F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

VII. Vláda Habsburků a protireformace - pokračování


1646


Císař Ferdinand III. dal odvézt z chrámu sv. Víta do Vídně české korunovační klenoty; do Prahy se vrátily až roku 1791, ale jen na korunovaci.

počátek dubna

Na mírovém jednání byl předložen spis české emigrace o dvanácti bodech; císařským zástupcem Trauttmannsdorfem byl však odsunut mezi požadavky "nesmiřitelné", a tudíž nepřijatelné.

léto

Telč, Znojmo, Plumlov a Mikulov byly zbaveny švédských posádek.


1647


léto

Vojska švédského generála Wrangela pronikla do západních Čech (přes Cheb).

25. srpna

Postup Švédů byl zastaven v bitvě u Třebele, kde jejich oddíly utrpěly značné ztráty; Wrangel poté opustil již v září Čechy a ponechal jen švédskou posádku v Chebu. Vojenským neúspěchem se podstatně zhoršily vyhlídky na prosazení (švédského a exulantského) požadavku do prvního návrhu smlouvy - obnovení předválečných politických a náboženských poměrů ve střední Evropě.

7. prosince

Po dvouměsíčním obléhání císařských vojsk generála de Souchese a hraběte Buchheima (padl velitel posádky Oesterling) byla Jihlava zbavena Švédů.


1648


30. ledna

Uzavřen separátní mír Nizozemců se Španěly; po osmdesátiletém boji získali Nizozemci uznání nezávislosti.

8. března

Na mírových jednáních došlo k zásadní dohodě o náboženských poměrech, které měly být uvedeny zpět k datu 1. ledna 1624 (§ 2, čl. 5); tzn. k letopočtu, kdy Habsburkové vládli v českém státě již zcela neotřesitelně. Habsburská nadvláda a povinné katolictví dostaly mezinárodní uznání. Česká emigrace byla odsouzena k trvalé diaspoře, k postupné asimilaci.

jaro

Wrangelovy oddíly se spojily s francouzskou armádou maršála Turenna a 17. května porazily vojsko císaře a bavorského vévody v bitvě u Zusmansdorfu.

červen

Švédský generál Königsmarck vpadl se svým vojskem přes Chebsko, Plzeň a Rakovník do středních Čech.

17. července

Na mírových jednáních došlo k dohodě o hospodářské restituci a amnestii, kterou císař poskytoval jen katolíkům.

25. července

Oddíly generála Königsmarcka pronikly do Prahy (na Malou Stranu a na Hradčany); statečná obrana Pražanů jim zabránila proniknout přes Vltavu do Starého a Nového Města (a to i přes značné posily v dalších měsících). Švédové však přikročili k bezohlednému rozkrádání kulturních pokladů Prahy: byla zabavena strahovská a rožmberská knihovna, podstatná část rudolfínských sbírek obrazů, soch, porcelánu, koberců, zbraní atd. Tyto cennosti se přepravovaly na speciálních vorech po Vltavě a Labi do Hamburku a poté do Stockholmu. Dodnes nebyly vráceny. Praha vydržela obléhání do 31. října 1648, kdy přišla zpráva o uzavření míru.

srpen

Švédská vojska pustošila jižní Čechy.

24. října

V münsterské císařské rezidenci byla oficiálně podepsána mírová smlouva - vestfálský mír; ratifikační listiny si strany vyměnily 18. února 1649 a 21. února t. r. byl kongres slavnostně rozpuštěn. Provedení mírových podmínek kontroloval až do roku 1651 norimberský exekuční sněm. Vestfálský mír zůstal formálně v platnosti až do zrušení Svaté říše římské císařem Františkem II. roku 1806. Velmocenské postavení ztratila papežská kurie a Španělsko, naopak velmocemi se staly Francie, Švédsko a Rakousko. Objevily se dva nové státy - Švýcarsko a Nizozemí. Česká koruna vedle územní ztráty (obě Lužice) zaznamenala hluboký pokles obyvatelstva (odhady ztrát se pohybují od 25 % do 80 % obyvatelstva, do exilu bylo vyhnáno 120-150 tisíc osob) a značné materiální ztráty (v Čechách a na Moravě mělo být vypáleno a zničeno na 280 zámků, přes 100 měst, více jak 1100 vesnic). Krutě byla zklamána česká emigrace - kdo chtěl, mohl se sice vrátit zpět do země, avšak musel přestoupit na katolickou víru a podrobit se novým zákonům. Ve Slezsku byla zachována svoboda augšpurského vyznání jenom v několika knížectvích a městech.


1649


leden

Po měsíčním vyjednávání došlo v Praze k podpisu smlouvy o podmínkách dalšího setrvání švédských vojsk na českém území; Švédové měli dostávat měsíčně 42 tisíc zlatých, přičemž se měli vzdát kontribuce a výpalného. Ve skutečnosti se však dohoda nedodržovala pro naprostý nedostatek peněz. Všeobecnou bídu v zemi sužovala i císařská armáda a řádící mor.

21. září

Došlo k podpisu tzv. zatímního recesu (dohody o lhůtách výplaty smluvené válečné náhrady Švédům a o postupném odchodu švédského vojska z českých zemí); reces byl ještě v říjnu t. r. doplněn zvláštní smlouvou s podrobnými instrukcemi.

25. a 28. září

Z iniciativy pražského arcibiskupa kardinála Arnošta hraběte Harracha (1623-1667), a zejména opata pražského emauzského kláštera Juana Caramuela Lobkovic vyšly první dva protireformační dekrety pražských místodržících (třetí vyšel 1. února 1650), jimiž byli vypovídáni nekatoličtí kazatelé ze země a nekatolickým poddaným bylo vyhrožováno přísnými tresty (vězením, vojenskými dragonádami, konfiskací majetku a ztrátou hrdla), nepřihlásí-li se do tří neděl ke katolické víře. Heslem, s nímž se protireformační tlak obnovoval, byl mariánský kult (který výrazně podporoval Ferdinand III. s jezuity); na počátku byl v červnu 1650 zdvižen mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze (na památku vítězství nad Švédy) a 7. září 1650 s okázalostí navrácen mariánský obraz staroboleslavský na své původní místo.

30. září

Evakuace švédských jednotek z Prahy; císařští generálové se rozloučili s velícím švédským generálem Wittenbergem hostinou v Královské oboře.

říjen-listopad

Švédské posádky opustily Čechy.


1650


1. února

Vydán třetí protireformační dekret; následkem jeho opatření docházelo k útěkům poddaných z gruntů za hranice a k bouřím proti násilí při vojenských exekucích. Proto si vrchnosti vymohly ve Vídni, aby provádění těchto dekretů bylo zastaveno (27. března 1650) a místodržícím se nařizovalo, aby předkládali nejprve své rozhodnutí v náboženských věcech vídeňské vládě ke schválení; po tomto rozhodnutí Ferdinanda III. (uplatnil se vliv jezuitů) byl lid obracen ke katolictví spíše duchovními prostředky.

duben

V Čechách byly vydány tzv. vypovídací dekrety proti posledním nekatolickým šlechticům a vrchnostenským úředníkům (další vydány v březnu 1651).

7.-8. července

Švédské vojsko odtáhlo z moravských měst (Sovince, Šternberka, Olomouce, Uničova a Fulneku) a v průběhu měsíce července také ze Slezska.

24. července

Císař Ferdinand III. nařídil konat ve všech kostelích v Čechách a na Moravě slavnostní Te Deum na oslavu míru.

23. září

Na důvěrné konferenci kněžstva v Praze bylo usneseno, aby byl proveden soupis zádušního (též kostelního) jmění (tj. veškerého movitého i nemovitého majetku kostelů, farních beneficií, klášterů, kapitol a biskupství) a na podnět jezuitů byl přijat návrh na zřizování jen menších farních obvodů; tato usnesení se však složitě prosazovala.

říjen

Český sněm zřídil zvláštní hlavní komisi pro zřizování far, které byly podřízeny obdobné krajské komisi s úkolem zjistit hmotný stav far.


1651


Během roku bylo vydáno několik dekretů, jimiž se měla řídit rekatolizace mezi poddanými a byla obnovena reformační komise; ta začala působit pod vedením generálního sekretáře Mikuláše ze Schönfeldu nejdříve v hradeckém kraji (zvláště na Opočensku a Novoměstsku). Komise působila čtyři roky (1651-1654) ve všech krajích Čech a většina obyvatel přijala pod nátlakem katolictví. Čechy se staly katolickou zemí s výjimkou Ašska (mělo postavení říšského léna) a hornických měst v Krušných horách (z hospodářských důvodů). Postup protireformace byl mírnější na Moravě (započata až roku 1654), a zejména ve Slezsku (pro slezská knížectví Olešnice, Břeh, Lehnice, Volov a město Vratislav byla zaručena svoboda augšpurského vyznání, a dokonce došlo ke zřízení tří luterských tzv. milostivých kostelů ve Svídnici, Javoru a Hlohovu).

16. listopadu

Vydán místodržitelský patent, kterým bylo rozhodnuto pořídit soupis obyvatel podle víry; v soupisech bylo uvedeno jméno, zaměstnání, stáří, náboženské vyznání a předpoklad pro rekatolizaci. Soupis byl prováděn do června 1652, je v něm podchyceno obyvatelstvo ve věku od 10 let; zachovaly se záznamy ze všech krajů mimo Prácheňska a Litoměřicka.


1652


Moravská židovská zemská synoda schválila redakci zákoníku Šaj Takanot, jímž se řídil život náboženských obcí.

Pražský měšťan G. Leux vytvořil projekt k oživení pražského a českého obchodu; předpokládal využití splavných řek a vedení obchodu z Itálie přes Prahu do Hamburku a Slezska. Projekt se nerealizoval. Styk s protestantskými zeměmi a celní zákon z roku 1658 s vysokými dovozními cly kladl rozvoji obchodu nepřekonatelné překážky.

Vypuklo povstání nevolníků na panství litoměřického děkana v Týnci; vesničané se vzbouřili proti zavádění neúnosných robot a zaútočili na vrchnostenské úředníky a dráby.

září

Do Prahy se dostavili říšští kurfiřti, aby projednali s Ferdinandem III. volbu jeho syna na budoucího císaře (samotný Ferdinand se dostavil do české metropole už v červenci t. r., jeho dvůr v počtu tří tisíc osob pobýval v Praze až do prosince 1652).


1653


květen

Ferdinand IV. byl zvolen římskoněmeckým králem; 18. června t. r. se konala ve Frankfurtu jeho korunovace.

1653-1656

Byl vyhotoven první soupis pozemků, poddanských (rustikálních) usedlostí a poddaných (z nichž se platila berně nebo kontribuce) na našem území, první katastr v Čechách - tzv. berní rula; vycházelo se z vrchnostenských přiznání z roku 1654. Evidovaly se podle krajů, panství a lokalit všechny poddanské usedlosti a měšťanské domy, jejich vybavení polnostmi, dobytkem, zaměstnání držitelů, údaje o svobodnících a Židech. Pro výměru kontribuce byla zvolena základní jednotka - tzv. osedlý. Vrchnostenská (dominikální) půda nebyla do soupisu zahrnuta.


1654


Brněnský měšťan Pavel Hynek Morgenthaler podal na sněmu v Řezně císaři Ferdinandu III. návrhy na ekonomické povznesení monarchie v duchu merkantilismu; ten hlásal hromadění obchodního kapitálu (zejména zlata) uvnitř státu, podporoval vývoz, budování manufaktur, stavbu silnic a dalších dopravních cest. Morgenthalerův návrh požadoval specializaci každé země monarchie; vláda však tento plán odmítla.

Pro Moravu byl vydán císařský dekret, kterým se nařizovalo nekatolickým vrchnostem, že musí do 14 dnů své statky prodat, jinak budou dány do veřejné dražby; tak byl zbytek nekatolické šlechty na Moravě vypovězen.

23. února

Císař Ferdinand III. vytvořil v Praze tzv. Karlo-Ferdinandovu univerzitu tím, že spojil Karolinum s jezuitskou kolejí; práva a medicína zůstaly v Karolinu, sídlem fakult filozofické a teologické se stalo jezuitské Klementinum. Karlo-Ferdinandova univerzita pak existovala až do roku 1918 (respektive do roku 1920).

9. července

Teprve jedenadvacetiletý římskoněmecký a český král Ferdinand IV. se nakazil černými neštovicemi a nečekaně zemřel. Následníkem trůnu se stal jeho čtrnáctiletý bratr Leopold.

22. října

Vydán další patent prohlubující rekatolizaci obyvatelstva; stanovil povinnost poddaným zúčastňovat se bohoslužeb (mše i kázání), jejichž počet byl stanoven na 90 dní v roce, přičemž hospodáři se ukládalo, aby dohlížel na účast svých dětí i čeledi.


1655


Z bývalé staré kapituly vzniklo litoměřické biskupství; jeho prvním biskupem byl jmenován probošt Maxmilián Rudolf, svobodný pán ze Schleinitz. Diecéze zahrnovala litoměřický kraj spolu se šluknovským a frýdlantským výběžkem, ale o toto území byl roku 1664 veden spor s děkanem v lužickém Budyšíně. Roku 1784 bylo litoměřické biskupství rozšířeno o boleslavský a žatecký kraj.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.