XI. Léta první i druhé republiky a protektorátu

1918

28. října

V podvečer se sešel Národní výbor (po připojení slovenských zástupců čítal 42 členů) a vydal první zákon československého státu (tzv. recepční normu, autorem byl A. Rašín), jímž se vyhlašoval nový stát (o státní formě mělo být rozhodnuto Národním shromážděním po dohodě s Československou národní radou v Paříži). Současně se potvrzovala platnost všech dosavadních zákonů a apelovalo se na "kulturní vyspělost" lidu. Ve vnitrozemí českých zemí se převzetí moci uskutečnilo ve dnech 29.-31. října 1918 na základě zaslaných telegramů národním výborům.

28.-31. října

V Ženevě probíhala jednání mezi "pařížským" centrem (E. Beneš) a "pražským" centrem odboje (K. Kramář, V. Klofáč, F. Staněk, G. Habrman, A. Kalina, J. Preiss); řešila se otázka státní formy (republikánská myšlenka neměla zprvu všeobecnou převahu), orgánů výkonné moci (prezident - T. G. Masaryk, vláda - K. Kramář).

29. října

V Praze probíhalo jednání Národního výboru s místodržitelem M. Coudenhovem o převzetí moci. Národní výbor začal přebírat úřady, převzal bez odporu policejní místodržitelství, vrchní zemský soud, státní zastupitelství. Menší konflikt nastal s vojenským velitelstvím, nakonec i to kapitulovalo.

Němečtí poslanci z Čech se sešli ve Vídni a vyhlásili ze severního pohraničí Čech (od Orlických hor až k Chebu) samostatnou německou provincii Deutschböhmen s centrem v Liberci. Provincie byla začleněna jako autonomní jednotka do uvažovaného Německého Rakouska (ustaveného formálně už 21. října t. r.). Jejím předsedou s titulem zemského hejtmana byl zvolen poslanec R. Pacher, po něm R. Lodgmann von Auen.

30. října

V Turčianskom Svätom Martině proběhlo deklarační shromáždění zhruba 200 slovenských politických představitelů (původně svolané jako výbor Slovenské národní strany), které pod předsednictvím M. Duly zvolilo Slovenskou národní radu a přijalo Deklaraci slovenského národa (Martinskou deklaraci), připravenou farářem S. Zochem. Deklarace vyhlásila pro slovenský národ (označený za "čiastku rečove i kultúrno-historicky jednotného česko-slovenského národa") právo na sebeurčení a nezávislost. Formulace o československé národní jednotě vyjadřovala myšlenku společného československého státu. Oficiálně rušila spojení Slováků s Uherskem a stala se státoprávním aktem přispívajícím ke zrodu Československa.

Proběhlo neúspěšné jednání představitelů německých stran v českých zemích R. Lodgmanna von Auena a Josefa Seligera s představiteli Národního výboru (Švehla, Rašín, Stříbrný, Soukup), kteří je vybídli ke spolupráci. Lodgmann vyžadoval uznání provincie Deutschböhmen.

Také němečtí poslanci z Moravy a Slezska, vedeni opavským poslancem R. Freisslerem, vyhlásili vytvoření severomoravské provincie Sudetenland (od Javornického výběžku na západě po ostravskou pánev, včetně tzv. Kravařska) s hlavním městem Opavou, která měla rovněž patřit k Německému Rakousku.

Byl ustaven Výbor národní obrany a krátce nato z bývalého 8. armádního sboru v Praze vrchní velitelství československého vojska.

1. listopadu

U Padovy v severní Itálii začala jednání mezi zmocněnci Dohody a Rakousko-Uherska o příměří; k podpisu příměří došlo 3. listopadu v 15 hodin a platnost začínala od stejné hodiny následujícího dne.

3. listopadu

Rozvášněný dav (po návratu z tábora na Bílé hoře) strhl mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze.

Zástupci Němců na jižní Moravě ustavili provincii Deutschsüdmähren s centrem ve Znojmě (v čele O. Teufel); šlo o pás pohraničních okresů od Jaroslavic po Mikulov, zabíhající až na Hustopečsko a Pohořelicko. Současně i šumavští Němci vytvořili další rakouskou provincii Böhmerwaldgau (od Českého Krumlova k Prachaticím, které byly střediskovým městem této provincie).

4. listopadu

Z pověření pražského Národního výboru byla vytvořena dočasná vláda pro Slovensko, členy byli V. Šrobár (předseda a finance), I. Dérer (vojsko a četnictvo), P. Blaho (zásobování a národní rady), A. Štefánek (školství). Sídlem vlády byla Skalica, činnost ukončila 14. listopadu (po ustavení československé vlády).

5. listopadu

Uzavřena kompromisní dohoda mezi Zemským národním výborem pro Slezsko (utvořen 29. října v Ostravě) a Radou narodowou kwiestwa cieszynskiego (založena v Těšíně) o dočasném rozdělení správy Těšínska; Polákům byla přiznána vláda nad bílským a těšínským okresem, Čechům nad frýdeckým, přičemž okres fryštátský byl rozdělen. Poláci obsadili Těšín už 31. října a rovněž tak i Oravsko a Spišsko na Slovensku.

9. listopadu

Národní výbor vydal zákon o obstavení velkostatků, který zakazoval statky prodávat, postupovat a zadlužovat. Zákon byl součástí připravované pozemkové reformy.

11. listopadu

Císař Karel I. naposledy udělil hodnosti tajných radů, předal řády a poté podepsal abdikační listinu. Téhož dne opustil Schönbrunnský zámek ve Vídni. Rakousko-Uhersko "zahynulo".

Nový maďarský předseda vlády Károlyi vydal proklamaci, v níž odmítl "český vpád" na Slovensko a ohlásil úmysl chránit hranice uherského státu (nařídil mobilizaci pěti ročníků, vypravil na Slovensko dělostřelecké a pancéřové vlaky). České vojsko obdrželo ultimátum ihned opustit zemi, což také učinilo.

13. listopadu

Národní výbor vyhlásil (oktrojoval) zatímní ústavu (vypracována sociálně demokratickým poslancem A. Meissnerem); její charakteristické rysy: 1. veškerá moc přenesena na jedinou sněmovnu; 2. zrušeny zemské sněmy; 3. šestinásobným rozšířením Národního výboru a kooptací zástupců Slovenska vzniklo Revoluční Národní shromáždění (klíčem určení se stal způsob ustavení Národního výboru, ten byl rozšířen na 256 členů); 4. prezidentovi dána jen čestná práva; 5. vláda volena Národním shromážděním.

Uzavřeno bělehradské příměří, které nařizovalo Maďarsku vyklidit Sedmihradsko, Banát a všechna území na jih od Drávy a bývalých hranic s Chorvatskem, nikoli však vyklidit Slovensko. Maďaři zasáhli na Slovensku vojensky. E. Beneš protestoval u francouzských vládních míst.

14. listopadu

V Thunovském paláci (sídle bývalého českého zemského sněmu) proběhla první slavnostní schůze (za řízení K. Kramáře) Revolučního Národního shromáždění (předsedou se stal F. Tomášek) na níž: 1. došlo k vyhlášení republikánské formy státu a k sesazení habsbursko-lotrinské dynastie z českého trůnu; 2. prezidentem republiky byl aklamací zvolen T. G. MASARYK [1918-1935]; 3. byla ustavena první vláda (tzv. všenárodní koalice) v čele s K. Kramářem. Moc ve vládě si rozdělily čtyři české politické strany (katolická byla odbyta "drobtem" - ministerstvem bez portfeje).

18. listopadu

Národní rada uherských Rusínů (Ukrajinců) v Pittsburghu se vyslovila pro připojení Podkarpatské Rusi k ČSR.

22. listopadu

Vláda zřídila komisi pro dovoz a vývoz; od začátku listopadu budován systém vázaného hospodářství.

Rakouské Národní shromáždění se usneslo na zákonu, jímž všechny čtyři německé provincie vyhlásilo za součást svého státu (včetně moravských měst Brna, Olomouce, Jihlavy).

23. listopadu

M. Hodža vyjednával v Budapešti o odchodu maďarských vojsk ze Slovenska; 6. prosince podepsal s maďarským ministrem pro národnosti O. Jászim (bez pověření vlády) smlouvu o zatímní demarkační čáře (kryje se víceméně s dnešní slovensko-maďarskou hranicí).

29. listopadu

Vojenským obsazením Mostu začala likvidace sudetoněmeckých provincií; 8. prosince obsazeny Mariánské Lázně, o den později Teplice, 12. prosince padlo Ústí nad Labem, 14. prosince Liberec, 16. prosince Znojmo a o dva dny později Opava. Do konce prosince podléhalo pražské vládě celé historické území. Německá irredenta byla zlikvidována.

9. prosince

Byly zrušeny národní výbory, které spontánně vznikly od začátku listopadu v okresech a obcích českých zemí.

10. prosince

Národní shromáždění přijalo "zákon o mimořádných přechodných opatřeních na Slovensku"; už 7. prosince byl V. Šrobár pověřen řízením ministerstva s plnou mocí pro Slovensko (nahradilo prozatímní vládu pro Slovensko). Dostal "k ruce" 14 referentů (Slováků) a 12. prosince se usadil v Žilině (do Bratislavy přesídlil až 4. února 1919 a rozpustil Slovenskou národní radu). Svá nařízení vydával až do roku 1921. V prosinci 1918 přicházely na Slovensko československé legie z Itálie.

Revoluční Národní shromáždění zrušilo šlechtické tituly, řády a výsady z nich plynoucí; novelizace zákona z 10. dubna 1920 (č. 243 Sb.) určila tresty za užívání titulů (zvýšeny v říjnu 1936 až na 2 měsíce nebo 20 tisíc Kč pokuty). Za protektorátu bylo užívání šlechtických titulů povoleno, po květnu 1945 obnovena platnost předválečných zákonů.

11. prosince

V Košicích byla (pod patronací maďarských úřadů) vyhlášena separatistická Slovenská ludová republika v čele s archivářem V. Dvortsákem; usilovala o odtržení východního Slovenska. Svou činnost ukončila 30. prosince po vstupu českých vojenských jednotek do Košic.

14. prosince

M. R. Štefánik při své návštěvě Ruska zrušil Odbočku Československé národní rady na Rusi s poukazem na existenci legální vlády v Praze.

17.-18. prosince

V Praze zasedal generální sněm evangelíků, na němž bylo vysloveno přání sloučit evangelické církve ve společnou evangelickou církev bratrskou.

19. prosince

Na sjezdu v Žilině obnovila svou činnost Slovenská ludová strana; první program strany vypracoval A. Hlinka. Tiskovým orgánem se stal týdeník Slovák.

Vydán zákon o osmihodinové pracovní době; v prosinci se usneslo Národní shromáždění také na zákonu o podpoře nezaměstnaných (jen na 2 měsíce, poté byla jeho platnost prodlužována) a na nařízení o ochraně nájemníků.

20. prosince

Národní shromáždění přijalo rozpočtové provizorium na I. pololetí roku 1919.

21. prosince

Praha triumfálně uvítala prezidenta T. G. Masaryka.

Dohodové mocnosti na nadcházející mírové konferenci v Paříži akceptovaly podle československé žádosti demarkační čáru s Maďarskem na Slovensku.

24. prosince

Maďarská Károlyiho vláda obdržela nótu Dohody (předal ji francouzský podplukovník Vyx), která stanovila demarkační čáru na Slovensku podle požadavku československé vlády. Maďarská vláda se tomuto rozhodnutí podrobila.

27.-30. prosince

Proběhl XII. sjezd Československé sociálně demokratické strany, na němž se několikrát střetly dva směry - revoluční a reformistický.

Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.