V nakladatelství LIBRI právě vychází: Thatcherismus v českých zemích,Uruguay,Tajný život afghánských dívek,

FRIČ, Martin

Martin FRIČ též Mac Frič (* 29. 3. 1902 Praha, 26. 8. 1968 Praha)filmový režisér, scenárista a herec; manžel herečky S. Marwille. Pocházel z přední pražské vlastenecké rodiny (jedním z jeho slavných předků byl mj. cestovatel Alberto Vojtěch Frič). Po krátkém studiu na Uměleckoprůmyslové škole vystupoval jako herec v kabaretech (Červená sedma, Revoluční scéna, Rokoko). Svou dráhu ve filmu začal jako návrhář a kreslič film. plakátů, prošel praxí ve film. laboratořích, poznal práci kameramana, scenáristy a zahrál si drobné role v devíti němých a třech zvukových filmech, např. V. Kubáska (Okovy, 1925; Nemodlenec, 1927), S. Innemanna (Venoušek a Stázička, 1922), Karla Antona (Tu ten kámen, 1923), J. Rovenského (Dům ztraceného štěstí, 1927), a především K. Lamače (Bílý ráj, 1924; Dobrý voják Švejk, 1926; Funebrák, 1932), který ho také obsadil po boku V. Buriana do titulní role slavného detektiva v komedii Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932). Objevil se ale také ve vlastních filmech (Páter Vojtěch, 1928; Svět patří nám, 1937). Od sklonku němé éry, kdy debutoval jako režisér (Páter Vojtěch, 1928), se stal nejproduktivnějším českým filmařem (kolem 80 celovečerních hraných filmů z více než 100 titulů), jehož tvorba se vyznačovala žánrovou pestrostí, atraktivními náměty a až na výjimky vysokou a vyrovnanou uměleckou kvalitou. Největší popularitu získal komediemi všeho druhu z různých dob a prostředí (Revisor, 1933; Hej-Rup!, 1934; Svět patří nám, 1937; Škola základ života, 1938; Eva tropí hlouposti, 1939; Kristian, 1939; Baron Prášil, 1940; Počestné paní pardubické, 1944; Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář, 1949; Císařův pekař – Pekařův císař, 1951; Nejlepší ženská mého života, 1968). Realizační potenciál osvědčil také v dramatických látkách (Jánošík, 1935; Hvězda zvaná Pelyněk, 1964) a v adaptacích literárních děl (U snědeného krámu, 1933; Hordubalové, 1937; Muzikantská Liduška, 1940; Čapkovy povídky, 1947; Psohlavci, 1955; Lidé z maringotek, 1966). Natočil i řadu krátkých a dokumentárních filmů a tv. inscenací (Medvěd, 1961; Slzy, které svět nevidí, 1963) a zábavných programů.

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!