1379

leden, únor

Jednání říšského sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem, který se zabýval otázkou schizmatu (dvojpapežství, od roku 1378); Václav IV. (až po naléhavých výzvách) se postavil za prohlášení kurfiřtů, jež podporovalo papeže Urbana VI. (1378-1389) proti avignonskému papeži Klimentovi VII. (1378-1394).

Novým pražským arcibiskupem se stal Jan z Jenštejna (synovec Jana Očka); do roku 1384 byl také kancléřem Václava IV.

1380

léto

Moravský markrabě Jošt uzavřel dohodu s olomouckým biskupem Janem ze Středy, podle níž potvrdil práva moravské církve (včetně manského práva biskupství).

České země byly zasaženy novou morovou epidemií, která způsobila prudký úbytek obyvatelstva (o 10-15 %); její důsledky se projevily mj. v rozsáhlé kriminální činnosti skupin lapků (zejména na česko-moravsko-rakouském pomezí a Českomoravské vysočině).

21. července

V Paříži uzavřena smlouva mezi Václavem IV. a francouzským králem Karlem V. o vzájemné výpomoci a ochraně.

1380-1400

Postavena Staroměstská mostecká věž, dílo Petra Parléře.

1382

19. ledna

Sestra krále Václava IV. Anna se provdala za anglického krále Richarda II.; rozšířily se styky mezi Anglií a Českým královstvím (první seznámení s učením J. Viklefa - Wyclifa). Žila v Londýně do roku 1394.

léto

Žádost papeže Urbana VI. králi Václavu IV. o vojenskou pomoc proti vojsku Ludvíka z Anjou. Současně vyzval Václava, aby se dostavil do Říma a z jeho rukou přijal korunu římskoněmeckého císaře.

1383

červenec

Do Prahy se dostavilo francouzské královské poselstvo, jež se snažilo přesvědčit dvůr Václava IV. o zákonnosti volby avignonského papeže Klimenta VII. a o neplatnosti volby Urbana VI.; podařilo se mu dosáhnout toho, že se Václav IV. zřekl chystané korunovační jízdy do Říma a pověřil moravského markraběte Jošta vykonáváním úřadu říšského generálního vikáře v Itálii (Jošt stál na straně Klimenta VII.).

28. srpna

Král Václav IV. věnoval Karlově koleji pražské univerzi-

ty měšťanský Rotlevův dům Karolinum; to se stalo hlavním střediskem vědeckého i společenského univerzitního života.

7. prosince

Zemřel nejmladší bratr Karla IV., vévoda lucemburský Václav (narozen 25. února 1337), po němž se Lucembursko dostalo do držení Václava IV.; ten je roku 1388 zastavil markraběti moravskému Joštovi (v témže roce získal rovněž od Zikmunda Braniborsko za 50 tisíc kop pražských grošů - do roku 1411).

během roku

Všechna města Horního (od roku 1392) i Dolního Slezska se spojila do landfrýdu.

1384

Pražský arcibiskup Jan z Jenštejna se dostal do konfliktu s králem Václavem; královští ozbrojenci bojovali dokonce proti arcibiskupovu vojsku, vzájemně si plenili statky a vypalovali města i vesnice. Příčinou byla změna Václavovy podpory v období schizmatu: nejistý Václav IV. spolu se sblížením s francouzským králem Karlem VI. (synem Karla V.) začal podporovat papeže Klimenta VII.

květen

Jan z Jenštejna se dostal do sporu s moravskými Lucemburky (markrabětem Prokopem a jeho bratrem, litomyšlským biskupem Janem Soběslavem); spor byl zakončen církevní klatbou na Jana Soběslava.

červen

Popuzený král Václav IV. využil malicherného sporu o jez na Labi a zbavil arcibiskupa Jana z Jenštejna kancléřského úřadu, když ho předtím držel v zajetí na Karlštejně.

1385

říjen

Sňatek Zikmunda Lucemburského s dcerou uherského krále Ludvíka (1382 zemřel); předcházel vpád Zikmundových vojsk s pomocí moravských markrabat Jošta a Prokopa do Uher. Zikmund byl uznán za uherského krále a za pomoc zastavil dočasně Joštovi a Prokopovi Pováží, Prešpurk (Bratislavu) a Nitru.

1387

31. března

Korunovace Zikmunda za uherského krále jako manžela dcery krále Ludvíka Marie; Zikmund musel o svou korunu bojovat.

1388

Václav IV. udělil zástavou (za dluh 64 tisíc dukátů) markraběti Moravy Joštovi vévodství lucemburské a fojtství v Alsasku.

1389

18. dubna

Velký židovský pogrom v Praze na Starém Městě, jemuž padla za oběť značná část Židů v pražském ghettu.

Moravský markrabě Jošt uzavřel v Enži spolek s vévodou rakouským Albrechtem III., který mu slíbil pomoc při jeho aktivitách v dosažení římskoněmecké koruny (proti Václavu IV.).

podzim

Václav IV. se po smrti královny Johanny (prosinec 1386) oženil s princeznou Žofií, dcerou bavorského vévody Jana a neteří zesnulé královny (korunovace Žofie se konala až roku 1400). Žofie proslula jako obdivovatelka Jana Husa.

říjen

Matěj z Janova spolu s knězem Jakubem z Kaplic a knězem Ondřejem byl přinucen veřejně odvolat své kritické názory na uctívání svatých, jejich ostatků a obrazů a na časté svaté přijímání.

1391

Do sporů mezi městským patriciátem a cechy v Budyšíně zasáhl král Václav IV. nařízením, podle něhož městská rada se měla skládat ze stejného počtu patriciů a příslušníků cechů (po šesti). Starosta se měl střídat z obou skupin.

24. května

Založení Betlémské kaple staroměstským měšťanem Křížem a dvořanem krále Václava IV. Hanušem z Mülheimu; byla určena pro kázání v českém jazyce, vešlo se do ní až 3 tisíce osob. Dostavěna byla roku 1394, od roku 1402 zde působil Jan Hus (do roku 1412, kdy pod hrozbou interdiktu opustil Prahu). Poté zde kázal například Jakoubek ze Stříbra (1415-1419), Tomáš Müntzer (1521). Postupně přešla do vlastnictví jednoty bratrské, jezuitů a Karlovy univerzity, roku 1786 byla zbořena, k znovuobnovení došlo roku 1954.

1392

červen

Položení základního kamene hlavní lodi svatovítské katedrály v Praze.

Český náboženský reformátor Matěj z Janova shrnul své latinsky psané spisy pod názvem Pravidla Starého a Nového zákona.

1393

20. března

Na mučidlech skonal generální vikář (náměstek) pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna dr. Johánek (Jan) z Pomuku a večer o deváté hodině byl shozen z Karlova mostu do Vltavy. Události předcházel hluboký konflikt mezi arcibiskupem a králem, který vyvrcholil Václavovým plánem založit po smrti kladrubského opata nové biskupství v západních Čechách, a tím oslabit pražskou diecézi. Záměr krále a jeho oblíbenců zmařil Jan z Pomuku tím, že 10. března 1393 potvrdil volbu nového kladrubského opata. Václav se mstil na arcibiskupových lidech; jediný Jan z Pomuku odmítl při mučení na staroměstské rychtě se podvolit. Tímto příběhem byl položen základ k legendě pozdějšího mučedníka a světce Jana Nepomuckého (svatořečen roku 1729); katolické baroko jej proměnilo ve zpovědníka královny Žofie, který údajně zahynul proto, že ani při mučení nechtěl prozradit zpovědní tajemství královnino.

14. června

Václav IV. udělil českým Židům privilegium, aby se sporné finanční záležitosti mezi nimi a jejich dlužníky rozhodovaly před královským soudem.

konec roku

Vážné onemocnění krále Václava IV.

Ve Znojmě byl uzavřen tajný spolek mezi Joštem, Zikmundem, rakouským vévodou Albrechtem III. a markrabětem míšeňským Vilémem proti králi Václavovi.

Papež Bonifác IX. povolil pro Čechy tzv. milostivé léto, což znamenalo, že od března do září měl každý věřící možnost dosáhnout úplného odpuštění hříchů, pokud vyhověl určitým podmínkám.

1394

leden

Král Václav IV. pozval k sobě do Prahy bratra Zikmunda, aby se s ním poradil o obnovení jednoty církevní a o uzavření spolku s francouzským králem; Zikmund v té době stál již zcela na straně odbojné šlechty proti králi.

5. května

Moravský markrabě Jošt uzavřel v Praze s příslušníky vysoké české šlechty jednotu proti Václavu IV. (zazlívali mu jeho nerozhodnost a úzké spojení s nižší šlechtou). Šlechtickou opozici představovala jihočeská panská skupina (v čele s Rožmberky) a opozice v severních Čechách (Jindřich Berka z Hohenštejna, Ota z Bergova).

8. května

Zajetí krále Václava v Králově Dvoře u Berouna panskou jednotou v čele s markrabětem (jeho bratrancem) Joštem; Václav byl převezen do Prahy a umístěn v Bílé věži.

12. června

Narychlo svolaný zemský sněm v Praze ustavil Jošta "zemským správcem".

konec června

Na pomoc Václavovi přitáhl do Čech nejmladší králův bratr, pětadvacetiletý Jan Zhořelecký, zmocnil se Kutné Hory a také Prahy; odbojníci tajně opustili Hrad a s Václavem jako rukojmím uprchli do jižních Čech a odtud do Horních Rakous. Jan Zhořelecký se přesunul k Českým Budějovicím a odtud pustošil državy Rožmberků. Nakonec došlo k vyjednávání. V době války pověřen správou Moravy markrabě Prokop.

1. srpna

Václav IV. byl propuštěn na svobodu za tvrdých podmínek, které vyjednal Jan Zhořelecký (vydání mnoha jeho hradů do zástavy); král odmítl závazek splnit a nakonec se zachoval nevděčně k svému zachránci: zbavil Jana veškerých pravomocí a odehnal ho od královského dvora (Jan se odebral na své panství do Lužice, kde 2. března 1396 zemřel).

1395

začátek června

Jednání krále Václava IV. se zástupci panské jednoty a s markrabětem Joštem na Karlštejně; král je nechal uvěznit, ale po krátké době je propustil.

1396

Dlouholetý spor mezi bratry, moravskými markrabaty Joštem a Prokopem, se prohloubil v otevřený boj. V létě 1395 oblehl Prokop Uherské Hradiště, stoupenci obou stran se vzájemně přepadali, plenili a pálili statky svého protivníka; teprve počátkem roku 1396 bylo uzavřeno příměří.

2. dubna

Za předsednictví krále Zikmunda a markraběte Jošta byl vyhlášen verdikt ve sporu panské jednoty s králem Václavem IV.; ve všech sporných otázkách musel král ustoupit, čímž byla značně okleštěna jeho dosavadní moc. Nejvyšší zemské úřady se dostaly plně do rukou příslušníků odbojné šlechty, králi byla nadřazena královská rada, bez níž neměl právo o ničem rozhodovat. Václav IV. se stal ve vlastní zemi pouhou figurkou v rukou vysoké šlechty.

2. července

Jan z Jenštejna vysvětil svého synovce Olbrama ze Škvorce pražským arcibiskupem a sám abdikoval na tento úřad (17. června 1400 zemřel v Římě).

září

U Nikopole ve valašském knížectví (v dnešním Bulharsku) byla rozbita Turky křížová výprava, kterou zorganizoval uherský král Zikmund (sám v poslední chvíli unikl zajetí útěkem na benátské lodi).

podzim

Markrabě Jošt se odebral do Rakous a zde ujednal svazek s vévody rakouskými Albrechtem IV. a Vilémem proti Václavovi IV. Václav ustoupil Joštovu tlaku a doživotně mu udělil Dolní a Horní Lužici (uprázdněné smrtí vévody Jana) a později mu rovněž udělil v léno Braniborsko (dosud je držel jen zástavou).

Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.