ADAMÍRA, Jiří

Jiří ADAMÍRA (* 2. 4. 1926 Dobrovice, okres Mladá Boleslav, † 14. 8. 1993 Praha) – herec; bývalý manžel herečky Ljuby Benešové (* 1926) a posléze životní partner herečky H. Maciuchové. Nedostudoval vršovické gymnázium a z nouze přešel elktrotechnickou průmyslovku na Smíchově, kde se začal věnoval divadlu. Po osvobození hrál krátce v Divadle mladých pionýrů Václava Vaňátka v Praze. Další hereckou průpravu absolvoval v Divadle pracujících ve Zlíně (1946–50) a Státním divadle v Ostravě (1952–60), než natrvalo zakotvil v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze (1962–90), na jehož scéně vytvořil desítky dramatických charakterů intelektuální povahy, ale i komediální postavy v klasickém i moderním repertoáru (Richard III., Hamlet, Othello, Strýček Váňa, Racek, Pygmalion, Maryša, Sladké ptáče mládí, Bratři Karamazovi, Lunin). Poslední tři roky života byl členem činohry Národního divadla (Strýček Váňa, Sbohem, Sokrate). Na jevišti i před kamerou představoval nezaměnitelný typ aristokrata a moderního intelektuála, jenž s noblesou, hořkostí, skepsí a ironií komentuje úpadek doby, mravů a citů. Do kinematografie vstoupil počátkem 50. let dvěma rolemi „podvratných“ mladíků, kteří svým samolibým chováním a záludným jednáním narušují budovatelský optimismus členů mládežnického kolektivu: letecký konstruktér a pilot Ruda Kolář v Dubově sportovním snímku Vítězná křídla (1950) a záškodnický Ruda v legendární Vlčkově hudební agitce Zítra se bude tančit všude (1952). Po více než desetileté odmlce se k filmování vrátil postavou advokáta Karla Veselého v Brynychově okupačním dramatu A pátý jezdec je Strach (1964). Mezi dalšími třiceti film. postavami převažují role uhlazených elegánů s různými tituly (Podezření, 1972; Nevěsta k zulíbání, 1980; Poslední vlak, 1982; Poločas štěstí, 1984), lékařů (Souhvězdí Panny, 1965; Směšný pán, 1969; Příběh lásky a cti, 1977), rozkolísaných a pochybujících intelektuálů (Stíhán a podezřelý, 1978), kriminalistů (Dům ztracených duší, 1967; Jeden z nich je vrah, 1970) i zločinců (Hra bez pravidel, 1966; Svědectví mrtvých očí, 1971). S noblesou se zhostil rovněž historických postav (Putování Jana Amose, 1983; Komediant, 1984; Oldřich a Božena, 1984; Veronika, 1985; Lev s bílou hřívou, 1986), z nichž vyniká rakouský plukovník státní bezpečnosti v životopisném dramatu Božská Ema (1979) a univerzitní profesor Büchler v maďarském psychologickém snímku Hra v oblacích/ Felhőjáték (1983). Mnoho zajímavých příležitostí mu nabídla také televize v desítkách inscenací, filmů a pohádek (Případ Morrison, 1964; Strach, 1965; Ztroskotání lodi Kapermeulen, 1965; Smrt a Blažená paní, 1965; Ministerstvo strachu, 1966; Waterloo, 1967; Kardinál Zabarella, 1968; Aurelián, 1969; Radúz a Mahulena, 1971; První radosti, 1971; Kořist, 1979; Dvacet tisíc mil pod mořem, 1980; Čtverec mizení, 1982; Diplomat, 1982; Dotyk zla, 1986; Španělé v Praze, 1987; Lék pod kůži, 1988), ale i seriálů (F. L. Věk, 1970–71; Chalupáři, 1975; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Dnes v jednom domě, 1979; Inženýrská odysea, 1980; Bambinot, 1984). Diváckou popularitu mu přinesla zejména úloha měšťáckého bonvivána Patrokla Nerudného v okupačním seriálu Byl jednou jeden dům (1974), a především postava vrchního kriminálního rady Korejse v kriminálním seriálu Panoptikum Města pražského (1988). Za postavu Bedřicha Brenského v Moskalykově tv. adaptaci Lustigovy novely Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou (1965) se stal laureátem státní ceny Klementa Gottwalda. Svůj podmanivě melodický hlas uplatnil v dabingu, a zejména v uměleckém přednesu (Lyra Pragensis, Viola). Významná byla jeho pedagogická činnost na DAMU.

Váš e-mail
E-mail příjemce

ADAMÍRA, Jiří

Odeslat odkaz na heslo Jiří ADAMÍRA