V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HADRBOLCOVÁ, Zdena

Zdena HADRBOLCOVÁ , též Zdeňka / Zdenka (* 13. 7. 1937 Praha)herečka. Vyrůstala se stínem otcova věznění v 50. letech z politických důvodů. Od dětství ji okouzlovalo a přitahovala divadlo, jemuž se i proti vůli rodičů začala věnovat. Vystudovala herectví na DAMU (1959) a více než tři desetiletí patřila k hereckým oporám Divadla S. K. Neumanna v Praze, respektive Divadla pod Palmovkou (Kdo se bojí Virginie Woolfové, Zámek, Obchodník s deštěm). Zároveň autorsky i jako herečka spoluvytvářela dění progresivního studia Rubín a Divadla na okraji, pro které upravila div. hry (Othello) a napsala libreta a koláže (Postřižiny, Ach, kdybyste věděli…). Roku 1991 zakotvila na dvě sezony v Činoherním klubu (Pravý západ, Utrpení mladého Medarda, Mumraj, Orestés, Přízraky, Lakomec, John Gabriel Borkman) a po krátkém angažmá v divadle Komedie nastoupila roku 1996 do Divadla Na zábradlí (Ritter, Dene, Voss). V letech 1999–2004 byla členkou divadla Komedie (Hamlet, Tři sestry, Les) a od června 2004 působí opět v Divadle Na zábradlí (Ivanov, Strýček Váňa, Náměstí hrdinů, Gazdina roba, Platonov je darebák!). Krátce po škole navázala spolupráci s filmem, kde debutovala epizodkou nevěsty v Hubáčkově detektivním dramatu Černá sobota (1960). Další nevěstu, tentokrát německou, hrála ještě v Balíkově středometrážním snímku podle sci-fi povídky Josefa Nesvadby Tarzanova smrt (1962). Na plátně se znovu objevila až po šestileté pauze jako ředitelka nápravného ústavu Poštolková v příběhu K. Kachyni Vánoce s Alžbětou (1968). Právě K. Kachyňovi vděčí také za svou další příležitost, jež navíc určila směr její film. dráhy: postavu maminky malého, následkům těžké nemoci vzdorujícího Adama (V. Dlouhý) z jímavého filmu na motivy knihy Alana Marshalla Už zase skáču přes kaluže (1970), která byla první z řady laskavých, někdy však až příliš starostlivých a exaltovaných maminek, jaké pak nejčastěji před kamerou ztvárňovala. Hrála je v dětských filmech Věry Plívové-Šimkové O Sněhurce (1972), Přijela k nám pouť (1973) a Páni kluci (1975). S K. Augustou tvořila rodičovskou dvojici dospívajícího chlapce Pavla (R. Medek) v Papouškově komedii Konečně si rozumíme (1976), s F. Husákem patnáctileté Katky (Sylva Julinová), která žije s rodiči na hradě Krabonoš v Pinkavově prázdninovém příběhu Kopretiny pro zámeckou paní (1981). S postavami maminek úzce souvisely i její učitelky a profesorky (Anna, sestra Jany, 1975; Jak se točí Rozmarýny, 1977; Jak svět přichází o básníky, 1982). Blízké jí byly rovněž postavy energických a cílevědomých manželek či mírně potutelných intrikánek, které dokázala vybavit patřičnou dávkou citové zdrženlivosti, ale také rozmarnosti a ostrovtipu ženské zkušenosti. Jejími manželskými partnery byli např. K. Hlušička  (Už zase skáču přes kaluže, 1970; Cesty mužů, 1972), J. Moučka (Tři chlapi na cestách, 1973), V. Brodský (Podivný výlet, 1977; Poplach v oblacích, 1979), J. Vinklář (Hop – a je tu lidoop, 1977), K. Vochoč (Sólo pro starou dámu, 1978), J. Krampol (Pátek není svátek, 1979), V. Menšík (Víkend bez rodičů, 1981), M. Zounar (Hodina života, 1981) a P. Pípal (Do zubů a do srdíčka, 1985). Zajímavou postavu babičky Jeníkové z roku 1946 a 1979 vytvořila s vydatnou pomocí maskéra v Rážově sci-fi komedii Něco je ve vzduchu (1980). Byla také tetičkou v Pinkavově dětském snímku Cizím vstup povolen (1986) či listonoškou v Poledňákové komedii Dva lidi v zoo (1989). Poněkud upovídanou matku dvou dospělých, citově přelétavých bratrů (J. LangmajerJ. Macháček) vykreslila v Gedeonově smutné komedii Návrat idiota (1999), sousedku si zahrála v Elšíkové Arše pro Vojtu (2000), Millerovou, sekretářku primáře, v Dolanského komedii Chyťte doktora (2007) A zatím naposled byla na film. plátně znovu maminkou, tentokrát titulního hrdiny (J. Polášek) ztělesnila v hořké komedii František je děvkař (2008) debutujícího režiséra Jana Prušinovského. V ČST se uplatnila jako spolutvůrkyně a komentátorka naučně zábavného pořadu Souboj s pamětí, hrála v desítkách inscenací a filmů (Nejsme doma, 1960; Zítra a pozítří, 1960; Odcházeti s podzimem, 1965; ; Bohouš, 1968; Romeo a Julie na konci listopadu, 1971; Kam uhnout očima, 1976; Nebožtíci na bále, 1979; Počítání oveček, 1981; Spor dramaturga Stroupežnického, 1982; Malostranské povídky, 1983; Byt je vykraden, maminko, 1983; Restaurace, 1983; Slečna Máry, 1984; Návštěvní hodiny, 1986; Vysoká hra, 1986; Pan Pickwick, 1987; Lék pod kůži, 1988; Řetězová reakce, 1989; Návrat zbloudilého pastýře, 2004), pohádek (Jak se čerti rojili, 1966; Pan Větrovský z Větrova a paní Deštná z Dešťova, 1969; O nosaté čarodějnici, 1984; Koloběžka první, 1984; Hrdlička, 1986; Pouťová pohádka, 1988; O kouzelnici Klotýnce, 1988; Kdo probudí Pindruše?, 1989; Kdo ofoukne větříček, 1990; Modrý Mauritius, 2004; Pohádkové počasí, 2008) a celé řadě seriálů (Pan Tau, 1969–74; My z konce světa, 1975; Létající Čestmír, 1983; Sanitka, 1984; My všichni školou povinní, 1984; Rozpaky kuchaře Svatopluka, 1984; Logaritmus lásky, 1985; Hvězdy nad Syslím údolím, 1986; Rodáci, 1987; Chlapci a chlapy, 1988; Křeček v noční košili, 1988; Přejděte na druhou stranu, 1988; Arabela se vrací, 1990–93; Přítelkyně z domu smutku, 1993; Redakce, 2004; 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem, 2005; Trapasy, 2007), z nichž v posledních letech na sebe poutá pozornost jako kňouravá drbna a intrikánka Růžena v nekonečném seriálu Ulice (2005–10). V 60. letech začala publikovat fejetony v Literárních novináchPlameni a svým jménem kryla skutečného autora Josefa Kostohryze (1907–1987) u detektivního románu Paraple paní Černé (1976).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!