F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

X. Směřování k samostatnému státu - pokračování


1879


Jako důsledek úpadku průmyslu (zejména potravinářského) se začala citelně projevovat krize v zemědělství; poklesl osev cukrovky a částečně i obilovin, rostla jen výsadba brambor. České zemědělství poškozoval dovoz obilí z USA a Ruska. Rostlo zadlužení rolnických usedlostí.

18. února

Císař jmenoval novou vládu, v níž prozatímně převzal funkci předsedajícího ministr kultu a vyučování K. Stremayr; klíčovou osobností se však stal ministr vnitra hrabě Taaffe. Tři dny předtím podala demisi Auerspergova vláda (důsledek kritiky za okupaci Bosny a Hercegoviny v říšské radě), když vládní krize trvala již od července 1878.

18. května

Shromáždění 63 českých poslanců odmítlo sice vstup do říšské rady (před blížícími se volbami 28. a 30. června), avšak naznačilo (za určitých okolností) možný vstup do říšského sboru. V samostatných volbách bylo zvoleno 54 českých liberálních poslanců, kteří utvořili samostatný Český klub.

13. srpna

Byl odvolán provizorní Stremayrův kabinet a jmenována vláda šestačtyřicetiletého hraběte E. Taaffeho; členem vlády se stal i A. Pražák jako ministr-krajan. V průběhu srpna a září došlo ve Vídni k jednání českých politiků s vládou; 16. září byly dohodnuty za účasti J. Clam-Martinice, J. Lobkovice, F. L. Riegra, J. Grégra a zástupců vlády zásady vstupu českých poslanců do říšské rady.

23. září

V Praze se konalo za účasti 72 poslanců zasedání českého státoprávního klubu, kde bylo 67 hlasy rozhodnuto vstoupit do říšské rady. Končily "odbojné" časy, začalo nové období tzv. aktivní politiky.

6. října

Ve Vídni došlo ke koncentraci tří proudů české státoprávní opozice a jejich spojení s moravskými politiky v jednotném tzv. Českém klubu na říšské radě (šlo o 34 poslanců z řad mladočechů a staročechů, 10 poslanců z řad české konzervativní šlechty a 10 českých poslanců z Moravy); předsedou klubu byl zvolen F. L. Rieger, místopředsedy J. Lobkovic a brněnský advokát F. Šrom.

7. října

Všichni čeští poslanci se dostavili na zahájení říšské rady do Vídně, což znamenalo konec pasivní rezistence (po 16 letech); následujícího dne vyslechli v Hofburgu zahajovací trůnní řeč císaře Františka Josefa I. 9. října podalo 43 poslanců z Království českého tzv. státoprávní ohrazení; s obdobným prohlášením vystoupil společně s dalšími čtyřmi aristokraty K. Schwarzenberk v panské sněmovně. Prohlášení uznávalo existující politické poměry a současně zdůraznilo setrvání na programu českého historického práva. Toto "ohrazení" potom poslanci opakovali při zahájení každého volebního období až do sklonku zániku monarchie (naposledy 30. května 1917).

Ve Vídni byla podepsána tajná smlouva mezi Rakousko--Uherskem a Německem, která představovala osu zahraniční politiky monarchie na další desetiletí. Znamenala konec politického seskupení "tří císařů" (1873). Dvojspolek byl rozšířen 20. května 1882 o Itálii v tzv. trojspolek (oficiálně publikováno až 3. února 1888).

29.-31. října

Tzv. adresní debata v říšské radě ukázala parlamentní spojenectví Českého klubu (54 poslanců), Polského klubu (57 poslanců z Haliče) a Klubu Hohenwarthovy Strany práva (57 poslanců); tak vznikl většinový parlamentní blok "železného kruhu pravice", o který se mohl opírat designovaný předseda vlády Taaffe. Proti nim stál Klub liberálů (91 poslanců) a Klub sjednocených pokrokářů (54 poslanců); zbývajících 40 "divokých" poslanců stálo mimo kluby.

17. listopadu

Předsednictvo Českého klubu na říšské radě (F. L. Rieger, J. Lobkovic, F. Šrom) odevzdalo císaři čtyři memoranda požadující zrovnoprávnění češtiny v úřadech, u soudů, na středních školách, živnostenských vzdělávacích ústavech a na pražské univerzitě.

20. prosince

Poslanecká sněmovna říšské rady schválila nový branný zákon, kterým se o dalších 10 let prodlužovala platnost branného zákona z roku 1868; za vládní návrh se postavili i čeští poslanci, a staročech O. Zeithammer byl dokonce referentem o jeho osnově.


1880


3. února

Čeští biskupové vydali prohlášení k ministerstvu kultu a vyučování, v němž žádali ústupky katolické církvi v oblasti národního školství. V říšské radě se jednalo o návrzích revize školského zákona (1869) od února 1882 do dubna 1883.

19. dubna

Zvláštní vládní komise za rozhodující účasti ministra A. Pražáka připravovala od 6. ledna odpověď na čtyři memoranda českých poslanců (1879); výsledkem byla společná jazyková nařízení (vydaná tohoto dne) ministerstva vnitra a spravedlnosti, týkající se užívání zemských jazyků v oblasti působnosti obou ministerstev, tj. u politických úřadů, soudů a státní prokuratury. Tato nařízení jsou nazývána podle ministra spravedlnosti K. Stremayra, který je podepisoval s Taaffem (vedle funkce premiéra byl rovněž ministrem vnitra), Stremayrovými nařízeními. Jimi byla zrovnoprávněna čeština s němčinou u státních úřadů v tzv. vnějším úřadování (strana byla oprávněna podávat žádosti úřadům v obou zemských jazycích a příslušnou odpověď měla dostat v jazyce podání). Stejný text nařízení byl publikován pro Čechy 13. května t. r. a pro Moravu 28. dubna. Tato nařízení zůstala v platnosti až do roku 1918.

1. května

Němečtí liberální poslanci na říšské radě podali interpelaci k ministrům vnitra a justice o zákonné oprávněnosti Stremayrových nařízení a požadovali jejich odvolání současně s legalizací němčiny jako "státního jazyka". Proti jazykovým nařízením vystoupili 3. října t. r. také delegáti sjezdu německých nacionalistů v Karlových Varech.

5. prosince

Založena Ústřední matice školská jako společnost pro organizování a řízení českého školství v monarchii a na obranu proti tzv. Deutscher Schulvereinu, založenému krátce předtím v Karlových Varech. Úkolem matice bylo zakládání a udržování obecných, měšťanských, odborných a středních škol s češtinou jako vyučovacím jazykem v národnostně smíšených, převážně pohraničních oblastech. Prvním starostou byl (do roku 1891) F. L. Rieger. Vedle Ústřední matice vznikaly i jiné obdobné jednoty - například Národní jednota severočeská, Národní jednota pošumavská, Národní jednota pro jihozápadní Moravu.


1881


Zavedena nová pozemková (gruntovní) daň, která vycházela ze zvýšených katastrálních výnosů i ze změn v držbě půdy.

Pod vedení J. Clama-Martinice a L. Thuna se začal formovat politický proud mezi konzervativní aristokracií - tzv. český konzervativní velkostatek; požadoval historicko-politickou svébytnost českých zemí. Po roce 1891 se stal vládní stranou, před rokem 1907 zanikl.

21. května

V Praze bylo instalováno první soukromé telefonní vedení; veřejné telefonní spojení zahájeno 11. srpna 1882 za účasti 11 stanic. Po Praze následovala další města Liberec, Brno, Plzeň.

29. června

V chuchelské výletní restauraci došlo k bitce mezi německými a českými studenty; tzv. chuchelská bitva spadala do období bojů o rozdělení pražské univerzity. Bitka skončila poraněním několika německých studentů a všeobecnou kocovinou; stala se klasickým modelem fungování nacionálního šovinismu.

12. srpna

Vypukl rozsáhlý požár v budově již dostavěného Národního divadla v Praze (architektem byl J. Zítek); v průběhu několika hodin byla budova téměř zničena. Avšak během čtyř týdnů byla uspořádána celonárodní sbírka, která vynesla přes milion zlatých.

19. listopadu

Na pozicích "ohroženého němectví" v Rakousku došlo k vytvoření společného parlamentního klubu "spojené levice", tj. "starých" liberálů a "mladých" pokrokářů.


1882


Taaffeho vláda zavedla nový celní tarif rozšiřující celní ochranu téměř na všechna průmyslová odvětví; současně zavedla i vysoká agrární cla, čímž zabránila možnému zlevnění potravin (již předchozího roku prosadila trojnásobné zvýšení cla na petrolej).

4. února

Zahájen hromadný proces s jedenatřiceti socialisty; dvacet sedm (mezi nimi i L. Zápotocký, J. B. Pecka, N. Zoula) jich bylo odsouzeno k trestům od 6 týdnů do 18 měsíců. V témže roce proběhl také proces s 51 severočeskými socialisty.

28. února

Císařem byl oficiálně schválen univerzitní zákon o rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze na dvě samostatné části - českou a německou; byla to odpověď vlády na požadavek českého memoranda ze 17. listopadu 1879. Realizace zákona probíhala po etapách: ve studijním roce 1882/1883 bylo zahájeno vyučování na právnické a filozofické fakultě, v roce 1883/1884 na lékařské fakultě a teprve v roce 1891/1892 na teologické fakultě. Prvním rektorem byl zvolen 17. června 1882 historik V. V. Tomek.

31. května

V Březových Horách u Příbrami (na Mariánském dolu) vypukl požár, jehož obětí se stalo 319 horníků.

18. června

V Praze na Střeleckém ostrově proběhl I. všesokolský slet za účasti 1600 sokolů z Prahy a 76 venkovských jednot.

29. června

Ministerským nařízením bylo ustaveno, aby s ohledem na potřeby státní služby prokázali všichni posluchači právnické fakulty české univerzity při státních zkouškách znalost němčiny. Proti tomuto rozhodnutí se ohradil studentský spolek Všehrd. Studující práv na německé univerzitě v Praze znalost češtiny nemuseli prokazovat.

1. září

Na veřejné schůzi nově založeného Německého nacionálního spolku v Linci byl přijat program, který měl podchytit nacionálně laděné maloburžoazní vrstvy. V tomto tzv. lineckém programu "všeněmců" byly v šestatřiceti bodech soustředěny nejrůznější požadavky, od státně politických až po komunální (mj. se žádala personální unie s Uhrami, připojení Dalmácie, Bosny a Hercegoviny k Uhrám, připojení Haliče a Bukoviny k Uhrám anebo jejich osamostatnění, a to vše proto, aby byl zachován komplex zemí bývalého Německého spolku). Hlavním představitelem německého nacionalismu v Rakousku byl G. Schönerer. V témže roce založili další tvůrci lineckého programu (A. Fishhof, H. Friedjung) tzv. Die deutsche Volkspartei.

4. října

Provedena reforma volebního řádu do říšské rady, která snížila v kurii městských a venkovských obcí volební census z 10 na 5 zlatých přímých daní; podle nového volebního řádu se konaly počátkem června 1885 volby a do nich šly obě české strany opět jednotně. Český klub se rozšířil o tři poslance obchodních a živnostenských komor na 57 členů. Pro volby do zemských sněmů novela volebního řádu neplatila; do českého zemského sněmu snížen census na 5 zlatých až 20. května 1886, do slezského sněmu 7. ledna 1887, na Moravě census nebyl snížen (byl zde značně různý, například pro Brno činil až 20 zlatých).

12. října

Ministr A. Pražák vydal (jako správce ministerstva justice) výnos, jímž nařizoval soudcům ve Slezsku - v Opavě, Klimkovicích, Bílovci, Vítkově a Těšíně - přijímat podání také v češtině (v Těšíně i v polštině).


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.