V nakladatelství LIBRI právě vychází: Filipíny,Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,

GROSSLICHTOVÁ, Truda

Truda GROSSLICHTOVÁ rozená Gertruda Marie Grosslichtová, pseudonym Tania Doll (* 23. 2. 1912 Praha, † 8. 6. 1995 Nieuw Vennep, Nizozemsko)  – herečka a zpěvačka; dcera herečky Marie "Mizzi" Grosslichtové, bývalá manželka slovenského operetního tenoristy a režiséra maďarského původu Š. Munka. Herecky a pěvecky vyzrála na jevištích předních pražských operetních scén (mj. Tylovo divadlo v Nuslích, vinohradská Malá opereta, Rokoko, Nové divadlo), ale teprve film jí zajistil kariéru i popularitu mezinárodních rozměrů, které dosáhla jako jedna z prvních českých hereček. Pokračovala tak ve stopách své slavné předchůdkyně A. Ondrákové, které byla podobná i svým sličným zjevem blondýnky jemných rysů a oduševnělého pohledu. Představovala rovněž stejný typ odvážného děvčete, trochu koketního, trochu naivního, jemuž nejčastěji život komplikují milostná nedorozumění. Objektiv kamery ji poprvé zaostřil v úloze nevěsty poručíka Dolana (J. Sedláček), kterou ztělesnila v Antonově české i německé verzi špionážního dramatu Aféra plukovníka Redla (1931), kde se objevila i její matka, s níž hrála ještě v komedii V. Majera Rozpustilá noc (1934). Po vedlejších rolích vychovatelky (Poslední bohém, 1931) a chodského děvčete (Psohlavci, 1931) byla zahrnuta již víceméně hlavními ženskými rolemi v nenáročných komediích a melodramatech, kde jí většinou připadly postavy snoubenek zámožných mužů (S vyloučením veřejnosti, 1933; Žena, která ví, co chce, 1934; Tři kroky od těla, 1934; Jedenácté přikázání, 1935; Divoch, 1936) a manželek (Právo na hřích, 1932; Rozpustilá noc, 1934), ale i milenek (Irčin románek, 1936). Ryze komické povahy byla její postava vášnivé čtenářky detektivek Slávky, jež zapříčiní vyšetřování smyšleného zločinu, v Martenově frašce Růžové kombiné (1932). Režisér M. Frič ji obsadil do gogolovské komedie Revizor (1933), kde po boku V. Buriana, J. MarvanaZ. Baldové ztělesnila naivní hejtmanovu dceru Marii. Burianovi sekundovala ještě v komedii Hrdina jedné noci (1935) v dvojroli skromné statistky Hany a rozmazlené film. hvězdy Elvíry Thompsonové. Jako titulní hrdinka vytvořila ústřední partnerskou dvojici s O. Novým v situační komedii M. Friče Advokátka Věra (1937). Díky dobré jazykové vybavenosti (uměla německy a francouzsky) hrála pod pseudonymem Tania Doll ve francouzských verzích českých filmů, které v ateliérech AB na Vinohradech natočil francouzský režisér Robert Beaudoin s Pierrem Bertinem: Lelíček ve službách Sherlocka Holmese/Le roi bis (1932) a Kantor ideál/Professeur Cupidon (1933). Další signál, naznačující posílení její pozice na evropském film. trhu, vzešel od respektovaného francouzského režiséra Juliena Duviviera, když ji v koprodukčním velkofilmu podle Meyrinkova románu a hry Voskovce a Wericha Golem (1936) svěřil úlohu dvorní dámy Benoitové, společnice komtesy Stradové (Germaine Ausseyová). Během 30. let nazpívala jako Tania Doll na francouzské gramodesky značky Pathé řadu běžných šlágrů. V únoru 1938 měla v kinech premiéru Špelinova komedie Klatovští dragouni (1937), ve které ji diváci spatřili naposled. Postavou novomanželky Lily definitivně uzavřela svou úspěšnou film. dráhu, čítající kolem pětadvaceti titulů. Před nástupem fašismu u nás se vzdala své herecké i pěvecké kariéry. Odmítla hrát v německých filmech, opustila divadlo, ovšem neemigrovala se svým tehdejším manželem Munkem, jak se tradovalo, ale zůstala v Praze, kde nastoupila na nucené práce do továrny. V Praze se v roce 1945 seznámila s nizozemským vojákem a burzovním makléřem Hansem de Vries, který přišel do Čech s americkou armádou. S ním pak odcestovala do jeho vlasti.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!