Michal Horáček, s nímž navázal také úspěšnou a plodnou spolupráci. Ve stejném konceptu pak tandem Hapka – Horáček pokračoval v autorských albech V penziónu Svět (1988), Citová investice (1997), Mohlo by tu být i líp (2001), Strážce plamene (2006). Poslední projekt, který spolu připravili, bylo jevištní představení a album Kudykam (2009). Řadou úspěšných písní přispěl Hapka do repertoáru dalších předních zpěváků a zpěvaček. Několikrát si své písně nazpíval sám (nebo v duetu). Těžiště skladatelské činnosti však spočívala především v tvorbě scénické (např. pro Divadlo Oldřicha Stibora v Olomouci, Státní divadlo v Ostravě, Národní divadlo v Praze), a zejména filmové hudby. Od začátku 70. let složil (někdy i nahrál) hudbu k asi 70 celovečerním hraným filmům téměř všech žánrů, které nejčastěji režírovali J. Herz, Ivo Novák, Věra Plívová-Šimková, Karel Kachyňa, Ludvík Ráža, Jiří Svoboda, Dušan Hanák a Juraj Jakubisko. Několikrát si zahrál i ve filmu. Vedle epizodek klavíristů (Okurkový hrdina, 1963; Případ pro začínajícího kata, 1969) a hudebníka (Perinbaba, 1985) ve vedlejší roli otce učnice Evy (N. Boudová) ve smutné komedii V. Drhy Dotyky (1988) a klíčovou postavu starého podivínského Němce Hanse, který s dvanáctiletou dívenkou (Anna Kárníková) a jejími kamarády pátrá po tajemství středověké legendy, v K. Hanzlíkově dětské sci-fi Do nebíčka (1996). Svými pronikavými melodiemi doprovodil mnoho tv. titulů včetně animovaných večerníčků O pradědečkovi (1985), Z deníku žáka III. B aneb Edudant a Francimor (1993) a hraných seriálů Dynastie Nováků (1982), My všichni školou povinní (1984), Gagman (1987), Území bílých králů (1991), Prima sezóna (1994), O zvířatech a lidech (1994), Bylo nás pět (1994), Bubu a Filip (1996), Tři králové (1998), Náměstíčko (2004), Náves (2005) a Příkopy (2006). Hapkovy písně (často je psal na hotové texty), filmové a scénické hudby se vždy opírají o silný melodický nápad, využívají charakterizačních možností hudby a širokého stylového a žánrového rozptylu. Často si svoji hudbu ve studiích sám dirigoval a interpretoval všechny sólové klavírní party. Svým charizmatickým zjevem a zejména životním stylem se stal mediálně vděčným objektem. Jeho životní osudy a uměleckou kariérou přibližují biografická kniha Davida Laňky a Petry Jančálkové Váš Petr Hapka (2013) a tv. dokumentární portréty Jana Mudry Petr Hapka (1999, v titulcích 2002) a Jana Malíře pro cyklus GEN (2001). Z manželství s herečkou Z. U. Keslerovou pochází zpěvačka Petra Hapková (* 1982).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!