F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

VI. Český stavovský stát a Habsburkové - pokračování


1541


2. června

Na Malé Straně v Praze vypukl požár, který se rozšířil i na Pražský hrad a Hradčany; tehdy shořely zemské desky, zničeno bylo na 200 domů.

během roku

Vyšla tiskem v Praze Kronika česká Václava Hájka z Libočan; čtivě psaná kronika, slučující vlasteneckou tendenci a katolický názor v dílo, které proslulo velkou popularitou mezi čtenáři.


1542


1542-1543

Neúspěšný pokus novoutrakvistů o reformu českého kališnictví a o zřízení zemské církevní organizace luteránského typu.


1543


Nedlouho před smrtí astronoma Mikuláše Koperníka (1473-1543) vyšel jeho epochální spis O pohybu těles nebeských, bořící představu o Zemi jako středu vesmíru.

polovina září

Král Ferdinand I. shromáždil u Znojma asi padesátitisícové vojsko, s nímž pak táhl do Uher (k Prešpurku); turecká armáda nastoupila zpáteční pochod do Cařihradu. Ferdinandovo vojsko se vrátilo domů.


1544


Na generálním sněmu Koruny české v Praze byla schválena nová válečná berně. Polními hejtmany byli ustanoveni Karel ze Žerotína a Otík z Bubna. Moravané pod vedením Žerotína svedli vítěznou bitvu s Turky u Ostřihomi.


1545


Připravena nová redakce moravského zemského zřízení (bez povolení krále Ferdinanda I.), v níž byl vytištěn článek zdůrazňující suverenitu zemského práva a také nezávislost Moravy na České koruně i na monarchii (odmítnuto podrobení země lennímu způsobu, tj. přísahou). K dalšímu vydání tiskem došlo v roce 1562 (tentokrát s královým svolením), kdy článek o svobodách a suverenitě země byl vypuštěn.


1546


10. září

Ferdinand I. povolal vojenskou hotovost ke Kadani a žádal od stavů finanční pomoc ve válce proti protestantským stavům v Německu; někteří stavové neposlali své oddíly, jiní se vzepřeli královskému rozkazu k pochodu do Saska proti saskému kurfiřtovi (hlavě protestantů). Jednalo se o bezprostřední podnět k otevřenému konfliktu českých stavů s Habsburky (1546-1547), který souvisel s tzv. šmalkaldskou válkou mezi císařem Karlem V. a protestantskou opozicí v Říši (šmalkaldským spolkem).

31. října-5. listopadu

Neúspěšné tažení části zemské hotovosti do Saska (do oblasti českých lén mezi Adorfem a Plavnem).


1547


12. ledna

Ferdinand I. vydal mandát (bez souhlasu sněmu) povolávající zemskou hotovost "do pole" (pod záminkou vpádu saského kurfiřta Jana Fridricha na území České koruny - do Lužice). Na shromaždiště vojska u Litoměřic se dostavily pouze oddíly několika šlechticů a tří měst.

12.-15. února

V Praze se sešel sjezd opoziční stavovské obce (zejména nižší šlechty v čele s bratrskou šlechtou), který protestoval proti královu mandátu; tímto prohlášením vznikl stavovský spolek (za účasti měst) namířený proti Ferdinandovi. V čele odboje stála Praha.

18.-21. března

Přes králův zákaz se konal v Praze sněm opozičních stavů, který přijal tzv. přátelské snesení (57 článků), v němž formuloval svůj program: 1. králi odejmout výhradní právo svolávat sněm, povolovat krajské sjezdy a velké obce; 2. zemské úředníky jmenovat podle návrhu stavů; 3. rozšířit pravomoc zemského soudu; 4. náboženské otázky řešit zvláštním sněmem. Současně sněm svolal zemskou hotovost na obranu proti Habsburkům a pro období mezi zasedáními sněmu jmenoval zvláštní stavovský výbor, který začal jednat se saským kurfiřtem Janem Fridrichem o vzájemné pomoci; do výboru byli zvoleni čtyři páni a čtyři rytíři (z nich bylo šest příslušníků jednoty bratrské) a konšelé pražských měst. Odboj odmítla "vždy věrná města" Plzeň, Budějovice, Ústí nad Labem, Rokycany a také moravská města (s výjimkou Jihlavy), Slezsko a Lužice (jen Budyšín a Žitava se přimkly k odboji). Čechové, rozdělení a nerozhodní, zůstali v pokusu o otevřený odboj proti Ferdinandovi izolováni.

konec března

Stavovský výbor dal příkaz ke svolání zemské hotovosti k Bečovu; ta se sešla s průtahy a neúplně. Výbor váhal s pomocí saskému kurfiřtovi.

24. dubna

Mühlberku došlo k bitvě, v níž protestantské vojsko Jana Fridricha bylo poraženo císařskými oddíly Karla V.; zpráva o výsledku bitvy způsobila rozklad českého odboje.

31. května

Král Ferdinand vydal mandát, v němž vyzval účastníky odboje, aby se dostavili do Litoměřic a ujistili ho zde o své věrnosti; odmítl přijmout původce povstání (zejména delegaci Prahy).

červen

Ferdinand přijímal v Litoměřicích "provinilce".

2. července

Obsazování Prahy královským vojskem; na mnoha místech docházelo k bojům.

8. července

Kapitulace Pražanů, kteří předstoupili před soudní tribunál na nádvoří Pražského dvora; na šest set měšťanů bylo odsouzeno ke konfiskaci veškerého pozemkového majetku. Pražané museli odevzdat králi všechna privilegia, zbraně, městské i zádušní důchody i privilegia cechů (opatření byla roku 1549 částečně zmírněna). Královská města se ocitla pod soustavnou kontrolou královských orgánů (do všech pražských měst byli dosazeni královští hejtmani, do ostatních rychtáři). Královskému dozoru bylo podřízeno i městské soudnictví. Došlo rovněž k suspendování řemeslnických cechů.

20. července-3. srpna

Soudní líčení (řídil králův syn, arcikníže Ferdinand) s účastníky odboje; "obeslaných" pánů a rytířů bylo třicet dva, někteří se zachránili útěkem a zbylým šestadvaceti byly vyměřeny částečné konfiskace, pokuty a domácí vazby (nejhůře byli postiženi ochránci jednoty bratrské).

22. srpna

Na Hradčanském náměstí v Praze se konala poprava dvou zemanů a dvou měšťanů.

23. srpna-3. září

V Praze se sešel tzv. bartolomějský sněm, jemuž Ferdinand předložil tyto požadavky: 1. zrušení všech závazků stavovského spolku a všech usnesení z března t. r.; 2. zákaz všech stavovských spolků; 3. královské právo při obsazování zemského soudu a zemských úřadů; 4. právo korunovace králových dědiců již za života krále (bez vědomí a souhlasu stavů); 5. rozšíření komorního pozemkového majetku a převedení cínových a stříbrných dolů do rukou Ferdinanda. Sněm významně posílil postavení panovníka vůči stavům a odsoudil stavovskou opozici k defenzivní politice. Byl vydán zákaz krajského uspořádání v Čechách (od poloviny 15. století se ustálil systém 14 krajů - Kouřimský, Slánský, Žatecký, Litoměřický, Boleslavský, Hradecký, Chrudimský, Čáslavský, Bechyňský, Prácheňský, Plzeňský, Vltavský, Podbrdský, Rakovnický) a dvou krajů "zevnějších" (Trutnovský a Loketský).

5. října

Obnoven svatojakubský mandát proti jednotě bratrské (z 25. července 1508). Sbory jednoty (bratrské kostely) v Mladé Boleslavi, Litomyšli a dalších městech byly násilně uzavřeny, stoupenci jednoty byli do šesti týdnů vypovězeni ze země. Biskup jednoty Jan Augusta byl zatčen, mučen a uvržen do vězení (na 16 let) na Křivoklátě. Středisko jednoty bratrské se přesunulo na Moravu (Přerov, Prostějov, Ivančice), část bratří odešla do sousedních zemí (Polska, Pruska).

1547-1567

Druhorozený králův syn arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský (narozen 14. června 1529) vykonával funkci místodržícího v Českém království. Arcivévoda podporoval stavební ruch a dal mj. postavit podle svého návrhu letohrádek Hvězda.


1548


leden

Král Ferdinand I. zřídil v Praze apelační soud ("radu nad apelacemi") jako odvolací soud nad městskými soudy v celém Českém království. V čele soudu stál prezident a jeho přísedící (radové) byli vzdělanými právníky. Všichni byli placenými úředníky, a proto mohli zasedat nepřetržitě.


1549


duben

Prvorozený syn Ferdinanda I. Maxmilián byl (v nepřítomnosti) přijat za budoucího českého panovníka a byl mu přiznán titul českého krále.

prosinec

Sjezd strany podobojí se postavil proti smiřovacím pokusům Ferdinanda I.; mezi kněžstvem a šlechtou neutuchal odpor k návrhům katolické strany.


1550


duben

Moravský zemský (svatojiřský) sněm v Brně odmítl pokusy krále Ferdinanda I. potlačit zemské a náboženské svobody na Moravě; zemský hejtman Václav z Ludanic varoval krále před pronásledováním pro víru. Pronásledování postihlo jen novokřtěnce.


1554


podzim

Ferdinand I. ustanovil defenzory konzistoře a vydal rozkaz vrchnostem, aby nebrali na své fary duchovní bez vědomí konzistoře.


1555


25. září

Uzavřen tzv. augšpurský mír, který zajistil německým protestantským stavům náboženskou svobodu podle zásady "cuius regio, eius religio", tj. "čí země, toho náboženství"; v Českém království sice jeho ustanovení neplatila, ale skutečnost, že Habsburkové (Ferdinand I.) byli přinuceni k ústupkům (zejména na Moravě), posílila nepřátelské nálady nekatolických stavů vůči panovníkovi. Luterství se šířilo dále a prostupovalo stále více stranu podobojí.


1556


duben

Do Čech uveden jezuitský řád; do Prahy přibylo 21. dubna dvanáct členů nové koleje, rodem Belgičané a Němci. Ve své koleji (ujal se pro ni název Klementinum) zřídil řád gymnázium a zároveň byly konány přednášky z filozofie a teologie. Kázání byla zpočátku latinská a německá, česky se kázalo až od roku 1559, kdy přišli do Prahy první čeští jezuité, kteří studovali v Římě pod vedením zakladatele řádu sv. Ignáce z Loyoly (1540). Postupně následovaly další jezuitské koleje - v Olomouci (1566), Brně (1573), Českém Krumlově (1586) Chomutově (1589), Jindřichově Hradci (1594) a Kladsku (1597).


1557


srpen

Bratrská synoda ve Slížanech u Morkovic na Moravě. Svrchovanost duchovních v rozhodování byla omezena ve prospěch světského živlu. Došlo k posílení jednoty bratrské; moravské sbory se rozdělily na dvě diecéze: přerovskou a ivančickou.


1558


Ferdinandův bratr Karel V. se vzdal císařského trůnu a odešel do ústraní kláštera; císařem se stal Ferdinand I.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.